Bennett Robert Jackson – Město schodů (Božské města I)

 Rok co rok přibývají nové a nové knihy a příběhy fantastické, takže je pořád co číst a co objevovat. Leč došlo k osobnímu předsevzetí, že rok 2023 budu věnovat knihám známým, knihám již přečteným a poté číst další pokračování rozečtené série.

Alespoň jsem se o to pokoušel, leč rychlost mého čtení, mě tak trochu brzdila.

Jak je totiž zvykem posledních let, jednotlivé díla nejsou osamocené, ale tvoří jen část celku, část velkého obrazu/mozaiky.

Mým zvykem je zase po přečtení několika SF knih podobného rázu zašmátrat úplně do jiné škatulky, přesněji zamířit na opačnou stranu pokoje a vytáhnout z odlišné skříňky šuplíček a vybrat dílo, která se mi momentálně zalíbí.

A samozřejmě se držet daného předsevzetí.

Takže cestování vesmírem – blízkým dalekým, jsem vyměnil za městskou fantasy ze světa plného změn, vzestupů a pádů nových velmocí a poražených bohů.

Po více než 6 letech jsem se vrátil k sérii (třídílné, jak jinak) Božská města od Roberta Jacksona Bennetta (momentálně bojujíc o přízeň čtenářů a posluchačů novou magickou trilogií). Návrat s jednoduchým úkolem – dočíst komplet a poznat celý příběh hlavních a důležitých postav majíc v rukou záchranu, spásu či zničení celého světa. Dejme tomu…

                                                 

Opět mě tedy přivítal Bulíkov neboli Město schodů (2015, nakladatelství Host, překlad Milan Pohl).

Zastavení u této knížky můžete srovnat s předchozími poznámkami – snad se nebudu opakovat.

Bulíkov, bývalé sídlo bohů – 6 hlavních bohů, jedna bohyně dlouho žije v ústraní a jednoho boha ostatní uvěznili (pravidla a zákony čím dál víc mimo, nemluvě o komplikacích a protichůdnostech) – dnes, skoro 80 let po válce provinční upadající město.

Kdysi město zázraků a divů, po porážce bohů mizí svatyně, budovy, celé ulice. Zbyly pozůstatky či schody vedoucí nikam a hlavně hradby – plné magie a zázraků. Vzpomínka na dobré zašlé časy.

Dnes Kontinentu a dalším částem světa vládnou bývalí otroci, Saypuřané, jenž neměli přízeň bohů neměli nic. Leč jednoho dne povstali, pod vedením mocného Kaje a jeho zázračné zbraně bohy zničili a porazili Kontinentálce s jejich nadvládou a pýchou a ignorací.

A v Bulíkově se stal zločin – vražda historika Efrema, studujíc dobu bohů, dobu, která se stala časem mýtů.

Přijíždí agentka Shara Thivaniová se svým obrovitým mlčenlivým pomocníkem Sigrudem (jehož výtahla před lety z vězení a jehož minulost je, pro blaho ostatních, neznámá. Ale je možné, že je opravdu potomek posledního krále jistého námořního národa).

Shara řeší problémy a vše co je spjaté více či méně s bohy. Vyslaná tetou a vládkyní říše, putujíc od města ke městu, nemoci se vrátit domů – ach, ty hříchy mládí.

Také ona skrývá nejedno zajímavé tajemství – a právě v Bulíkově by prozrazení, že je potomkem zabijáka bohů Kaje, nebylo bráno právě s vřelým úsměvem.

I tak má problémy s okolím a může se vlastně obrátit jen na stárnoucí generálku a momentální guvernerku města Turyin Mulagheshovou a částečně i na dávnou lásku ze studií – boháče a předního představitele města Vohannese Votrova (samozřejmě , že i on má jisté tajemství, jak jinak).

Než se nadějeme, máme tady útok separatistů a nostalgiků na večírku u Votrova, mizení nepřátelských agentů, existence Skladiště – skrývajíc božské artefakty (fungující i nefungující).

Najednou se už neřeší vražda, ale možné spiknutí a ohrožení vlády v Bulíkově.

Naši agenti objeví propadlou zvonicí bohů, poradí si s první božskou bytostí – nástrahou na ně.

Dotyčná zvonice ukrývá nejen komory dávných bohů, ale i magický vchod do Skladiště – nešťastná náhoda či nehoda tomu chtěla, že dojde k prozrazení a Skladiště pod výbuchy mizí nadobro.

Zároveň dojde k osvobození mocné bytosti, požírajíc hříšníky – Bulíkov a svět zjišťuje, že moc bohů stále přetrvává…

Boj Sigruda s bestií v ledových vodách dopadne pro místní dobře. A všichni zjišťují pravdu o původu Shary – což však nepřináší komplikace, které spiklenci očekávali.

Dotyčné prozrazení stačí pro odvolání Shary do diplomatických služeb a pátrání po vrazích historika může zdárně pokračovat – leč bez důkazů, které musí Shara ignorovat.

Samozřejmě se nenechá odbýt a jelikož už není malá holčička poslouchajíc tetu na slovo, pátrá všude možně. Objeví zápisky Efrema.

Svět bohů a lidí, hlavně vztah bohů a příznivců a oddaných stoupenců se rýsuje v jiných barvách…

Bohové mají moc, zároveň jsou to oni, kteří vyslyší tajná i hlasitá přání lidu svého – nejsou to vlastně bohové, kdo chce dobývat svět. Bohové jsou tady vlastně pro lid a ne naopak.

