Neuromancer - William Gibson

 

Mistrovská díla SF – dlouhodobá edice nakladatelství Laser nabízí nejen klasické díla SF či výjimečná díla daného žánru, ale vypadá to, že se specializuje i na jistého autora :)

William Gibson – autor jenž de facto definoval a pomohl vybudovat nový podžánr cyberpunk. Jasně, základy tady již byli.

Ale právě Gibson prvním románem vše pořádně odstartoval a charakterizoval.

Nemluvě o vytvoření názvosloví, využití UI či virtuální reality, kyberprostor, syntetické drogy a všech možných záležitostí, s kterými dnes cyberpunk spojujeme.

A ani si to vlastně neuvědomujeme, dnes je dokonce dané vidění světa (technologie, informacie, matrix,...) i součást mainstream literatury.

Autor, který je již od 90.let minulého století vydávaný i v českých zemích. Škoda, že v dobách divokých se mnohé překlady více než nepovedli. Což je i příklad knih Williama Gibsona (vydané v daném období).

Naštěstí nedošlo k zatracení autora a postupně začínaly vycházet v Laseru všechny jeho knihy, jak v nových překladech, tak i u nás doposud nevydané. Doplnění sérií a podobně.

Na počátku všeho byl Neuromancer (originál vydání 1984) – jenž se u nás dočkal šesti vydání. První překladatel byl autor Ondřej Neff, finálním překladatelem je Josef Rauvolf.

Román posbíral nejednu žánrovou cenu a patří mezi průlomové díla SF minulého století, nemluvě o kulturním i společenském přesahu.

                                                  

Hle, budoucnost.

Svět po válkách, ekologie úplně v háji a všemu vládne technologie, počítače, software, virtuální realita, kyberprostor, úpravy tělesné konstrukce, implantáty a nadnárodní korporace.

Není to zrovna ideál, ale každý si může najít kousek klidu pro sebe, místečko, kde může předstírat, že je spokojený a šťastný.

Podívejte, tady máme jednoho hackera, jménem Case (Henry Dorsett), nemá dobré období. Snažil se někoho podvést a okrást. Tak mu poškodili něco v mozku a on už nemůže do matrixu. Přežívá v japonské Čibě – drogy, chlast, malé kšeftíky a tak trochu boj o život, mizernej. A k tomu láska s Lindou, taky tak trochu mizerná.

Jednoho dne se na něj usměje štěstí, rozhodně si to, alespoň na chvíli myslí.

Tajemný bohatý chlapík jménem Armitage mu nabízí návrat do matrixu, velký kšeft, který mu umožní návrat do milovaného Sprawlu (domov, spojení velký měst na východním pobřeží USA).

Pro jistotu dostává i osobního strážce, anděla jménem Molly – v černém sexy kost, zabudované zrcadlovky a břity na prstech, aj. Divoká kombinace.

Case se dostává do nečekané spirály dobrodružství, setkání, lehké paranoi a míst, které by zřejmě nikdy nenavštívil. A celou dobu to vypadá, že si s ním někdo či něco zahrává.

Ještě dříve než opustí ráj zločinců, zdrogovaných existencí a bláznivých turistů mu někdo zabije jeho milou – konkurent, obchodní pseudopartner nebo jen někdo, kde se cítil podveden.

Podstupuje operaci a výměnu orgánů a může zpět do vysněného matrixu.

Pořádně ani neví, na co je najat, ale zmizet a utéct nemůže – zatracenej Armitage mu v těle zanechal nepěknou věc plnou jedu, kdyby náhodou.

Case i Molly (samozřejmě, že se sblíží) tuší, že se jedná o něco velkého, je v tom spousta peněz a obyčejná krádež to rozhodně nebude.

Pojistka v podobě zjištění identity zatraceného Armitage se nezískává snadno – bývalý voják Corto, jenž se účastnil speciální voj. – virtuál operace, co nedopadla dobře.

A on se tak trochu zbláznil a ztratil svou osobnost.

První úkol – krádež ROM modulu, vlastně konstruktu bývalého (dnes už mrtvého) hackera kovboje Dixie Čáry. Dixie je vlastně program, stáhnutá osobnost do PC, žijící (přežívající) v matrixu.

Pak zlanaření narkomana a šílence jménem Riviera, jenž umí tvořit a pohrávat si s hologramem.

A pak stačí vyrazit nahoru, do nebes, do Svobodného města – i díky zábavným rastafariánským vesmírným technikům, pilotům a pohodářům.

