Vrchol vulkánu - Harlan Ellison

Harlan Ellison (1934 – 2018) velmistr fantastické povídky 20. století. Jednoduchá definice amerického autora ověnčeného nejednou literární cenou, tvořícího více než padesát let. Geniální, komplikovaný a zároveň kontraverzní muž, jenž posunul hranice SF (a fantastiky vůbec či horroru) nečekanými směry, s lehkostí uměl bravurně využít kouzlo jazyka (a nadělal těžkosti překladatelům celého světa). Nebál se experimentovat, s čtenářem si vůbec nelámal hlavu. Tvrdohlavě bojoval za svá autorská práva, uměl být zábavný, ale i protivný, arogantní, povýšenecký, dávajíc najevo nadřazenost, hlavně intelektuální. Nebylo lehké s ním vyjít. Být jeho přítelem bylo těžké a vyčerpávající.

Rozhodně to byl nejen nezapomenutelný autor stovek prací, ale i editor jedné z nejvýznamnější antologií Nebezpečné vize – na tuto sbírku se letos vrhnu s dychtivostí bloudícího žíznivce, doufejme.

Českého překladu se dočkalo jen několik jeho povídek (ty nejznámější i několikrát), rozházených během let v různorodých sbornících, tu v The best.. výběru, onde zase v Ikarii. Avšak kompletní sbírka v našem rodném jazyce prostě chyběla.

Tento vážný nedostatek byl napraven v roce 2020 – jednak útlou sbírkou „Nemám ústa a musím křičet“, ale hlavně reprezentativní rozsáhlou knihou Vrchol vulkánu.

                             

Vydavatelského úkolu se zhostilo Argo, velký podíl má editor a SF guru Martin Šust. Ke spolupráci pozvali kvalitní tým překladatelů (jak vidno, dali si na knize opravdu záležet) – Viktor Janiš (ujal se i doslovu), Jakub Němeček, Richard Podaný a Robert Tschorn (zde použít jeho starší překlad).

Vrchol vulkánu představuje 23 oceněných povídek (i novel) napsaných v časovém rozmezí 1965 – 2010. Jak vidno, napsat kvalitní příběh dokázal Ellison napsat v jakémkoliv období i věku.

Osobně jsem měl Ellisona zařazeného hlavně do oceánu SF. Dle uvedeného výběru děl však autorův rozsah neznal hranic. Literární dovednost prokazoval i mimo fantastické vody. Důkazem je sbírka cen, udělovaných nejednou žánrovou organizací.

„Kaj se, Harlekýne!“ řekl Tiktátor 1965

Hlavní časoměřič pronásleduje Harlekýna, marnící svůj čas a zdržujíc lid od harmonogramu.

Nemám ústa a musím křičet 1967

Po zániku lidstva skupinka lidí přežívá v útrobách šíleného počítače plného zášti. A konec v nedohlednu.

Bestie, která řvala láskou v srdci světa 1968

Šílenství může zachvátit vše ve vesmíru, v jakémkoliv čase. Občas ho zachytí a pošlou pryč. A někdo nevinný se k esenci dostane.

Kluk a jeho pes 1969

Postapo a nadrženém chlapci a jeho inteligentním mluvícím psu putujícím po Státech. Narazí na dívku z podzemí a čeká ho zkouška přátelství.

Na pomezí 1970

Nezdolná duše obyčejného muže je posíláno z těla do těla tvorů prapodivných. A provádí neplechu, což vyvolá pozornost majitele dotyčného darebáka. Jenž pak končí v krajině na pomezí.

Typografie netypická, bláznivá jako sama povídka.

Bazilišek 1972

Veterán z Vietnamu se vrací domů, nevítaný (zrádný zajatec) a posedlý Baziliškem, tvorem pasoucí po krvi a násilí. Jeho rodné městečko poznává pomstu a zlobu obou.

Smrtorel 1973

Podivná hříčka, chvílemi jako školní test, o Tvoru jménem Dira (Had) a muži (Adam) jehož doprovází k Smrtorlu, aby splnil svůj úkol. Součást krátký příběh o umírání psa.

