O´Keefe Megan - Pád do chaosu (Protektorát 2)

 

Hned na začátek poznámku - celé jsem to sepisoval snad dva tři měsíce a způsob rozepisování děje, už jsem hold nechal. A vlastně píšu o tom, co mi zůstalo po té době v hlavě.

Jak je dobrým zvykem celé roky, fantastické příběhy se nejlépe vyprávějí v celých trilogiích. Úvodní díl nám představí celý svět, nastíní problém a částečně ho i vyřeší, abychom záhy zjistili, že potíže teprve nastanou. A je jasné, že velké finále – v jakékoliv formě přichází v posledním díle.

Naštěstí většinou sérii můžete po prvním díle odložit, má více či méně uzavřenou formu – jen těch nezodpovězených otázek je celá řada.

A pak je tady osud druhých, prostředních dílů. Osud rozhodně obtížný a komplikovaný a nezáviděníhodný. Děj se posouvá spíše do šířky a může mít jistou opakující se podobu. Prostě klasický spojovák a doprovod k velkému finále.

Všechny karty jsou už rozdané a my se, přes jisté oběti, blížíme k cíli.

                                               

Pád do chaosu je druhým dílem série Protektorát mladé autorky Megan E. O´Keefe – nakladatelství Host, 2023, překlad Aleš Drobek.

Žádné oddechování a nabírání sil, přímo navazujeme na konec knihy Rychlostní zbraň.

Sandy Greeve, oslavovaná pilotka se stává uprchlicí, poté co vyhodila Strážce Lavauxe do vesmíru. Je jen otázka času, než zbytek obyvatel a Strážců zjistí, že on byl padouch, ale mezitím Sandy utíká s otcem a agentem Tomasem na planetu Atrux.

Její bratr Biran se snaží domluvit mír s pořád nepřátelským Ikarionem. A možná nachází řešení v tabletu zrádné bývalé kamarádky – vybudování brány na jistém malém asteroidu.

Na Atruxu je jen otázka času, kdy Sandy se spojí s hacker osobou Arden Wyke a tím pádem i jediným zbylým společníkem a čírou náhodou i bývalým partnerem jejího otce – s žoldákem Noxem.

Ti pořád hledají Jules (pozměněnou evoluční materií), která se už definitivné spolčila s opravdovým padouchem , s manželkou Strážce Lavauxe – Rainier, osobou s mnoha klony, že by mimozemšťanka…

Jules hledá vědce a unáší, pracují na nanotechnologii ovlivňující nejen Brány, ale i samotné lidi. A celou dobu se snaží vyléčit malou přítelkyni. Každá z nich má své plány v plánech. Tajné, samo…

Tomas mizí, Nazka si ho volá zpět, reset a výslech, zhodnocení mise. Je odhodlán jim neříci vše, hlavně vynechat info o čipu v Sandy hlavě.

Protektorát a Strážci Ady nakonec Sandy zprostí obvinění – může se vrátit, Lavaux je oficiální padouch (o jeho ženě se zatím neví celá pravda) a UI loď Bero prchl sám, neznámo kam.

Tomas dostává nový úkol, je fyzicky upraven a poslán na výzkumnou stanici Janus, zde zajatí vědci, zde i možnost potkat Rainier – tu skutečnou a možná poznat i Julii, hlavně zjistit o co kráčí.

Sandy také dostává svou loď , vyřazený bitevník B612, s dvoučlennou posádkou outsiderů a osin v zadku – Conwayová a Knuth. Loď nakonec pojmenují Osten.

Směr oblast Ordinal nebo spíše na souřadnice, které má Sandy v hlavě.

Prázdné místo, nicota, vakuum a mrtvá brána – nefunkční. Proč tady.

Jenže Nox a Arden mají taky něco za lubem, zprovozní bránu a budou chtít nalézt Jules a možná ji i zachránit. Sandy nemá moc na výběr, ale co se dá dělat.

I ona míří na stanici Janus.

Příběhy se začínají propojovat a Sandy vyslechne příběh party Jules a spol, dozví se i o dozorčí službě, co na ně útočila – že by i tam byli zrádci…

Stanice Janus a shledání všech našich hrdinů.

