Deaver Jeffery - Iluze a Dvanáctá karta (případy Lincolna Rhyma)

Jednou za čas je dobré opustit svět SF a přečíst si třeba fantasy. Někde je třeba i opustit celý fantastický vesmír a vrhnout se do reality. Například četbou knih o dějinách a historii. Ale to chce mít prostor a klid na soustředění.

A někdy je čas si otevřít krimi thriller román, nejlépe ověřeného autora a s oblíbeným hrdinou. Mezi mé (a nejen moje) čtenářské jistoty patří Jeffery Deaver a jeho případy s forenzním kriminalistou a géniem Lincolnem Rhymem a jeho družkou lehce nervní Amélii Sachsovou.

První čtyři díly mám stále (v jisté formě, plus mínus) v paměti – díky audioknihám, poslechnuvší v loňském roce. Takže jsem do série naskočil pátým dílem a posléze jsem se zakousl i do šestého dílu. Byl to takový návrat mezi staré známé – obě knihy již přečtené v dávných dobách a jako úvod do nových napínavých dobrodružství ideální start.

Co činí knihy lehce nadstandartní (s ohledem na další obdobné žánrovky) je znalost oboru, který v té či oné knize právě převažuje a který je základem celého případu.

Iluze – kniha pátá

Brzo ráno a v hudební škole je zabita dívka, postupně začínájí přibývat další mrtví. Sachsová dokonce při hledání stop, hned ve škole, narazí na vraha. Netrvá dlouho a zjistí, že zabijákovi není cizí kouzlo převlékání, používání triků a iluzí. Přímo bravůrní manipulant, chladný, chytrý, mající plán. Jenže, těžko říci jaký.

Detektivové, za vydatné pomoci Lincolna, zachrání jednu z obětí. Našim hrdinům se pomalu rýsuje obraz vraha a dokonce i jeho cíl, domnělý. Tím by měl být cirkus muže, jenž před lety měl ublížit jednomu urputnému kouzelníkovi, dle mínění dotyčného. Svět magie je uzavřený a málokdo chce policii pomáhat, nakonec využijí služby mladé učenlivé kouzelnické dívky.

Jenže není vše tak, jak to vypadá.

Ve skutečnosti tu máme nájemného zabijáka, který vybudoval propracovaný plán na zneškodnění (zabití) místního žalobce a zároveň na osvobození obžalovaného – pravicového radikála. Je dokonce zatčen, uprchne z vazby, nechávajíc za sebou další mrtvé. A další matoucí stopy.

Rhyme a Sachsová musí rozlousknout všechny stopy a poznat, které jsou nastrčené a které opravdu odhalují jeho skutečný cíl.

Zabiják není muž, kterého celou dobu hledají, ale jeho bývalý učeň a celou dobu opravdu pase po životě majitele cirkusu – prostě šílená pomsta, provedena šílenou oklikou...

Dvanáctá karta – kniha šestá

Mladá černoška v muzejní knihovně čelí útoku násilníka. Díky pohotové reakci uniká a se svou kamarádkou hmátne po prvním policistovi. A na scénu vstupuje další hrdina ostatních románů. Rhyme a Sachsová se ujímají úkolu, jak zjistí. Dívka měla umřít a vypadá to, že toto nebude ojedinělý útok.

Zároveň sledujeme příběh předka černošky (z dob po občanské války), který byl křivě obviněn z krádeže, je možné, že spolu události souvisí.

Vrah má zřejmě komplice a dotyčná dívka zase tajemství – třeba nebydlí s rodiči, ale někde o samotě. Bude komplic černoch, motající se kolem střední školy dotyčné dívky nebo ztracený otec.

Postupně se smyčka stahuje a vypadá to, že tu máme dalšího nájemného vraha. Bývalého popravčího, který má na svědomí už pár lidí. Jenže o co jde. Prozrazená diamantová loupež nebo jde úplně o něco jiného.

Vraha a komplice dostanou a zatknou. Jen ještě najít najímatele, který se rozhodl vzít nesnadný úkol do svých rukou. Jde o peníze a zabavené pozemky (sídlo banky) dávno obviněného černocha.

Jeffery Deaver je zkušený autor, mající za sebou desítky románů. Jeho styl je vytříbený, střídmý, nechybí občas i humor. Hlavně umí držet čtenáře v napětí, skládat jeden nápad za druhým. V každém v románů je vždy jedno či dvě nečekaná překvapení. Nemluvě o záchraně na poslední chvíli. Sledujete pátrání krok za krokem a zároveň i samotný zločin a zločince (a samozřejmě i oběť) . Souběžný děj je mnohdy nervy drásající, někdy dopadne dobře pro kriminalisty a někdy zlosyn vyvázne.

Autor se nevěnuje jen přímo danému případu. Máme tu pohledy do minulosti (detektivů či padoucha, někdy i oběti) a také je tady vedlejší dějová linka, více či méně výrazná. A není nezvyklé, když dojde k propojení. Jaká to náhoda...

Chvílemi nechybí jakási melancholie, romantika, emoce a city, postavy jsou také lidé – přiblížení k čtenáři. Výhodou opakovaného čtení, je že neatraktivní pasáže můžete přeskočit.

Iluze a Dvanáctá karta patří mezi povedená krimi díla a klasický standart tohoto žánru. Typická oddychová literatura, jenž rozhodně čtenáře nezklame. Rozhodně se nebude nudit. Pro fanoušky Deavera je každý díl nutností.

Příští článek se bude věnovat dalším dvěma knihám a zkusím poukázat na další poznatky spojující celou nekončící sérii.