Vladimír Šlechta - Keltská brána

Vladimír Šlechta - Keltská brána

Letos v nakladatelství Brokilon vyšel další příběh z Oggerdovského cyklu a hned na začátek musím říci, že velmi povedený příběh. V. Šlechta se dlouhodobě věnuje dvěma cyklům - fantasy Krvavé pohraničí a sci-fi/postkatastrofický Oggerd, osobně dávám přednost právě cyklu z 23. století (lidstvo začíná znovu budovat civilizaci a znovuobjevované technické pozůstatky nemají daleko ke kouzlům - prostě dochází tady k prolínání žánrů).

Chronologicky příběhy končí právě Keltskou bránou, naši tři hrdinové - bojovník/major/kyborg Oggerd, vědec a nově jmenovaný profesor Hal Hargo a bývalý vyjednávač Pěnkava Gowery Fink - tráví svůj čas každý zvlášť, jsou opět svolání dohromady (samozřejmě jsou za tím politické čachry v novém hlavním měste Evropy Bornnu) a vydávají se do nepříliš prozkoumaných oblastí apokalyptickou válkou zničeného kontinentu, tentokrát zkoumají anomálii na území dnešní Francie.

Za úkol mají zjistit a odkrýt tajemství technologické záhady, zvané Polygon, vše pro blaho císaře. Je jasné, že nejsou jediní a musí bojovat s jinou skupinou, která je podporována tajemným nepřítelem císaře (ano, na konci příběhu se vše dozvíte, kdo a proč :) ). Cílem naších hrdinů je časoprostorový habitat, místo obklopené vysokou stěnou/hranicí, v které se nepravidelně objevují otvory a lidé můžou proniknout dovnitř a někdo se může dostat ven. Místní osadníci, kteří kolonizují danou oblast jsou ohrožování podivnými malými lidičkami - kteří jsou tak na úrovni neandrtálců či pralidí. Kdo jsou ve skutečnosti a v čem tkví tajemství izolovaného místa se postupně čtenář dozvídá. Naši hrdinové jsou opět rozděleni (nedobrovolně), objevují se děsivé bytosti, které mají mnoho společného se sociální strukturou hmyzu (přesněji řečeno s mravenci) a v samotném habitatu čas a prostor mají svá pravidla a zákonitosti. Nakonec je vše vyřešeno a příběh končí ne zrovně nejšťastněji, ale o dobrém konci se mluvit dá.

Svět 23. století, zničený energetickou válkou a Stoletím válek, se postupně vzpamatovává, válečníci jsou posílání do pohraničí a politici se dostávají do popředí. Civilizace pomalu vychází z temných jeskyň ven na slunce a pokrok se nedá jen tak zastavit. Vize tohoto světa se mi libí, je tu směsice dobývání Divokého západu, společenské a technologické poměry 19.století a pozůstatky předapokalyptické doby. Jsou oblasti, které jsou neprobádané a kouzla můžou opravdu existovat a jsou oblasti zničené jadernými zbraněmi. A jelikož příběhy se odehrávají v Evropě, zbytek světa se před námi skrývá (možná, že samotná Evropa je takovým Polygonem, který je zkoumán a testován).

Celá kniha je psaná velmi čtivě a záživně a jen chvílemi jsem chtěl řádky přeskočit. Prostě trochu vaty na navýšení počtu stránek. V.Šlechta už patří mezi zkušené autory a fanda jeho příběhů si zajisté všimne jisté "vypsanosti" a letité zkušenosti. Rozdíl mezi Keltskou bránou a např. Projektem Berserkr je opravdu viditelný (nemluvě o obálce knihy). Hlavní hrdinové už nejsou pro nás "muži s tajemstvím" a víme o nich vše důležité, v průběhu knihy se více a více noříme přímo do duše Goweryho či Oggerda. S psychologií postav si autor chvílemi opravdu pohrál. Samozřejmě i zde za vším hledejte ženu a všichni tři zažijou své a trocha toho prozrazování - z Hala se stane muž a příjde o své panictví

Při četbě nás čeká politika, akce, vojenská bitva, thrillerové chvíle, kapka humoru a nějaké to malé překvapení.

Co říci na závěr, ideální četba na volné chvíle, žádný záhul na přemýšlení, zkrátka povedený sci-fi kousek. Kupte si to, půjčte si to, prostě si to hlavně přečtěte. A já osobně se těším na další dobrodružství z tohoto cyklu (ať stará a vydaná či nenapsaná).