Fotbalové postřehy pana Kirka 2021 – Premier League

Tak nám v sobotu skončila fotbal klubová sezóna 2020-21. Přes jisté potíže byly národní ligy a mezinárodní soutěže odehrány celé celičké. Takže vhodná chvíle dostat z hlavy pár poznámek a postřehů (nesmím zapomenout na moudra). Naposledy se mi to zadařilo někdy v listopadu, od té doby uběhlo hodně vody a samozřejmé i zápasů.

Začnu u mé oblíbené Premier League, fotbalové ligu numero uno. Nejlepší z nejlepších a tak dále.

                      

Slovo, které by charakterizovalo letošní fotbal ročník by mohlo být třeba Nevyrovnanost, Nestálost nebo optimisticky znějíc Rozmanitost. Muselo se odehrát poměrně dost zápasů a uběhnout spoustu času, aby si fanoušek vytvořil alespoň jakousi představu nejen o vítězi celé ligy, ale i o postupujících do prestižní LM.

Týden co týden probíhaly změny v tabulce. Co bylo dáno před měsícem nemuselo už platit v tom následujícím. Na koho se dalo jedině spolehnout byl Sheffield United.

Kandidát na sestup již od podzimu. Stačilo k němu najít jen další dva týmy, které ho doprovodí ze scény. V Sheffieldu bylo všechno špatně už od začátku, včetně drahých nákupů. Nakopnutí nahoru prostě nepřišlo (a to tým v předchozím ročníku skončil překvapivě na 8. místě).

Několik kol před koncem už bylo jasné, že sestoupí i WBA a FC Fulham, který měl úplně katastrofickou koncovku (10 zápasů – 2 body), vlastně i vstup do soutěže nestál za komentování. Oba týmy se v Premier League ohřáli jeden krátký rok. Je jasné, že sestoupivší příjdou o nejednu oporu. Takže budeme i nadále koukat na mnohé známé tváře, jen v jiných dresech.

Do nejvyšší soutěže se po roce vrací Norwich City a Watford FC. Oba týmy budou (i díky finanční injekci s postupem související) pravděpodobně mocně posilovat. Po zhruba sto letech a na milióntý pokus je doprovodí FC Brentford. Tým, který hodně spoléhá na data a statistiky. Prodá oporu nebo střelce, najde. Znovu prodá oporu nebo střelce a zase najde...

Upřímně jim přeji úspěch, takový jakého dosáhl letošní nováček Leeds United.

Opusťme však vize budoucí a pohleďme na činy a skutky již vykonané.

Ročník 2020/21 byl v mnohém netypický a padlo v něm i několik nečekaných rekordů (dlouhá řada výher za sebou MC bude léta památná). Zmínka o nestálosti je opravdu na místě. Dalo by se i říci, že týmy Premier League dlouhodobě hrály hru Škatule, škatule hejbejte se...

Největším zásahem do soutěže byla neúčast diváků a tím pádem i nulové pravidelné platby do pokladen. A nejeden klub musel změnit přestupovou politiku – vzdát se vysněných posil či vzdát se drahých opor, hráčů základní jedenáctky. Někdo si poradil s problémem lépe a někdo si ponese následky svých rozhodnutí ještě nějakou tu sezónu.

Diváci nejsou jen peníze, ale i atmosféra a podpora. A tady si dovolím podotknout, že s plnými ochozy by fotbal tabulka vypadala jinak, žádné dramatické změny, přesto nějaké ano. FC Liverpool by rozhodně s fanoušky za zády neměl tak děsivu sérii domácích proher. I když...

Vraťme se ke Škatulatům.

Byli ročníky, kdy bylo už po pár odehraných kolech jasné, kdo bude bojovat o titul (krále všech králů) a kdo se utká o další příčky zaručující postup do LM.

Vítězem chce být samozřejmě každý (dobře, když tedy pominu týmy bojující o udržení v lize – zdravíme Burnley či Newcastle United), jenže v tak nabušeném konkurenčním prostředí se za úspěch považuje (za jistých okolností) i umístnění v první čtyřce a tím pádem i účast v bohatě dotované LM.

Například v předchozích dvou ročnících jsme mohli sledovat od počátku souboj o titul mezi dvěma týmy a pak souboj zbytku ligy o slušné umístnění.

Tentokrát ne.

Od prvního ligového kola se na předních pozicích překvapivě pohybovali nečekané týmy. Většinou šlo o kluby nehrajíc předtím evropské poháry – Everton FC, Aston Villa, krátce i Southampton FC (nejhorší tým jarní části soutěže) či WW . Pojítkem může být delší pauza, spolu s fyzickou a (hlavně) mentální přípravou.

