Fotbalové postřehy pana Kirka 2020/21 I

 

Než jsme se stačili vydýchat a vzpamatovat se ze skončené fotbal sezóny 2019/20, tak už nám nenápadně začala nová. Doufejme, že nepřerušovaná, přesto omezená. Vždyť na jedné straně vrcholili boje o pohár LM a na druhé straně začala předkola do nového ročníku.

Pro českého fotbal fanouška začala minulý víkend a diváci (televizní či stadiónoví) se dočkají dalších změn – žádné rozdělování do skupin na konci sezóny, žádné doplňkové boje o poháry či sestup. Prosté klasické zápasy venku – doma stačí. A tentokrát s 18 týmy na soupisce ligy.

Mé první postřehy však budu směřovat k vrcholným zápasům minulé končící sezóny. K vyřazovacím bojům evropských pohárů, jenž se nově hráli na neutrální půdě bez diváků a jen na jeden zápas. Je tedy jasné, že jiná pravidla určila i jiné finalisty – i já patřím mezi ty, jenž tvrdí, že v případě klasických dvouzápasů, by složení semifinálových dvojic, hlavně v Lize mistrů, bylo diametrálně rozlišné.

Žádné francouzsko-německé škádlení na hřišti.

Začněme u Evropské ligy, stále mnohými považovanou za druhořadkou a za soutěž útěchy. Čtvrfinále bez překvapení, favorité postoupili. Jednodušší cestu pak až do finále měl Inter Milán. Tým, s kterým se tak trochu počítalo už od začátku. Finálovým soupeřem byla nakonec FC Sevilla. Španělský tým se objevil ve finále už po padesátetřetí (dobře, přeháním) a je možné, že kdyby se hráli dva zápasy, možná, možná by Red Devils postoupili, v prodloužení a to štastným gólem.

Nestalo se.

Finále přineslo dva rozdílné poločasy, první bohatě fotbalový a gólový. Druhý taktický a čekání na chybu soupeře. Obě družstva jsou týmové, žádné spoléhání na individuální hvězdy, jenž mohou utkání rozhodnout. Kromě jednoho hráče – Inter Milán má R. Lukaku – rozdílový, klíčový, rozhodující element. Takovým se stal i tentokrát – bohužel ne tak, jak si představoval.

Jeho vlastní teč do vlastní branky rozhodla zápas (a to měl ještě jednu velkou akci v tváří v tvář brankáři).

FC Sevilla prostě finále EL umí (finále této soutěže obecně svědčí španělským týmům) a nemyslím, si, že je to náhoda. Týmem prostoupí jakýsi vítězný duch, víra, že to dokážou, zas a znova. A je vlastně jedno, kdo za ně hraje – sportovní vedení dělá dobře svou práci.

Jedná se o 4 titul během posledních sedmi letech....

Většího překvapení jsme se dočkali v LM.

Do vyřazovacích posledních bojů – čtvrtfinále , nepostoupili týmy jako Juventus Turín, Real Madrid či FC Liverpool. Misto nich se poprvé (a zřejmě i naposled) zde objevili mužstva jako Atalanta Bergamo (i když proč ne, v italské lize se jim daří) či Olympique Lyon (???) .

Čtvrfinále rozhodně nenudilo a více než překvapilo. Takže najednou tady máme semifinále, ve kterém jsou dvě německá družstva a dvě francouzská – věřte tenhle paradox se rozhodně už nestane. Kdyby se měli hrát odvety, tak by RB Lipsko a rozhodně Lyon neskončili tak vysoko. Manchester City by k souboji s Lyonem přistoupilo úplně jinak. Zde jsme se stali svědky, že když moc přemýšlíte a vymýšlíte speciální taktiku, tak je vám to na nic.

A bohužel, to má trenér Guardiola v povaze dělat – přicházet s něčím...těžko říci s čím...

Vlastně všechno tohle bylo jedno, protože už od březnových osmifinalových bojů bylo jasné, že favorit a budoucí držitel velkého poháru má sídlo v Mnichově. Své dominantní postavení ve fotbal Evropě tým potvrdil drtící porážkou lehce odevzdané FC Barcelona.