Sandy zde provádí jakoby rutinní kontrolu a Tomas jakoby pomáhá vědcům, pod vedením Min Liao (všem upravili vzpomínky), jedno tajemství za druhým, skrývání se a okamžik, kdy to vše praskne se blíží.

Mezitím mluvčí Biran řeší stavbu brány na asteroidu a dává se pomalu do kupy s bývalých L. Chráněncem Vladsenem, že by propukající city. Stavbu doprovází problémy, že by sabotáž, někdo či něco je proti.

Musí to prozkoumat na místě a proč Strážkyně Hittonová brzdí vystavbu.

Konflikt na Janusu, konec výzkumu a Sandy prchá s vědci, Rainier ztrácí nějaký ten klon a zjištění o výzkumu bran a jisté nanotechnologie. Do toho všeho Sandy Tomase nepoznává a nevěří mu. Prchnou na stanici Monte.

A Jules má také své plány a mizí a evoluční materií.

Na Monte jen chvíli klid, Tomas hodlá uprchnout k Nazkům, má jisté info, ale je zastaven a dokonce i zastřelen. Paradoxně samotnou Sandy a zábava teprve začíná.

Stanici napadnou lodě Dozorčích – oficiální nebo zrádci a kdo to vůbec je, jak poznat ty správné…

Teče jim tak trochu voda do bot, když je nakonec zachrání vůdkyně Protektorátu a její ochranka a army – Okonkwoová. Jenže dá se jí věřit…

Máme tady další tajnou organizaci Akolyté, mimo systém vybudovaný vůdkyní a zakladatelkou Protektorátu, ti mají chránit Primu před jakýmkoliv nebezpečím, i zevnitř.

Je čas se vypravit za mrtvou bránu a Okonkwoo posílá svého dlouhodobého ochránce Demase se Sandy a již její posádkou vstříc neznámu.

Mezitím Tomas se uzdravuje a dává do kupy u své domovské organizace, jenže něco se nepovede a Tomas si vše pamatuje, očista neprobíhá kompletní a znovuzrozený agent se nekoná.

Což je nemilé pro jeho šéfy a další odhalení je zase nemilé pro Tomase – je ze stejného materiálu jako manžel Rainier, jakýsi klon dané entity.

Vymazání paměti se nepodaří a Tomas mizí z osidel Nascy – kdo je tajemný muž, jenž stál za jeho vývojem a stvořením...

Sandy a spol se dostávájí za bránu – narazí na emzáckou vesmírnou loď, ne nepodobnou lodi Bera. Uvnitř další tajemná koule – co je a co znamená těžko říct.

Když ještě máte na palubě zrádce v podobě dlouhodobého pomocníka samotné vůdkyně, tak máte jiné starosti.

Demas uniká na lidské lodi a posádka zůstává na mrtvé neznámé lodi a je otázka času, kdy hacker/ka příjde na spojení s neznámou bytostí ve virtuálu.

Dochází k propojení a Bero se vrací do fyzické podoby – stává se novou lodí, kterou začíná postupně poznávat.

Nová zbraň proti Rainier a jejím poskokům je zde a vrací se zpět, do lidských osídlení. Což vyvolává nejedno překvapení – lidstvo objevuje emzáckou technologii a důkaz, že tady jsou/byli.

Strážci s Birenem čelí problémům s výstavbou brány na asteroidu, Strážkyně Hittonová umírá a je jasné, že opravdu jde o bojkot.

Je na čase, vše vyřídit osobně a vystavit bránu, ať se děje cokoliv – nejenom fámy a duchové…

Sandy hledá ztracenou kouli, střetne se s Rainier – zřejmě UI, jenž měla kontaktovat lidstvo v určitém stádiu vývoje a předat a pomoci s technologií bran.

Sandy se samozřejmě setká jen s klonem, ale zjistí, že na ně funguje EMP zbraň a také, že dozorcům se nedá věřit – veliká infiltrace…

Rainier se chce pomstít lidstvu za genocidu mnoha životů při otvírání bran a dalších a dalších otvírání a hledání možného života.

Na asteroidu vybudují bránu a provedou první otevření – poněkud osudové.

Je sabotována a upravena (proto výzkumy různých unášených vědců) – zpětný ráz, jenž ničil vše za novými bránami je nastaven naopak, vše živé kolem asteroidu je zabito, zničeno – včetně velké části Strážců.

