Megan E. O´Keefe – První brána (Protektorát 3)

Moderní fantastika a objevy žánrové literatury patří již několik let k základním kamenům nakladatelství Host.

Snaha představovat českému, tak trochu konzervativnímu, čtenáři nové autory a autorky, jenž dokázali okouzlit nejednu porotu či získat ocenění čtenářů se velmi cení. A je jen dobře, že máme možnost se seznámit s díly co momentálně hýbou zájmem a jsou čteny.

Ano, mnohdy to vypadá jako sázka na jistotu, mnohdy je to však procházka po laně ve větru a temnotě.

Ano, ano, nejedna fantastická série se nedočká zakončení v českém to jazyce…

Tento případ se netýká dobrodružné, akční a napínavé space opery se silnými romantizujícími prvky Protektorát.

Poslední část trilogie americké autorky Megan E. O´Keefe nese název První brána, překlad Aleš Drobek a vydání Host, rok 2024.

                                      

Během třinácti měsíců vyšla celá trilogie. Což je pro lehce nedůvěřivé čtenáře, čekající na komplet, více než potěšující zpráva.

Hned na začátek je dobré zmínit, že daný záznam provádím pár měsíců po přečtení knihy, takže delší přesný popis nečekejte.

Tak trochu i malá nápověda, jak celá kniha na mě zapůsobila…

Sandy a Biran stále hledají Rainier, její klony a její věrné. Zrádci jsou totiž všude a těžko říci, kde její mimozemská chapadla dosáhla. Tedy jestli je to vůbec emzák nebo UI z nalezené lodi.

Mezitím samotný Protektorát řeší epidemii, kterou zapříčinila Jules – evoluční materii vypustila na rodnou planetu a lidi umírají a upadají do komatu či se mění a někdo odolává.

Svůj problém přenechává nej vědcům celého impéria.

Sandy s UI Berem a týmem putují do Sluneční soustavy. Kde vše začalo, odkud se zakladatelka Protektorátu vydala vstříc vesmíru.

Prastará vesmírná loď s bývalou milenkou a dalším odhaleným tajemstvím – původ Rainier.

Kombinace vládkyně svědomí a UI, která chce napravit chyby při otevírání bran a zřejmě zničit lidstvo, de facto původce mnohých genocid v různých oblastech vesmíru.

Biran se vydává s dalšími přeživšími Strážci za bránou, kterou postavili. Do soustavy, kterou neprozkoumali roboti čističi. Čistý nedotknutelný kousek vesmíru s možným životem.

Tomas má mezitím problémy s Nascou a jak zjišťuje časem i současným milencem Birana, další osoba zasažena evoluční materií a osoba co stála na začátku jeho stvoření (by se dalo říci…).

Ale hlavně má potíže s jistou neodbytnou a statečnou kapitánkou, tedy má potíže se svými city a pocity a emocemi, které k ní pociťuje.

A sama Sandy je na tom stejně…

Smyčka kolem Rainier se stahuje, zrádci jsou odhalování a eliminování. Jenže se objevují další a další, i mezi Strážci.

Konečně dochází i ke kontaktu s mimozemšťany, když dochází ke spojení všech potřebných součástí bran a UI.

Co započal Biran, nyní už ředitel, nakonec dokončuje Sandy.

Přináší nejvyšší oběť a umírá, tedy zdánlivě. Objevuje se i Jules, jenž opouští cestu pomsty a na poslední chvíli pomůže a díky své moci zachraňuje i Sandy.

Lidstvo kontakt s cizí sílou a mocí přežívá a rozhodne se používat brány správným způsobem.

A naše milenecké páry, spolu s UI Berem, nalézají konečně klid a mír na duši i těle…

První brána nezaostává za předchozími díly. Přeskakujete z jedné dějové linky na druhou a na třetí. Pořád se něco děje a našim hrdinům autorka stále komplikuje život a staví jim nejednu překážku do cesty.

Akce, překvapení, odhalení, další akce, další překvapení a pomalou oklikou k finále.

Které se může zdát trochu roztahané a čtenář se dočká, alespoň na chvíli, jistého šoku a nečekané události.

Ale není vše tak, jak to vypadá…

To co knihu shazuje, v mých očích samozřejmě, je až přehršle citových a emocionálních výjevů.

Kolem toho se motáte celou sérii.

Ale První brána je plná nejistoty a tužeb a potřeb a obav a důvěry a nedůvěry a lásky a bolesti. Hlavní hrdinové mají potřebu se ve světě, kde jim jde každou chvíli o život, se ještě sebe bičovat a trápit se vlastními pocity.

Jsem čtenář po čtyřicítce a pořád číst dokola o tom samém a nehnout se z místa, bylo poněkud frustrující.

Kniha opravdu nabízí plno zajímavých nápadů a neskončilo ani u nich, rozvíjelo se to opravdu dobře.

Ani mi nevadí, že i vedlejší antagonistka dojde k usmíření s ostatními.

Ani mi nevadí, že ne všechny linie byly dořešeny s jistou logikou a věrohodně – v rámci daného světa.

Konec dobrý je prostě neodolatelný a zřejmě nezbytný, fajn, proč ne.

Budu se opakovat, ach ty city a vztahy a lásky a pořád to řešit a řešit – chvílemi to až bolelo.

Zřejmě nejsem cílový čtenář…

Možná proto mi plno zajímavých detailů vypadlo z hlavy, což je škoda.