Kňučení spráskaných psů 1973

Horror příběh o dívce, sledujíc se sousedy vraždu neznámé ženy. Pod dohledem neznámé entity, ducha města. Nakonec i ona se mu poddá a stává se součást společenstva vybraných...

Vydán napospas větru a vlnám poblíž... 1974

Podivný to muž hledá svou duši, narazí na někoho kdo mu poradí. Za pomocí geniálního přítele se vydá na prazvláštní cestu do sebe sama, kde odhalí tajemství o sobě i blízkých.

Croatoan 1975

Čerstvý otec nechtěného dítěte se vydává do kanálů, hledat toho malého tvorečka. Putuje hloub a dál. Vše se stává až neskutečné, plné zapomenutých krokodýlů a zapomenutých dětí.

Jeffinovi je pět 1977

Jeffin je podivný chlapec, nestárne a pořád je mu 5 let. Rodiče jsou nešťastní, žijící ve vnitřním pekle bez citů k němu. Naštěstí má přítele, nyní už dospělého muže. A má tajemství. Nestárne nejen on, ale i ty báječný časy kolem něj. Jen nesmí poznat dnešní realitu...

Počítám, jak zvon odbíjí čas 1978

Když marníte svůj čas, propadnete se do nečasu, kde věčně můžete putovat s lidmi veškerého období. Cesty ven není, ale třeba narazíte na někoho, kdo vám začne být blízký. A spolu už si poradíte.

Džin protřepat, nemíchat 1982

Humorná taškařice o městském mladém páru, kterému se dostane do rukou lampa, ano ta lampa. A uvnitř nespokojený džin, uzavřený stovky let na miniaturním místě. Pěkně vzteklý a pomstychtivý. Nesnáze začínají.

Paladin ztracené hodiny 1985

Jedna ztracená hodina, jenž nesmí odbýt. Od věku papeže Řehoře XIII. (kdy se měnil čas) jsou tady strážci vzácných hodinek a hlídají. A na konci své cestu musí nalézt dalšího paladina.

S Virgilem Oddumem na východním pólu 1985

Na vzdáleném Suchopáru vládne chlad a bytosti Fuxové neznajíc umění. Lidé je zkoumají nebo jen tak přežívají. A Virgil se stále vrací do mrazivých pustin a na něčem pracuje a štve tím jediného člověka široko daleko. A je možné, že Fuxové se učí...

Měkká opička 1987

Krimi/thriller/horror příběh o bláznivé tulačce hlídajíc své dítě, nebo spíše plyšovou měkkou opičku, náhradu.

Eidóla 1988

Zvláštní příběh o ztracené bájné zemi a knize plné moudra a kouzel. Několik citací z ní, vše díky jednomu napravenému zlořádovi. Nesmí chybět kovový vojáčci.

Účel REM spánku 1988

Strašidelná povídka o nepěkných věcech (zubatá tlama na těle) v hlubokém spánku. Většinou je držíme v sobě a nevypustíme je ven. Dát svobodu a volnost blízkým mrtvým a posunout svůj život dál.

Muž, který dovezl veslicí na břeh Kryštofa Kolumba 1991

Muž jménem Leventis užívá si radosti ze života (řecké jméno napovídá) a cestuje si sem a tam časem a také prostorem. Vyvádí kousky veliké a maličkosti, mění životy jednotlivcům a davům, nerozeznává mezi dobrem a zlem. Je jen chlápek z budoucna odjinud.

Mefisto z onyxu 1993

Být černoch a vlízt lidem do hlavy a odhalit veškeré tajemství a pravdu a lež, je zapeklitá těžkost. Když vás o službičku požádá dívka, které neřeknete ne, tak je malér na světě. Hlavně, když se jedná o brutálního série vraha. I on má moc a nejednou se přiznáváte ke všem skutkům, které údajně spáchal. On má dívku a vy trest smrti. A to je opravdová zapeklitost.

Na slovíčko s Anúbisem 1995

Hrozivé zemětřesení v Africe odhalí co bylo skryto před dávnými časy, časy biblickými. A horrorová hříčka je na světě. Dávná hrobka hlídaná dávným strážcem.