Největší favorité od začátku klopýtali a trápili se. Vypětí a vyčpělost z minulého ročníku si vybíralo svou daň. Dříve či později přišel Zlom a krize – únava, zranění (příběh obrany Liverpoolu bude noční můrou nejednoho fandy Reds po dlouhé dlouhé roky – ha ha ha ha), ztráta formy (hlavně ofenzivních hráčů). Do toho přidejte i následné reakce trenérů na danou situaci podivnými sestavami či střídáním.

Z druhého sledu mohli zaútočit týmy čekajíc na svou šanci – Arsenal, Tottenham Hotspur a Leicester City. Bohužel Kanonýrům z Londýna (Arsenal) ta touha a výdrž něco změnit úvodní dvě kola, DVĚ KOLA.

Pak už jen následovala cesta dolů a krize trvající celý podzim. Chvílemi jsme měli blíže k sestupu než k příčkám zaručující postup do jakéhokoliv evropského poháru (hranice úspěchu se může posouvat sem a tam – z bojů o titul na souboje o úmístnění v top five, až po zápasy o top ten). Byli to zajímavé časy.

Ano, správně, jsem fanda Arsenalu a posměšky si nechte pro Tottenham. A basta. O Arsenalu se mi opravdu nechce moc psát, půl sezóny na hovno, jarní zlepšení, pár světlých okamžiků (včetně porážky Slavie) a pár průserů (následné vypadnutí v EL). Je fajn, že umí porazit třeba MU, ale pak následuje prohra s kulhajícími kentaury či poloslepými krtky.

Tottenham Hotspur se nahoře držel dlouho. Lehce poťukával na nebeskou bránu a všichni byli v úžasu z útočného dua Kane – Son. Málokdo čekal takovou hru pod trenérem Mourinhem. Pak se vše vrátilo do normálu a vrátil se starý dobrý „vlezte mi na záda“ Mourinho, kterému všichni hážou klacky pod nohy. Nastal sešup herní a tabulkový. A když už mohli získat trofej po třicetipěti letech v podobě Ligového poháru (který nikdo nebere vážně, tedy kromě Spurs, ha ha ha), tak vyhodí trenéra.

Nakonec se Spurs jakž takž vzpamatovali. Kane přidal pár gólů, rozehrál se navrátilec Bale (jen, aby pak zamával a vrátil se do Realu Madrid) a díky výhře v posledním kole si dokázali uhájit sedmé místo. Místo zaručující postup do nové evropské ligy nebo co to je. Tu budou hrát spíše z donucení.

Ale pořád lepší než Arsenal a pro tak trochu rezignované fanoušky tohoto týmu stačí, že skončili před odvěkým nepřítelem.

Výsledkem je, že Arsenal Londýn po desítkách a desítkách letech nebude v příští fotbal sezóně hrát žádnou evropskou soutěž. Žádnou. Prostě nic. Ehm ehm ehm

Nějaké plus – dobře. Paradoxně se do budoucnosti lépe kouká v dresu červených (Arsenal) než v dresu modrých (Spurs). Mladí hráči pevně zakotveni v základu versus odchod Kanea a časy bez něj...

Kdyby se měl hledat tým, jenž se celosezónně pohyboval na předních příčkách a dokázal proplouvat různýmí nástráhami v klidu a bez dramatických ztrát. Byl by to Leicester City, pod vedením Brendana Rodgerse – nejeden odborník ho bude nominovat na trenéra roku...

Lišky stále v poklidu kolísaly mezi třetím a čtvrtým místem. V klidu proplouvaly na své bárce a kolem nich se objevovaly a zase mizely plavidla soupeřů.

I zde přišla vlna zranění a ztráta bodů. Naštěstí týmy kolem nich ztráceli také. Přidejte nečekanou výhru v respektovaném a uznávaném FA Cupu (další pohádkový příběh) a výsledkem může být úžasná a povedená sezóna.

Po pravdě řečeno omyl.

Pohárovou trofej Leicester získal díky štěstí, náhodě a rozhodčím. V předchozím ročníku PL své úžasné umístnění po Covid pauze doslova promrdali...silné to slovo, ale je to tak.

Nějaké poučení do této sezóny – hmmm ne. Dvě kola před koncem celé soutěže třetí místo. Na konci celé soutěže páté místo. LM opět mimo dosah. Celoroční snažení v... jistém nespecifikovaném místě. Jasně, rozumím argumentům – úzký kádr, předchozí zranění, těžký los a bla bla bla...stačila remíza a bylo by vymalováno. Bohužel. Proto trenéra roku rozhodně nehledám v městečku Leicestru, spíše v Londýně...