Existuje více koulí – nejenom dvě, výroba bran – asi Rainier, výroba syntetických buněk místo biologických – druhá a co další…

A Jules taky nemarní, stále chce vyléčit svou kamarádku – nakazí svou domovskou planetu a své město evoluční materií – lidí umírají nebo se mění a Protektorát tuto nákazu bude muset řešit a najít lék, oficiálně…

Planeta a soustava Ada nemá Strážce , zůstalo jen pár v čele S Birenem – lov na klony a zrádce začíná na více frontách a boj o lidstvo začíná…

Pád do chaosu na více než 500 stránkách se opravdu nezastaví. Letíte střemhlav další a další akci a dobrodružství, přeskakujete s linky na linku (dějové) a ještě zažíváte nejednu emocionální bouři.

Fungování světů a princip cestování vesmírem prostřednictvím bran má svou logiku. Věda se vyvíjí pod přísným dohledem Protektorátu a vše co je mimo je nelegální.

Samotná vláda Protektorátu a Strážců dbá na dobro obyvatel, leč podle pravidel přísných a omezujících, hlavně například kreativitu a vědecký pokrok.

Bývalá pilotka Sandy, i když by čtenář řekl, že poté čím prošla, je více a více překvapená a možná i šokovaná a znechucená a zaražená fungováním systému. Proniká hlouběji a hlouběji a začíná pochybovat o správnosti a o své oddanosti.

Stále však neopouští danou cestu a pátrá po pravně a informacích a její pomsta trvá. Jen prostě nevěří nikomu nad ní a zpochybňuje samotný systém.

Neznamená to, že by měla špetku pochopení pro emzáckou Rainier a její způsob boje proti lidstvu.

Musím přiznat, že děj působí chaoticky, do toho přibývají další a další informace a tajné organizace a artefakty měnící život a samotné dění.

Jedno řešení přináší dvě nové záhady – což je další projev sekundárních dílů trilogií.

Při četbě knihy po kouscích se můžete ztratit jedna dvě tři a basta.

Důležitým prvkem jsou emoce a city a rozpoložení postav. Hrdinové, hlavně naši dva sourozenci, se pohybují na jakémsi citovém tobogánu – citově skáčou nahoru dolů, pozitivní negativní. Sami mnohdy neví co a jak – emoce puberťáků.

Jde prostě poznat, že autorem je mladá žena, pro kterou jsou tyto atributy důležité.

Je tady špetka humoru, snaha o ironii, lehce i pokus o cynismus, ale hned jakési zaleknutí a hned se vrátit do bezpečí klidných myšlenkových vod. Jen se prostě plácáte v citech, hlavně romantických.

Přesně pasáže, které Vám mohou lézti na nervy a brzdí rozjetý vlak.

Oddanost a láska je tady hojně zastoupena, ale hlavně sourozenecká, rodičovská – chvílemi jsem měl pocit, že vztah sourozenců je až nezdraví a příliš blízký...v jakém vyrůstali prostředí zřejmě pochopitelný, ale i tak…

Sandy si umí rychle získat svou novou posádku, včetně důvěry, která snad až příliš rychle vyletí do nebes. Naštěstí zrádci a podrazáci jsou jinde a výše postaveni.

Rozdělení do škatulek dobrý špatný je někdy až příliš rychle , jen ten Tomas v tom dělá neplechu :)

Ideální je číst knihu bez přerušení a s plnou soustředěností a lehkým pokývnutím při emocionálních toulkách postav.

Je jasné, že zbavit se záporné entity a odhalení nejednoho dalšího soupeře nebude lehké a překážet je v cestě až příliš. A snad nebude cesta kostrbatá a podivných odboček do nitra naších hrdinů...

Stručně řečeno – zkrácení o pár desítek stránek a vypuštění přehrabování v citech a emocích a podobných vnitřních dilemat a pochodů by knize rozhodně prospělo.

SF je to povedené, rozhodně základní myšlenka. Ale trošku zamotané a chvílemi překombinované.

Článek, jak bylo uvedeno, dopisuji po nějaké delší době a více než samotný děj mi v hlavě zůstaly spíše pocity, jenž kniha ve mně zanechala...