Lidští údržbáři (+ A van Vogt) 1971

Staré dobré SF a inteligentních kosmických lodích, pěstujících a vychovávajíc lidské údržbáře. Ne, vše zvládnou. A opraváři se musí rozmnožovat a nesmí se dožít vysokého věku, co kdyby je něco napadlo...

Jak zajímavé: Človíček 2010

Hle, vědec vytvořil malého dvanácticentimetrového človíčka, se vším všudy a pěkně chytrého a zvídavého. A je jen otázka času, kdy se ze zábavného společníka stane společenský vyvrhel a zrůdnost co nemá existovat.

Jak vidno, zařadit autora do libovolné škatulky je nesmyslné. Umí plavat v jakýkoliv vodách. Nestačí jen nápad, velmi důležité je zpracování, styl a způsob psaní. Originalita je zde samozřejmostí. Když Ellison cítí, že je třeba samotný příběh obohatit či vylepšit do dokonalosti vizuální úpravou písma či celého textu, tak to prostě udělá.

Je totiž známo, že do světa vypouštěl jen dílo, s kterým byl stoprocentně spokojený. Myslím, že nebudu přehánět, když budu konstatovat, že nebral ohledy na nakladatele, vydavatele či redaktory vydávajíc mu jeho výtvory. Nemluvě o překladatelích do různých jazyků.

A samotný čtenář buď přistoupí na jeho hru a nebo má smůlu (nebo nestojí za povšimnutí).

Ellison výborně pracoval s jazykem, využíval bohatou slovní zásobu, vymýšlel novotvary, nebál se experimentovat. Přirozeně uměl kombinovat spisovnou mluvu se slangem či vulgaritou. Ta mu nebyla cizí, mnohdy v sexuálním podtextu – šok pro čtenáře. Jenže i toto je součástí života.

Příběhy mají punc reálnosti, skutečnosti. Nejedna povídka začíná obyčejně, ukázka z každodenního života, dalo by se dalo říci. Převládá jistá atmosféra všednosti – a je jedno, zdali se odehrává v současném anonymním městě či v nespecifikováné budoucnosti zničené Země. Obyčejným lidem se stane Údálost, Zážitek, něco neuvěřitelného či neznámého. Stanou se součástí něčeho cizího, nepředstavitelného. A musí si nějak poradit a mnohdy jde opravdu o život, který byl do dané doby všední, typický.

Nesmí chybět okamžik překvapení, rostoucí napětí, děsivé chvíle. Vše potřebné pro udržení čtenáře, na druhou stranu poetika, lidskost, ale i humor – ne zrovna ten příjemný, spíše ironický, jízlivý i černý s kapkou cynismu.

Je pro mě Ellison mistr povídky – těžko říci. Několikrát mi při čtení naskočilo jméno Stephena Kinga. Ten si také umí poradit s neobyčejnostmi v obyčejném světě. V jistém směru jeho umění stojí výše, ale možná to bude tím, že s jeho prací jsem obeznámen od mládí. A tím pádem na mě více zapůsobily.

Ellison by mohl být brán jako hard verze R. Bradburyho (dobře, trošku zlehčuji a zjednodušuji).

Je pravdou, že některé povídky už ztratily své kouzlo, čas je neúprosný. Šokující, inovativní díla před třiceti, čtyřicetí lety nemusí zapůsobit dnes. Původní efekt se vytrácí a samotná povídka se stává jen dobrým čtivem, které se může ztratit v záplavě dalších a dalších.

Prostě se může stát, že pro současného čtenáře nebude zážitek tak bohatý, hluboký, zapamatovatelný. Neplatí to samozřejmě pro všechny povídky. I nyní najdete ve sbírce sílu neztrácející příběhy, jenž Vás dokáži pořádně nakopnout.

Vrchol vulkánu je neobyčejná kniha. Ukazuje, že povídka je základem nejen fantastiky. Je jen dobře, že Harlan Ellison má konečně možnost představit českým čtenářům své umění. Rozhodně stojí za přečtení, nebudete litovat.