Trosky Země - editor Ondřej Jireš

 

Po delší době (mnohem delší než bychom čekali) se na výsluní české fantastiky vrací jméno Ondřeje Jireše.

Významný editor českých povídkových sbírek se vrací prostřednictvím a díky nakladatelství Argo.

Tentokrát představuje antologii Trosky Země (Argo, 2024) , obsahující pět delších povídek či rovnou novel SF, zasazených do prostředí, jenž jsou nejednomu čtenáři české fantastiky známy.

                                                   

Známé světy známých autorů, jenž momentálně můžou patřit (a patří) mezi špičku žánrové literatury. Zároveň dané světy či prostředí jsou vyhledávány a drží se na vrcholu oblíbenosti a samozřejmě se vyznačují bohatostí jak v celkovém pohledu, tak i v drobných maličkostech.

Trosky Země nabízí pět vizí budoucnosti, více či méně spojené s naší rodnou planetou. Jak název napovídá, nebudou to převážně vize pozitivní.

Dvakrát navštívíme Zemi poněkud poničenou, ne-li zrovna zničenou.

Máme tady jeden pohled z Měsíce, kde chapadla pozemských mocností nepěkně se činí.

A dvakrát se o matičku Zem otřeme z nekonečných dálek vesmíru, aby se neřeklo. I tentokrát bude hrát jistou roli, leč ne hlavní.

A je jasné, že nějaká ta kapka naděje a lepších zítřků zůstává. Ne, vše končí v chladné temnotě.

A co Vás čeká…

Petr Heteša – Deep Orange (série Baltimore)

Petr Heteša vydal několik knih s různými příběhy odehrávajíc se v různých verzích USA města Baltimore. Od čisté SF přes cyberpunk či drsnou školu či akční urban fantasy. Ve městě už řádil kde kdo a o čase také nemá smysl mluvit.

Autor a město patří neodmyslitelně k sobě a tentokrát zavítáme do roku 2039. Země je napadena tajemnými houbami a po velmi rychlé válce se zbytky lidstva skrývají v podzemí či v jiných místech.

Povídka/novela je takovou Baltimore verzí série Metro.

Náš hrdina slouží místní verzi vyšinutého diktátora, krmící lid spíše hesly než hojností jídla a vody. A i ten nej hrnec přeteče, tak smrt milenky přivede našeho panáčka k odboji – tedy odboj si spíše najde jeho. Chce zjistit co se vlastně děje a vypadá to, že takový kontakt s jinými skupinami je možný.

Je odhodlán pomoci svrhnout šílence a zúčastní se plánu nastartovat obrovský rubací stroj. Samo, ne vše běží podle plánu. Leč nějaké drama nesmí chybět a na závěr překvapivá pointa.

Možná až moc snadné řešení celého problému :)

Nesmí chybět naturalistické popisky tvrdého života místní metro enklávy, život vládnoucí psycho rodiny a na druhé straně nuzné podmínky prostého lidu. Popis diktatury v kostce.

Čtivé, zábavné, pořád máte pocit jisté paranoi a že se něco stane, hrátky s maličkostmi, ale taky sem tam tam a sem kliše. Ale když se dílko dobře čte není co řešit, potěšení na mé straně...

Ondřej Neff – Napravení mladého nezbedy (série Arkádie – Kuba Nedomý a Dědek Čuchák)

Měsíční kolonie Arkádie (včetně Kuby a Dědka) je tady s námi už od konce 80.let minulého století. Jak plynou léta, tak se Arkádie 23. století mění rozrůstá a reaguje na dění na modré planetě pod ní (nebo nad ní), Země prochází také změnami.

Ty však odrážejí změny a nálady dnešní doby – růst Islámu, gender boje a války, ústup demokracie, prostě vše kolem co momentálně autora trápí (je poněkud konzervativního rázu).

Jak název napovídá naše dvojice má za úkol napravit jistého mladíka a pracují na tom dlouhé měsíce a roky – podprahové signály a podobné nesmysly.

Mezitím zažívají další dobrodružství známé z povídek a knih.

Svět se netočí kolem naších hrdinů – Bagdát kalifát se pomalu usmiřuje s Měsícem a objevuje se i konzulát. Je jen otázka času, kdy se začnou plést i do dění v Arkádii.

Nezbedný mladík nadšený zprvu z objevitelských časů (spolu s partičkou pod vedením Kuby) dospívá a objevuje se Historická úzkost (vše je špatně a je čas vrátit dluh matičce Zemi) a špatné svědomí z dávného opuštění Země a hledání viníků – dávní průkopníci.