A nyní překvapení roku. Klub West Ham United. Kladiváři (z Londýna). Tým, který v předchozím ročníku PL málem vypadl. Během roku získal dvě zajímavé posily. Z české ligy přichází druhý hráč – Vladimír Coufal. A stejně jako Tomáš Souček rychle zapadl do týmu a stal se ihned základním pilířem obrany. Jak moc velkým pilířem – koukněte na pár nejlepších výběrů celé PL a bude Vám vše jasné.

Tato česká dvojice vydatně pomohla k vzestupu celého klubu. Do toho na jaře přišel na hostování Jesse Lingard. Bejvávaly časy, kdy patřil mezi velké hvězdy. Zřejmě se vykoupal v místní živé vodě a připomněl celé Anglii své fotbal umění.

Kladiváři pomalu a nenápadně postupovali tabulkou vzhůru a vzhůru. Nikdo neví jak, ale najednou bojují i o LM s týmy mající vyšší rozpočet i kádr. Je jasné, že se zamotá hlava nejednomu hráči. Přišlo zranění největší opory – Declan Rice a trenér David Moyes se modlil ke všem možným bohům, aby uhájil přední příčky.

Myslím si, že modlitby pomohli – šesté místo je opravdu takový malý zázrak. A je jasné, že ze základní jedenáctky zmizí alespoň dva hráči.

Když zůstane nadšení, forma a pozitivní myšlení (nebo něco takového). Přidejte vhodné posily (třeba nějaký ten český hráč), tak ostudu v EL nečekejte. V PL to budou mít těžší, co se dá dělat...

Nějak jsem si uvědomil, při koukání na víkendové zápasy, že se ze mě stává tak trochu fanda tohoto klubu. A já je celé roky nesnášel (suroví parchanti, nehrajíc fotbal, ale okopávanou – a do toho tam hrál Řepka...). Asi nejsem sám...

Dalším překvapením, příjemným, je 9. pozice nevyzpytatelného nováčka Leeds United, pod vedením Marcela Bielsy (kterému budou určitě stavět sochu :) ) . Atraktivní hra, týmová souhra, nováčkovský elán a hle, chyběl kousek a mohli být i poháry. Uvidíme, uvidíme co dál...

Následuje poklidný střed tabulky.

Ano, je tady Everton FC – který jako vždy pomýšlel na vyšší příčky. Pokaždé mu něco chybí. Na druhou stranu tu máme i Newcastle United, kde rozhodně nečekali umístění na 12. pozici. Tam už počítali se sestupem a zase nic, možná příště.

A další a další co se tady potloukají léta a léta. Sem tam někdo překvapí a ukáže zuby – Aston Villa či WW (letos zklamání). Sem tam má někdo kopec smůly a není schopen dát gól – Brighton HA

A má smysl se zmiňovat o ostatních – ne. Koho jsem si sem tam všímal byl Burnley a to jen díky Matějovi Vydrovi. Tři góly za rok je na utočníka málo, hrající styl mu prostě nevyhovuje.

Zanechme v klidu bahnité studené temné hlubiny. Plné obav a nočních můr z následujících měsíců. Vydejme se blíž slunci, do teplých vod, plných krvelačných žraloků.

Městem fotbal ročníku PL 2020/21 je Manchester. Oba místní týmy obsadili příčky nejvyšší. Nejcennější trofej se po roce vrací do MC. M United berou druhé místo, po různých peripétiích si myslím, že i oni jsou spokojení. Na titul prostě neměli (a nejen oni).

Oba týmy nezačali právě nejlépe, naštěstí je nepřízeň či slabá chvilka navštívila na začátku sézony. Chvíli prostě trvalo než se obě fotbal mašiny rozjely – změna rozestavení, povedená náhrada nejen za zraněné hráče. Trenéři Solskjaer a Guardiola se nebáli zariskovat a našli opory v jiných fotbalistech, hlavně v defenzívě – Luke Shaw (MU) či Rúben Dias a Joao Cancelo (MC) . Oba trenéři jako by se uměli přizpůsobovat za pochodu.

Po Vánocích už bylo jasné, že MC si titul rozhodně nenechá vzít. Díky úžasné sérii výher a raketového vzestupu záložníka Ilkaye Gündogana bylo jasné, kdo hraje prim v tomto ročníku. Dobře, je pravdou že síla MC je i v bohaté zásobárně hráčů – když jeden vypadl ze základu, hned ho nahradil někdo z lavičky, někdo se stejnou kvalitou a odhodláním.

Deviza, se kterou se nemohl pochlubit žádný jiný tým celé soutěže.