Pomaličku polehoučku Case zjišťuje, nejen za pomocí Molly a dalších počitáčových anarchistů a podivínu, hrající si s virtuálem, že hlavní roli zde má UI Wintermute. Jenž patří bohatým majitelům rodinného podniku Tessier-Ashpool.

A co vlastně UI Wintermute chce, osvobození se, konec současné podoby, propojení, zrození či smrt. Neštítí se ničeho, bojuje všemožnými prostředky a umí ohýbat pravdu jak potřebuje.

Je třeba se zbavit agentů, nechá je zabít. Emoce jsou mu cizí a klidně obětuje i Tessier- Ashpool.

Pořád tady jeden díl skládačky – je tady ještě jedna UI, schovávajíc se pod křídly T-A

Jestli je příčetnější či chytřejší, těžko říci. Říká si Neuromancer a vůbec nevíme jestli stojí o spojení.

Case má před sebou překážky – drogy, halucinace, virtuání hrátky, Molly se dostává do sídla T-A, aby se dostala k Wintermute.

Vše díky Rivierovi, jenž okouzlil dceru (nebo její klon) velkého (a samozřejmě dnes i šíleného) T-A. Jak vidno, i on má něco v plánu.

Čas běží a není ho moc, umírá se. Rozložení sil se proměňuje. Wintermute a Neuromancer se spojí, původní verze mizí a je tady něco nového.

Byl to původní plán nebo se zachránilo co se dalo.

Akční finále, ve které nejedna záhada vezme za své a snad se dočkají čtenáři i rozluštění. Case a Molly (a jejich přátelé) vyváznou, i s odměnou. Klan T-A se mění a nová, obnovená UI rozšiřuje své možnosti a schopnosti – hledání dalších UI.

A Case by mohl vést normální (v rámci možností) život hackera...dokud něco neposere...

Kdyby jste četli román Neuromancer někdy v minulém století, tak by jste měli oči navrch a kroutily hlavou nad řadou nápadů a vymyšleností.

Celý cyberpunk by byl pro Vás španělská vesnice, kterou prozkoumáváte s jistou opatrností a zdrženlivostí.

Než se však nadějete, jste po uši ponořeni ve virtuálním prostoru a PC slang hážete jen tak spatra…

Dnes už kouzlo spočívá v něčem jiném, oceníte originalitu a samotný příběh. Na druhou stranu některé technologické nápady a vychytávky mohou být dnes úsměvné.

SF minulého století přináší nápady budoucnosti, které stále jsou jen snem a myšlenkou a zároveň přítomnost překonává představy SF autorů včerejška.

Neuromancer nabízí poněkud neutěšenou verzi budoucna, ale stále reálnou a uvěřitelnou. Co si hned všimnete, že nejen hrdinové, ale i drobné malé postavy (co se jen tak mihnou dějem) nežijí obyčejné šedé prosté životy.

Všichni zde jsou tak trochu mimo normy, mimo normál, mimo standard.

Zločinci, virtuální teroristé, feťáci, socky, zkrachovalci, dlouholeté bytosti, co jim to už leze na mozek.

Všichni tvoří zajímavý kolorit celého románu – což je zábavné a čtenář se nenudí.

Děj má spád, cestujeme po světě, letíme vzhůru na habitat a touláme se matrixem. A do toho se nám motají halucinace, představy a noční můry a různé sféry virtuálního světa – více či méně reálné.

Což trochu komplikuje čtení a Vy se můžete chvílemi ztrácet – kde to vůbec jste a kdo to vůbec je.

UI totiž mají tendence brát na sebe jakoukoliv podobu – takže nevíte, jestli je to např. konstrukt Dixie nebo mrtvá přítelkyně.

Chvilka nepozornosti a jste ztraceni – jako mnohdy Case.

Ano, prostě se okamžik zmateně motáte a bloudíte. Takže pozorně čtěte a ponořte se do děje.

Doporučuji i audioverzi, která v jistém směru je přívětivější a díky efektům i srozumitelnější :)

Nevím, jestli bych román doporučil začínajícím čtenářům SF – technologické a informační a PC výrazy a představy „jak to funguje“ v osmdesátkách byli hmmm netradiční a novátorské.

Chcete poznat cyberpunk začněte prostě povídkami a basta.

Dnes je Neuromancer SF klasika a pořád má fanouškům žánru co nabídnout.

Rozhodně se vydám do dalších levelu série a nezůstane jen u jedné...