Mladík dokonce vede odboj, návrat k chudobě a k jistým levičáckým praktikám. Arkádie zažívá zajímavé časy.

Řešení je opět na bedrech Kuby a Dědka – je čas se zbavit zla ve formě konzulátu a napravit na dobro nezbedu nezbedného…

Potěší lehkost a vtip autora, sem tam odkaz na příběhy minulé. Jen se mi zdá, že pár věcí dnešní doby tlačí až do absurdna. Zase bych to tak nepřeháněl.

Jan Hlávka a Jana Vybíralová – Obráceno v prach (série Algor)

Čtenáři už nějaký ten rok čekají na dokončení ceněné série space opery Algor (přidejte i akci a politiku), aby autoři neztratili zájem fanoušků nebo si odpočinuli od zakončování různých linií, nabízí příběh detektiva Donalda Prestona.

Ten se ocitá na archeologickém nalezišti nalézajíc se na místě jménem Praha, jenž bylo zničeno 2148. Detektivní příběh se odehrává zhruba třista let po jaderném útoku.

Preston na přání dávného přítele (spíše na rozkaz a přítele jeho rodičů) má vyšetřit krádež vzácného artefaktu. A je jen otázka času, kdy se objeví první mrtvola a je jasné, že to není tak, jak to vypadá.

Zároveň jeden ze studentů (kteří se přehrabují ve vykopávkách) nachází tajemnou flashku ze starých časů, která skrývá tajemství, jenž má být skryté či tajemství, jenž je velmi velmi žádané.

Samozřejmě, že tady nejde jen o klasické vykopávky. Podzemní chodby plné pastí vedou k jisté mistnosti, kde může být schováno/pohřbeno/ukryto něco vzácného či velmi velmi nebezpečného.

Až příliš rychle je odhalen vrah a při pronásledování se ocitá skupina hlavních postav v podzemním bludišti, kde jim, jak jinak, jde o život. Roboti ochránci jim jdou po krku a nezbývá než postupně

odhalovat různá tajemství a skutečného vraha a přiznat nalezené předměty.

Cílem jsou tajemné komnaty, jejichž prozrazení může ovlivnit i svět nynější, třista let po osudových událostech.

Na scénu vstupuje další šílený vědátor, s možností žít věčně (skoro věčně) a který umožnil fungování světa z kterého pocházejí naši hrdinové.

Nudící se nebo jen si přeje žít dál nerušeně v klidu, uprostřed zničené Země…

Poutavá odbočka od hlavních linií série, spíše zajímavost než aby doplňovala. Rozšíření děje a příběh samotné Země (potažmo Prahy) před knižní sérií.

Kombinace detektivky a život ohrožující dobrodružný akční příběh. Hádanka kdo umře a kdo ne.

Úplně ne nápadité či překvapující, ale rozhodně příjemně čtivé s pár zajímavými nápady.

Jan Kotouč – Tribunál (série Centrální impérium)

Čtyřdílná série Centrální impérium končí vítězstvím císaře a jeho věrných. Zlo prohrává a dobro žije, leč život pokračuje dál a je třeba se vypořádat s piráty a hlavně se zbytky Nového protektorátu, ovládaném Vylepšenými.

Problémy se kupí na hranicích impéria a právě se míří císařovna Hila, bývala agentka Omegy (jenž se svým mužem také patří mezi Vylepšené).

Účastní se lovu na nepřátelskou loď a pomůže odhalit i špióna. Měl vyhodit ústřední koráb do vzduchu, nepovedlo se.

Na krátkou dobu zavládne uspokojení, do okamžiku výbuchu důležitého vesmírného korábu – sabotáž nebo nehoda nebo náhoda.

Vidina dalších špiónů je tak lákavá a je třeba tvrdě zakročit – pomůže tomu vyhlášená vyšetřovatelka stojící nad zákony A.Sparbo.

Podezřelí se množí a najít toho správného trochu déle trvá, ale nakonec se najde vhodný kandidát. Vylepšený, jenž se nehlásí ke své minulosti.

Hila začíná mít problém, praktiky vyšetřovatelky se jí nelíbí – co když je opravdu nevinný, na druhou stranu je možné obětovat menšinu pro záchranu většiny.

Proč nepoužívat stejné metody na všechny a proč nevyužívat veřejné tribunály…

Hila bojuje sama se sebou a dobře ví, že ne všichni Vylepšení jsou špatní. A i ty nejlepší s dobrými úmysly mohou kráčet po temné stezce.

