Tchaikovsky Adrian - Ocelová šlechta (novela)

 

Adrian Tchaikovsky (Czajkowski) patří dnes mezi přední autory britské fantastiky, potažmo SF. Chvíli trvalo, než dokázal prorazit mezi uznávané tvůrce a poté prorazil díky fantasy hmyzí sérii (takové mé malé pojmenování).

První tři díly dokonce vyšli i česky (Stíny vědoucích) – avšak se nejednalo o vydavatelský úspěch.

Následovali další díla, hlavně SF – propojení vědy a dobrodružství, nápadů a akce. Leč, české čtenář měl smůlu. Už to vypadalo, že se zařadí mezi další zajímavé autory, jenž se nepřeloží do jazyka českého.

Díky nakladatelství Triton (velkolepá série Děti Země) a Planeta9 (novely z budoucna a Klec duší) se Adrian Tchaikovsky stává stálicí moderní britské spekulativní tvorby. A oblíbenou stálicí.

Momentálně se čeká na vydání posledního space opera dílů trilogie Architekti světů (Triton a Planeta9 dohromady, jak jinak) a celek bude stát rozhodně za přečtení.

Následující řádky bude však věnovat jedné z novel, která tvoří součást volného cyklu Hrozné světy.

Ocelová šlechta (Planeta9, překlad M.D.Antonín, 2019)

                                               

Válka mezi Spojenými státy a části západní Evropy (Skandinávie převážně), válka spíše korporací, úzce propojených s vládami. Budoucnost, ne tak vzdálená.

Bojujou nejen lidí, ale i rozvinuté a rozmanité technologie (s různou úrovní UI) – kde prim hrají Finové a jejich podivné, až neuvěřitelné technohračky a podobné nesmysly.

Vrcholem potravinového bojového řetězce jsou Scioni – vysoké, zbraněmi vybavené válečné jednotky. Předražená a neporazitelná válečná zbroj s válečníkem uvnitř – většinou příbuzní boháčů a majitelů či akcionářů korporací.

Středobodem novely je právě jistý Scion – ztracený někde ve válečné zóně, někde ve Skandinávii. Poněkud problém, protože je to poněkud nemožné, leč stalo se.

Je sestaven tým – četa seržanta Regana a dva další specialisté jsou posláni z Anglie přímo na dotyčné místo.

Netrvá dlouho, aby všem dotyčným došlo (dobře, členům komanda to trvá o trochu déle), včetně čtenáře, že všichni, i když mají jisté schopnosti, jsou postradatelní a tak trochu nepohodlní.

Narazí na švédský odpor (místní partyzáni), který jim překvapivě pomáhá, na ruské bojové jednotky a hlavně na UI finské drony a kvalitní high-technology finské výroby.

Navíc tu máme biologické úpravy lidí, tedy jestli jsou to pořád lidé…

Samozřejmě nesmí chybět bojová akce, zrada – z nečekaného místa a nějaké ty ztráty.

Vyvrcholení pak následuje ve Stockholmu – Scion se tak docela neztratil či nezničil, spíše se vzdal. Nastal čas, aby válčící korporace změnili taktiku boje, aby se domluvili co s probíhající válkou a koho obětovat či zaprodat tentokrát…

Prostě se chystají naplánovat se svým nepřítelem přesný harmonogram budoucích bitev, včetně svržení vlády…

Jenže včetně dotyčné jednotky proniknou k místu setkání i viry a všelijaké software programy a vše se dostává ven a celý svět se dozví pravdu nebo něco co se tomu podobá…

Ocelová šlechta je akční, vojenská SF, okořeněná kyberpunkem. A nese jisté poselství. Samotný děj není překvapivý či originální. Prostě další nesourodá skupina vojáků řeší něčí problémy, kde jinde, než na nepřátelském území.

Zajímavé je prostředí a různé technologické vychytávky. A nesmí chybět jistý osobitý, lehce černý humor – koření všech příběhů. Koření, které činí nejednu knihu čitelnou či snesitelnou…

Otázka zní, zdali je formát novely ideální. Nestačila by třeba povídka nebo naopak - zasvětit více čtenáře do obrazu autora, přiblížit více místní postavy a hodit jim ještě nějaké ty překážky do cesty…

Umím si představit, že by se pár věcí a myšlenek vynechalo. Nasadil by se jednoduchý prostý styl, ořezaný až na kost.

Leč Adrian Tchaikovsky patří mezi autory, kteří umí velmi rychle připoutal pozornost k čtenému dílu. Tu naznačí více, tu zase jen zmínka a ani nevíte, jak chcete se dozvědět další a další informace.

Například celá finská linka mě zaujala nejvíc a klidně bych se po ní toulal víc a hlouběji. Snad někdy jindy.

Takže formát pro mě vyhovující, pár zajímavých nápadů, sem tam klišé (některé bych fakt vynechal) a pár netradičních postaviček – klidně bych i více zabrouzdal do bizarních vod, když se to celé odehrává na Severu :)

Jen mám pocit, že to celé, tak trochu, vyznělo jako agitka, proti zlému kapitalismu a zlým korporacím, které se staví nad zákony a pravidla.

Ano, možná k tomu spějeme, ale tak moc hard to nevidím.

Prostě vyznění – my jsme oběti a loutky ve hře bohatých jedinců a akcionářů a megamajitelů (mnohdy se nudících) a těžko s tím něco udělat – mi moc nesedí.

Naštěstí síla technologie a UI je mohutnější a úspěšnější – jenže co když se obrátí proti lidem...

Ocelová šlechta je povedená jednohubka, žádný zázrak, zajímavé prostředí a svět. Maximálně tím trávíte pár dnů ne-li jeden klidný večer.

Osobně si další příběhy z tohoto světa rád přečtu, ale nebudu to brát zase tak moc vážně...