Martineová Arkady - Vzpomínka zvaná říše

 

Nakladatelství Host nabízí v rámci své fantastické edice nejen již ověřené spisovatele, ale i debutová díla začínajících autorů. Nebojí se nabídnout moderní fantastiku a nejednou se risk vyplatil. Svědčí o tom zájem čtenářů, nemluvě o postupném vydávání dalších dílů různorodých sérií.

Sem tam se přihodí, že prostě sázka na dílo či autora nevyjde.

Arkady Martine je poměrně neznámou autorkou, zároveň je však držitelkou ceny Hugo za román roku 2020. Daná prvotina Vzpomínka zvaná říše se dočkala českého překladu (2021, Vratislav Kadlec) a čtenáři se tak dostává do rukou komorní spojení politiky, diplomacie a space opery.

                                             

Těžařská stanice Lsel přichází po dvaceti letech o svého velvyslance na dvoře mocné Teikskalanské říše. Je třeba vyslat co nejrychleji náhradu. Někoho kdo umí jazyk, zná reálie a místní kulturu. A hlavně bude kompatibilní s imagem – souhrnem osobnosti a vzpomínek velvyslance (vlastně kohokoliv), vše zabudované do součástky, jenž se implantuje do mozku hostitele. Je zde však malý problém, poslední sběr pro imago proběhl před 15 lety. Vynález imaga je největším tajemstvím zatím nezávislé těžařské stanice a jak čtenář zjistí, technologií velmi žádanou mocnými vládci mocné dobyvačné říše.

Mahit Dzmatová se stává tou vyvolenou. Přiletí do hlavního města říše s imagem vzpomínek starých poměrně hodně let. A mezitím se věci, záležitosti, lidé, politika i samotné město (řízené UI) dost změnili.

Mahit záhy odhalí, že předchůdce byl zavražděn a k tomu všemu se připletl do politických hrátek kolem starého umírajícího císaře. Bývalý velvyslanec, šarmantní muž si nacházel přátele a milenky a milence na vysokých postech. A pro nezávislost domoviny byl ochoten udělat cokoliv, včetně prozrazení imaga.

Jen škoda, že smysl a funkce imaga si cizáci vysvětlují jinak, poněkud po svém – zdroj nekonečného života...

Mahit se rozkoukává, poznává důležité lidi a pomalu rozkrývá vše co její předchůdce prováděl. Rozhodně není nadšená. Počáteční kouzlo se vytrácí a zjišťuje, že pozlátko se třpytí jen na povrchu. Dokonce získává na svou stranu průvodkyni/dohled a jejího přítele.

K tomu všemu po dlouhých letech vypukne převrat, boj o moc a svržení umírajícího vládce. Část armádních vzbouřenců, chce napadnout i nezávislou stanici. Boje v ulicích i v zákulisí paláce.

Mahit se tak trochu stává loutkou, avšak má/může mít informace, které mohou rozhodnout. Býti hračkou ji přestává bavit a rozhodne se pro radikální krok – znovuinstalace imaga a získání nových vzpomínek a zážítků bývalého velvyslance.

Pomůže ji to přežít nebezpečné časy a pomoci stabilizovat celou situaci. Každý zde hraje svou hru a má své úmysly a představy o budoucnosti.

Mocenské boje i na stanici Lses, i díky novému a neznámému nepříteli, jenž se blíží a silou může překonat dobyvačnou říši.

Arkady Martine debutovým románem určitě zabodovala. Nabízí space opera a zároveň komorní přiběh ze světa velmi vysoké politiky. Důraz spíše klade na postavy, dialogy a mezilidské konflikty než na akci a vesmírné boje.

Přistoupila k látce velmi zkušeně a rozhodně uplatnila znalosti oboru, kterému se věnuje. Je historička, se specializací na Byzanci a tím pádem středověk. Je důležité toto zmínit, protože zde paralely určitě najdete. Paralely vedou i k přítomnosti. Střet civilizace a tzv. barbarství, střet globalizace a specifické/lokální kultury.

Opět důkaz toho, že historie se opakuje a vše se točí v kruhu.

Musím přiznat, že román se četl zprvu těžce a složitě. Hodně dialogů, rozhovorů, osobních poznámek a emocí a nálad. SF prvek ustoupil do pozadí, ale postupné prolínání/promíchávání s jistou nenuceností, budí větší zájem o příběh a děj.

Arkady Martine je považována za další představitelku nové vlny SF (ano, další nové vlny). Další co získá cenu hned za své první/druhé dílo. A teď se čeká jestli bude pokračovat s laťkou, kterou si sama nastavila.

Nedrží se úplně škatulek a dílu se snaží dát i jistou uměleckou formu, umí pracovat s maličkostmi, atmosférou, náladou a emocemi. To má společné s dalšími autorkami i autory, kteří se momentálně snaží dobít hvězdné nebe.

Vzpomínka zvaná říše mi hodně připomíná sérii Mašinérie říše – hlavně nápadem dvou nezávislých osobností v hlavě hostitele.

Další společný prvek dané nové vlny je jakési odstřihnutí od kolíbky lidstva a odpoutání od všeho co může nějak neurčitou budoucnost spojovat s přítomností.

Neznámá budoucnost s neznámým časováním, neurčité vzdálené místo děje a lidské bytosti, které mohou vypadat rozličným způsobem.

A svým způsobem román kráčí po vyšlapané cestičce klasických SF příběhů, nemluvě o space opeře v její velké slávě. Jen kráčí svižným, až tanečním krokem. Sem tam krok vedle, zastavení a hop a jde se dál. Jen vše probíhá v komorní atmosféře a v místech, ve kterých se dělá velká politika a rozhoduje se o miliónech obyvatelích.

Doporučuji bedlivé a pozorné čtení, ať si můžete využít všechny niance a podrobnosti zajímavého románu. A samozřejmě povedeného.