John Ringo - Za zrcadlem

John Ringo je znám především příběhy, v kterých míchá military SF se space operou. Nesmí zde chybět drsní vojáci s kapkou cynismu a hlavně zlí nebezpeční emzáci, kteří chtějí zničit vše lidské nebo alespoň vše co jako lidské vypadá, ha ha. Žádné filozofické mudrování, žádné chytré kecy. Důležitá je akce.

V roce 2010 u nás vyšla knížka nazývajíc se Za zrcadlem a jak už dnes víme stala se základem zatím nekončící série. Daná knížka se tak trošku liší od ostatních příběhů, odehrává se totiž na naši matičce Zemi (těšil jsem se na ten okamžik, kdy použiji toto originální spojení).

Lehce probereme děj - jednoho slunečného dne se stala nehoda na floridské univerzitě, no vlastně bylo to více než nehoda. Obrovský výbuch rozmetal vše kolem, takhle dopadají pokusy teoretických fyziků. Netrvá to příliš dlouho a pomocí Národní gardy svět zjistí, že se otevřela brána. Brána do jiného světa nebo dimenze nebo někam kam ani lišky nechtějí chodit spát. Na pomoc je povolán jeden mladý fyzik W. Weaver, jenž měl tu smůlu a byl právě po ruce. Záhy zjistí, že brána (podobná zrcadlu) vede na jednu prakticky neškodnou planetu. Jenže nastal problém, výbuch nevyvolal jen jednu bránu, postupně se otvírají další a další brány. A ty už tak neškodné nejsou.

Za všechno může Higgsův boson (což je něco co se nedá popsat, má to ale co dělat s "božskou částicí") a ten když spustíte tak něco nastane a musel bych tady použít mnoho a mnoho fyzikálních výrazů a rovnic. Tak či onak brány se v pravidelných prostorových a časových rytmech otvírají dál a dál.

Jedna taková brána pustí na Zem dobyvačné a krvelačné Tichoře, kteří okupují jednu planetu za druhou a beru si vše z čeho lze získat energii. Weaver se dostává přímo do bojů a dostává jako doprovod jednotku SEAL a seznámí se stárnoucím a tak trochu cynickým seržantem Millerem. Objevují se další emzáci - kočkovití a pavoukovití, kteří se tváři jako přítel, ale ve skutečnosti to jsou poddaní Tichořů, fuj fuj. Tichořské brány se otvírají na více místech a pozemské zbraně na ně nestačí. Weaver alespoň příjde na to, jak brány použít na řízené cestování a také jak je vypnout - za pomocí kvarků, vysvětlení je také strašně složité a já neznám všechny neznámé v dané rovnici, ha ha.

Naštestí ve Francii se otvírá brána, za kterou se objevují další emzáci, tentokrát "ti hodní". Za pomocí Adarské technologie (šíleně silná bomba nebo něco takového) jsou tichořské brány zavřeny. Boje pokračují jen s emzáckými výsadky na Zemi.

Pár hrdinů knihy zemře, ale umírají jako hrdinové. Avšak nebezpečí není zažehnáno, když Tichoři se k nám nedostanou bránami, můžou k nám přicestovat vesmírem. Weaver se zasazuje o vybudování moderní kosmické lodi - ale to už je příběh další knížky...

Máte před sebou akční a napínavý příběh, který se do Vás zakousne a nehodlá pustit. Je pravda, že v pasažích věnovaným fyzice a popisu jak a co funguje se může laik trochu ztrácet. Všechny ty časovoprostorové nesmysly a bosony a kvarky a neviditelné částice Vám můžou zamotat hlavu a je jedno jestli se jedná o fikci nebo realitu (no, fyzikové se knížkou prostě pobaví). Ale jinak tu máme akci a další akci a následuje další akce. A naši dva hlavní hrdinové se předhánějí v tom, kdo je větší nahazovač hlášek a drsňák. Máte tady popis mnoha a mnoha zbraní a válečných strojů, je to opravdu pěkný soupis, ha ha.

Cestujeme po Americe, po jiných planetách a bojujeme s různými emzáky a nakonec můžeme sledovat napínavý boj, který může rozhodnout o bytí a nebytí naší planety. A samozřejmě, že vyhraje americká armáda/námořnictvo a Národní garda. Dokonce tu máme i vtipný návod na vyřešení krize na Blízkém východě - prostě pošlete emzáky proti muslimským džihádistům a je to...

Takže, chcete si přečíst napínavý a čtivý a akční SF příběh, tak můžu jen doporučit. Nebojte se opravdu se pobavíte.