Shara a Sigrud musí čelit neznámé síle a zjistit o co vlastně jde – objeví šumy v realitě a dostávají se do starého Bulíkova, plného božských staveb – budují zde lodě, podivné železné lodě s kanóny, které však nebudou plout po vodě, ale spíše vznášet se v oblacích – a jde to vůbec…

Jsou blízko a k tomu Vohannes (chvílemi nedostupný a podivně se chovajíc) požádá o schůzky – a hle, překvapení.

Dostaví se jeho ztracený bratr Volka – zapšklý uctívač krutého boha Kolkana a jak jinak hlava spiklenců.

Shara zajata, Sigrud řeší v druhém městě problém s kouzelnými plavidly a pravda se pomalu odhaluje. Vše začíná zapadat do celkového obrazu.

Kolkan (uvězněn v zrcadle) je v dávné zvonici vyvolán svým uctívačem, leč se nezachová dle předem připravených plánů – ničí postupně bratry Votrovovi, bo není člověka, jenž by mu říkal co má dělat.

Kolkan vyvolá starý Bulíkov na místo nového, ničení a útok na všechny strany. Máme tady jistý zádrhel.

Uvězněný Kolkan nebyl sám – při útoku Kaje na město, před mnoha mnoha lety, se do zrcadla ukryl bůh Džukov, tak trochu opak, poživačný a veselý bůh.

Nyní však dva v jednom, dva trpící a bojující o nadvládu nad tělem mocí a městem.

A máme tady i potomka legedárního Kaje, jenž našel kulku co zabíjí bohy – Shara s novou malou zbrání v podobě nože zbavuje utrpení všech přítomných – bohů i obyvatel, těžce zkoušeného města.

Bohové opět umírají a mizí ze scény – jen Olvos, bohyně přírodní, žije někde v ústraní a dovypráví příběh Kaje a vlastně i Shary.

Ta si umí dát dvě a dvě a dvě dohromady – už ví, kdo nechal zabít historika a proč její teta nechtěla, aby pravda o bozích vyšla najevo…

Nastal čas se vrátit domů a zavést nové, možná spravedlivější, pořádky…

Návrat do Města Schodů byl pro mě příjemný, celkový obraz zůstával v hlavě a znovu se vrátili zapomenuté maličkosti a detaily a cestičky k vyvrcholení příběhu.

Přidejte postavy, které možná na první pohled nepůsobí sympaticky, ale o to snazší je je příjmout za své a zažívat a prožívat jejich dobrodružství a životní strasti.

Ani jedna ze tří důležitých postav to nemá a neměla jednoduché, stále mají sny, ke kterým se vrací a které by chtěli naplnit.

Jednoduše řečeno, když čtete jakýkoliv román podruhé či potřetí či atd. a nemáte potřebu přeskakovat odstavce či celé pasáže. Tak je jasné, že kniha má pro Vás jisté kouzlo a stále si Vás umí získat. A samozřejmě pomáhají vyšlapané stopy, které tak docela nezavál čas.

Přiznám se, že se objevovali kousky příběhů, jenž se tvářili nově a nepoznaně – což je rozhodně dobře a já (potažmo čtenář) se nenudí.

Město schodů plně patří do škatulky urban fantasy, přidejte božské atributy v jakékoliv podobě – ztracené či nově objevené či stále přetrvávající. Svět zde funguje přirozeně a realisticky – celé roky vládnete díky magii a bohy za zády světu, nebo otročíte, bez božského požehnání, vládcům a na druhý den je z vás obyčejný človíček mající osud ve svých rukou.

Vyrovnávání je těžké, dlouhé a nesmiřitelné – staré nepravosti střídají nové nepravosti a snaha o pomstu je stále na obou stranách.

Jako čtenář vidíte, že nic není černobílé a ozvěny minulosti jsou chvílemi pořádně hlasité.

Bennett předkládá ucelený obraz dneška i včerejška – to , že jste trpěli celé roky, ještě nemusí znamenat, že nyní jste klaďasové. Na druhé straně přibývá lidí, kteří chtějí na minulost zapomenout a chtějí dostat šanci.

Mezitím lavíruje náš příběh – málokdy chvilka klidu, prozrazení nejednoho tajemství, odkrývání karet, akce a dobrodružství, zachraňování a objevování a odhalování spiknutí a velkolepý závěrečný boj o holé přežití.

Román drží i silné postavy, které jdou za svým cílem, i když ví, že to bude bolet a nechtějí se vůbec vzdát. Pravda může bolet, ale to není důležité, hlavně ať se ukáže.

Samozřejmě i tato kniha může mít nějaké to mínus – linka odhalení vraha historika, se tak trochu vytrácí a najednou se stává druhořadou ne-li rovnou okrajovou záležitostí, rychle odbytou – pocit, při prvním i druhém čtení.

A chvílemi logika dostává ne na frak, ale lehce za uši a odhalení hlavního padoucha nabízí cokoliv, jen ne překvapení…

To jsou maličkosti, které nezabrání spokojené četbě velmi zajímavé fantasy. Potěšující je, že celý příběh je ukončen a dá se číst samostatně – tak to bylo i původně zamýšleno.