Legie 3 - Šprti a frajeři - Kristýna Sněgoňová

 

Když v roce 2020 vyšlo úvodní číslo tuctového seriálu Legie – ha ha, to je mi povedený fórek, nejeden fanoušek SF a české fantastiky zpozorněl. Už od začátku bylo jasné, že se nejedná o nějaké laciné tuctové dílo.

V tomto případě se jedná o starou jednotku, označující 12.

Záhy následuje další kniha a počet čtenářů očekávající další dobrodružství pomalu roste. Nemuseli čekat dlouho.

Nakladatelství Epocha představuje po pár měsících (rok 2021) třetí díl akční zábavné a místy ztřeštěné vesmírné série.

Tentokrát si daný díl vzala na paškal Kristýna Sněgoňová a přímo navázala na šílené události na planetě Namathé (a samozřejmě smrtící pro místní hodnostáře).

Další kapitola, ne zrovna výkvětu lidstva, nese název Šprti a frajeři a jak začínáte tušit, rozhodně nepůjde o poklidné cestování mezi zářícími hvězdami.

                                          

Posádka Kraksny, pardon, přesněji Vzdorující se rozrostla o dvě členky (dobrovolnost se může ještě projednat) a hlavně dosahují jakéhosi statusu svobodné posádky.

Relativně svobodné – začínají pracovat pro vlivného huntského mafiána Aštara (nebo tak nějak) a čeká je první úkol. Zdánlivě jednoduchý, jenže v případě kapitána Bouchače a lorda Mrdáka není nic jednoduchého a ostatní s tím bohužel nic nesvedou.

Místo zvané Vrakoviště, místo poslední bitvy rasy Nevenů, místo hlídané a nepřístupné. Je možné, že skrývá nejedno tajemství či technologii lákajíc nejen obyčejné piráty, ale i mocné enlily.

A někde uprostřed se nachází Skořápka – velitelský křížník Nevenů, mega zbraň a také poslední utočiště mimozemšťanů, o kterých už sto let nikdo neslyšel. Kapitán byl hunta (proč, těžko říci) a právě jeho klobouk si Aštar vyžádal. Jestli z nostalgických důvodů nebo jen, aby se neřeklo, těžko říci. Možná památka na ztraceného příbuzného.

Elegantní, mírumilovní a moudří Neveni byli poraženi krutými a nemilosrdnými Gyaskuty, děsivé obludy s chapadly a dalšími nepopsatelnými výčnělky, připomínajíc mořské příšery. Ti inteligenci nahradili silou a tvrdostí. Prostě klasický boj šprtů a frajerů.

První zastávkou je stanice hlídky s úplatnými hlídači a pak proletět troskami většími, menšími a hlavně životu nebezpečné. Člun čili Malá Kraksna s Moravcem, Gerasimem, Vodičkou, nadšenou Agou (ha ha ha), profesorkou a mirskou pobočnicí Karame (Aštar chce mít dohled a kontrolu a jistotu, že vše dopadne jak má) pomalu zdolává překážky.

Dostanou se na Skořápku, akční komando nasadí skafandry a vydají se hledat velitelský můstek. A když narazí na informace či artefakty či potřebné zařízení, mohou si vše nechat. Důležitý je jen klobouk.

Koráb plný vysušených mrtvol, bludiště chodeb a křižovatek a kajut. A cesta k můstku je dlouhá.

A je jasné, že někde tady se všechno zvrtne.

A jistý zvuk se začíná opakovat, stále dokola, něco připomíná, ale sakra co…

A nyní pojedeme z kopce, držte si hmmm klobouky.

Loď se zapíná, systémy oživnou a naši přátelé narazí na bývalé přátele, tedy narazí na další lidi, přesněji narazí na toho idiota Lloyda a jeho noclehy (nyní je úplně jasné, že za ním musí někdo stát a dodávat informace a zdroje). Konflikt je na světě.

A ta pravá zábava vypukne, když se objeví příšerní Gyuskutové – už ví, kdo přespával v těch kryokomorách a vrhají se na vše co se hýbe.