MU za své umístnění (druhé místo, 12 bodů za nedosažitelné MC je prostě úspěch) vděčí hlavně jednomu hráči – Bruno Fernandes, portugalský záložník a klíčový muž MU. Góly, nahrávky, ideální rozehrávky. Fandové Rudých ďáblů budou se mnou souhlasit, že v případě zranění tohoto človíčka by vícemistrem PL byl úplně někdo jiný.

Tak trochu smolařem by mohl být FC Liverpool – neohrožený král minulé sezóny. Povedený start, vypadalo to, že jedou stále ve stejném mega nasezení z předchozího ročníku (který vyhráli rozdílem dvou světelných let). Ale i na nejlepší z nejlepších dojde – únava, ztráta koncentrace, zranění, prostě dojdou baterie. A přichází smolné období, ve kterém Liverpool příjde o pověstnou defenzívní sílu, přichází i o náhradní defenzívní sílu a pro jistotu se zraní i náhradníci náhradníků. Obranné síly se od zápasu k zápasu mění. Přidejte ztrátu formy útočníků, slabé posily a najednou na konci zimy tu máme jednu ztrátu za druhou. Takže znovu zmiňuji lehce děsivou domácí sérii bez vítězství.

Nejenom já, jsem byl přesvědčen, že LM je dozajista ztracená (pokud by celou soutěž nevyhrali). Chviličku to dokonce vypadalo, že evropské poháry je minou úplně. Nakonec, k velkému překvapení i samotných Reds, se dostali na třetí příčku. I díky neschopnosti nejbližších soupeřů v závěrečném boji o tuto pozici.

Lehce zarážející byla jakási neschopnost trenéra Kloppa změnit herní taktiku, jako by měl menší odvahu než kolegové ze MC a MU.

Bramborové místo a poslední pozici zaručující kouzelnou LM vybojovala Chelsea FC. Konec celé soutěže si hráči tak trochu pokazili a zdramatizovali. Nakonec můžou být i oni spokojeni. Ano, ambice mají vždy nejvyšší, ale po poměrně nepěkném podzimu a hlavně po vítězství ve finále jisté významné evropské soutěže, mohou být opravdu spokojeni.

Sezónu jako hlavní manager načal Frank Lampart, klubová legenda majíc pramálo trenérských zkušeností. Propad tabulkou, nepěkný herní projev a neschopnost s tím něco dělat, drahé posily tak trochu na nic – vše vedlo k odvolání Franka.

Přichází německý stratég Thomas Tuchel a dokázal tak trochu malý zázrak – nový elán, síla ,chuť a bojovnost a hlavně týmový duch. A také pomohlo německé hulákání na německé hráče.

Je pravda, že posily Kai Havertz a Timo Werner budily po většinu roku rozpaky. Dokázali se však zlepšovat a výkony šli nahoru.

Pilířem a hvězdou týmu se stal nenápadný N´Golo Kanté a mladý Mason Mount.

Mám pocit, že v příštím ročníku PL to bude právě Chelsea FC, která půjde po krku MC. Stačí jen sehnat správného gólového zabijáka.

Fotbal je týmová hra, založena na souhře momentálně nejsilnější jedenáctky, kterou má daný trenér k dispozici. Jsou týmy, kde týmová skladba opravdu rozhodla o úspěchu a vítězství. Vybrat jednoho, dva hráče by nebylo fér k ostatním. V těchto týmech nerozhodoval jednotlivec (mám na mysli dlouhodobé hledisko), ale celý kolektiv.

Jasně, vždy může někdo vyčnívat, ale přístě hvězdou může být jeho kolega nebo zastupujícící náhradník.

Do této kategorie bych klidně zařadit MC, West Ham United, Leeds United i Chelsea FC

Pak tu máme družstva, výborné (více či méně) družstva mající ve svém středu někoho vyjímečného. Někoho spolehlivého za každého počasí. Jsou prostě hráči, kteří dělají body a bez nich je celý tým poloviční. Mnohdy i doslova. Nejeden z těchto fotbalistů bude časem oblékat jiný klubový dres.

Bruno Fernandes – Manchester United, Harry Kane – Tottenham, Jack Grealish a Ollie Watkins – Aston Villa, James Rodríguez a Dominic Calvert-Lewin – Everton FC, Ch.Benteke a W.Zaha – Crystal Palace, J.Willock a C.Wilson – Newcastle United atd....

Samozřejmě nemusíte se mnou souhlasit, klidně si najděte svého top hráče, jenž posouvá ten či onen klub výš a výš.

A co přinese příští sezóna...těžko říci.

Doufám, že Arsenal se konečně zvedne a bude atakovat pohárové příčky. Boj o titul by mohl být dramatický do posledních chvil. Bude padat hodně gólů a systém VAR se začne používat správným způsobem a ne na milimetrové ofsajdy.