Dokonce je i sama obviněna, leč rozum a pořádek a logika vítězí. Není dobré stát nad zákony…

Povídka rozebírá klasický problém – kdo hlídá hlídače a kontroluje kontrolora. Taková obehraná písnička, ale když umíte psát čtivě a napínavě, proč si další variantu nepřečíst.

Možné mínus je , že povídka se dotýká samotné Země co nejméně, spíše okrajově – je jasné, že ve válce to s planetou nedopadlo dobře – čtenáři Centrálního impéria jsou zde o krok napřed.

Za mně ideální úvod do přečtení vesmírného kompletu (i když víte dopředu jak to dopadne :) )

Vilma Kadlečková – Lidské k lidskému (série Mycelium)

Propracovaná a rozsáhlá sága Mycelium o nenápadné invazi teokratických Össeanů patří mezi vrcholy české SF. Rozhodně série, jenž stojí za pozornost.

Tentokrát nás děj zavede do okamžiků následujících po ději Mycelia, ovládnutí Země se tak trochu nekoná a inteligentní emzácké Lodě zmizeli do jakéhosi mimovesmíru.

Össeani jsou tady pořád a život musí pokračovat dál. Clark je kapitánem jedné z meziplanetárních lodí a pomalu se šine k místu určení. Jeho minulost je velmi spjatá s Össeanci a rád by na tento detail zapomněl.

Jde to momentálně těžko, v útrobách jeho nákladní/turistické lodi se ukotvila Loď – jedna z těch dávných, skoro legendárních, mocných. Ne, jedna z těch nových, co sloužili nejen lidem a zmizeli, nikdo pořádně neví kam.

Zároveň sledujeme příběh z pohledu Lodě a jejího dlouhověkého pasažéra – otrok, hračka, přítel, doplněk, obtížné je popsat momentální postavení. Cestují příliš dlouho a pamatují prastaré časy. A nyní se ocitli oba v reálném vesmíru.

Loď vyslyšela volání a jak zjistí nebylo určeno přímo jí, ale čerstvě ztraceným Lodím.

Meziplanetární koráb, krom posádky a celé bandy turistů, přepravuje nenápadnou skupinu emzáků, náboženských fanatiků, toužící po návratu Lodí a po ztracené moci.

A jediný způsob jak přilákat zbloudilé ovečky je rituál, samozřejmě smrtící.

A Lodě vyslyší volání a vrací se do reality Newton vesmíru a vycítí přítomnost prastaré Lodi z dávných legend a chtějí ji sloužit, chtějí ji následovat.

A ona o to nestojí, je znechucena, otrávena, možná i lehce vystrašena. Nelíbí se jí co zažívá a vidí. A netuší, že bude i zrazena a hlavně nepochopena…

Clarka čekají nelehké dny, možná vzpoura emzáků, nějaké ty obětiny, milenka, jenž začíná komunikovat s pasažérem v pradávné Lodi, ale hlavně boj sebe samotného s minulostí. Musí se rozhodnou na čí straně vlastně stojí.

Vilma Kadlečková nabízí další příběh, neoplývající nudou a jednoduchostí. Nic není černobílé. Rozvíjí více linií, vede čtenáře přes moře emocí a nálad a pocitů ke svému pevnému cíli. A cestou se také zašpiníte, žádná procházka poklidnou zahradou Vás nečeká.

Nečekejte žádné ploché postavy, jsou komplikované jako život kolem. A ještě je čekají nelehké překážky.

Příběh bohatý po všech stránkách a povedený svou komplexností.

Trosky Země nabízí další pohledy do známých a oblíbených světů, obohacují je a doplňují.

Příběhy, krom Baltimore od Hetešy, více či méně přidávají další kousky do bohaté mozaiky.

Už je na každém čtenáři zvlášť, jestli ocení další příběh známých postav nebo ocení více rozšíření daného vesmíru/světa/univerza.

Rozhodně se nudit nebudete a můžeme jen litovat, že jsme navštívili jen pět verzí možné fantastické budoucnosti. I když těch světlých zítřků je poněkud pomálu.

Přiznávám, že antologie nepřetéká originalitou a jisté varianty zde použitých nápadů už jsme někde a někdy četli – Heteša, Hlávka+Vybíralová, Kotouč.

Přesto skvělých nápadů a úžasně napsaných vět a stránek je zde více než dost. Nemluvě o úžasných hrdinech a zajímavých postavách.

A jak poznáte dobře odvedenou práci či povídku, jednoduše.

Chcete více, chcete číst další příběhy a další pokračování. Chcete prostě vědět co bylo dál a co dalšího zažívají a co je čeká…