Útěky a schovávání, lov a střílení a zase útěky a schovávání a nesmí chybět rozdělení naší posádky.

Naštěstí klobouk je ukořistněn a snad se dostane v pořádku k novému majiteli.

Nesmí chybět i odhalení o tajemství Nevenů a důvodu nenávisti Gyuskutů k dané emzácké rase – Neveni je zneuživali a používali jako chodící inkubátory (něco v tom smyslu :) )

Přibývá mrtvých lidí i podivně tvarovaných emzáků.

Zatracený Lloyd uniká s malou kraksnou – další setkání nás evidentně čeká a naši hrdinové se konečně prostřílejí, bohužel s minimem artefaktů a vrací se na loď (alespoň získali něco po čem šel jejich bývalý kolega – antihmotu).

Úkol splněn, ale jako vždy s jistými potížemi. Nemluvě o dalším kolosálním průšvihu a několikanásobném ohrožení života.

Klasická výprava ve stylu kapitána Bouchače a lorda Mrdáka.

Série Legie si rychle našla své fanoušky, jistá nápaditost, humor, hlášky a akce. Rozhodně nenudí a přináší SF, které je přístupné a srozumitelné všem.

Nemůžete se divit, že každý díl je očekáván s jistou netrpělivostí a nedočkavostí.

Je a bylo jasné, že to byla rána do černého. Samozřejmě, že každý čtenář a fanda má své oblíbené díly a své oblíbené pasáže. Ale všechny spojuje jistá spokojenost, nadšení a pobavení.

Krásný případ klasické oddechové nenáročné space opery (ano, sem tam může čtenářem něco otřásti, pár vět co Vás zarazí a podobně).

A do toho má každý díl tak trochu jiný nádech, má blíže k jiné škatulce fantastického žánru.

Šprti a frajeři jsou takové horror a survival odbočkou, navazujíc či odkazujíc na Vetřelec filmy a knihy.

Ano, děs a hrůza a atmosféra, která se dá krájet krvavou mačetou by měla převládat, jenže, když se do toho zamotá naše posádka, tak vše dostává lehce komický nádech, s kapkou grotesky.

Život je ohrožen na každém kroku, ale po pár stránkách je jasné, že mód ohrožení nedosáhne nejvyššího stupně.

Kristýna Sněgoňová zvolila jiný přístup než v předchozím díle, ubrala na šílené akci a sexu (pochopitelně) a zpackaných nápadech.

Tentokrát napsala komornější příběh, jen to ohrožení života na každém kroku a za každým rohem zůstává.

Jisté napětí nesmí chybět, ale jak jsem psal výše, konce knihy se dožijí všichni.

Přes všechny možné plusy a lákadla jsem pocítil jisté zklamání nebo spíše jsem nebyl nadšen.

První dva díly nabídli různé akce, prostředí, překážky a postavy. Ano, po chvíli se vše opakuje, ale když do toho zamotáte jiné příšery a podivné bytosti a nepřátelské prostředí, tak máte pocit jisté novosti a možné překvapení potěší.

Tady se ocitáte na jedné velké lodi a posádka se motá pořád a pořád dokola na tom samém místě, ty samé chodby a nekonečný příliv děsivých emzáků. Osvěžením může být Lloyd a jeho parta nekňubů, ale slabý vývar.

Chvilkami jsem opravdu přeskakoval řádky.

Jo fajn čtení a zábava a pohodička, ale měl jsem sem tam pocit, že celý díl je psaný na sílu, tak aby splnil početní limit znaků.

Až mě napadla hříšná myšlenka, že kdyby jste dali pryč polovinu nebo dokonce dvě třetiny psaného textu, tak by jsme my čtenáři o nic nepřišli.

Spíše naopak – nadupaná akční plná hlášek povedená povídka.

A možná, kdyby se celá série napsala formou povídek – první díl komplet a pak po pěti či šesti povídkách v několika knihách, by toto bylo to pravé ořechové pro Legii.

Hold jsem se rozhodl dát si malou pauzu, než jsem se pustil do dalšího pokračování...