Když už dáte OSM gólů takovému týmu, tak další zápasy jsou zcela zbytečné – předejte pohár a zamávejte.

Zřejmě něco shnilého je v katalánském klubu a události posledních dní tomu nasvědčují...

Finálový zápas mezi Bayernem a PSG nebyl tak zábavný a gólový (jako například boje semifinálové) a jen se čekalo, kdo bude šťastnější a dá ten gól – většinou rozhodne jeden okamžik. Diváci u TV obrazovek mohli sledovat dvě koncepce.

Týmová souhra celku bez megahvězd, mající tendenci hrát na sebe a k tomu se chovat teatrálně. A koncepce – máme prachy, koupíme dvě nebo čtyři hvězdy a doufejme, že se stanou týmem nebo alespoň se navzájem na chvíli podrží. Tentokrát vyhrál tým hrající jako celek a ne různé celky poskladané do družstva.

Týmová souhra soustřeďujíc se na 100 procent po celý zápas, myslím tím opravdu po celý zápas si může dovolit mít hráče, kteří sem tam vypadnou z rytmu či se jim něco nevydaří (jejich místo hned nahradí jiný a pořád dokola)

V opačném případě, když jeden individualista udělá chybu, může se státi osudovou. Jeden druhého neumí naplno zastoupit. A když se chyby nakupí...

Tak či onak Bayern Mnichov dokázal, že je letos nejlepším týmem Evropy a já jim to přeji.

Zároveň začali i vyřazovací předkola do LM a také hráno na jeden zápas. Máte tedy jen jednu šanci na postup dál, žádná taktika – venku bráníme a doma to rozjedem, bo víme, že tam a tam je slabina. V druhém předkole LM se představil druhý tým české ligy FC Viktoria Plzeň a soupeř byl dle mého skromného názoru hratelný – holandský AZ Alkmaar, kterému jestě nezačala ani domácí soutěž.

Match dopadl jak dopadl, opět došla na má slova – které opakuji slovem i písmem. O pár řádku to naťukl znovu.

Tým, jenž chce dlouhodobě uspět – jedno kde, domácí liga či evropské poháry – se musí umět soustředit na 100 procent po celý zápas, ne 80 minut či 90 minut, ale po celý zápas. I s nastavením a nejlépe ještě 30 sekund po odpísknutí a skončení zápasu (fanoušci Baníku Ostrava by mohli vyprávět).

To, že dostanete vyrovnávací gól v tolikáté či v tolikáté minutě nastavení a ještě z penalty, je chyba, která z vás dělá mužstvo, neschopné se dostat ze své komfortní zóny – ono je fajn být druhý či pátý ve své zemi, ale když se chcete posunout výš, musíte mít úspěch i v Evropě a ne se camrat po předkolech a čekat na kapku toho štěstí...

Tohle to je rozdíl mezi průměrným až dobrým mužstvem a výborným týmem. Pak se i lépe a hlavně za lepší peníze prodávají hráči do lepších ligových soutěží. A soupeři Vás nebudou brát za náhodné návštěvníky té či oné soutěže a začnou Vás respektovat.

Jak jsem se zmínil minulý víkend začla česká fotbalová liga – zatím žádné megapřekvapení. Kromě vysoké nadílky Klokanů MB – chvílemi si s nimi dělali opravdu co chtěli. Možná letos MB se bude utápět ve středu tabulky. Zklamáním je rozhodně vystoupení ambiciózního Baníku, jenž i tentokrát chce útočit na poháry. Derby je vždy specifické, slabší soupeř se chce ukázat. Ale zápas Karviné s Ostravou byl nudný a nekoukatelný a ofenzíva Baníku defacto nulová. S takovou se bojuje o osmé místo, ne o čtvrté či páté. Vlastně se jednalo o jediný zápas, ve kterém nepadl gól – jo, bezva brankář Laštůvka má další nulu, ehm ehm...

Pražské SS se pořádně rozjeli. Sparta roznesla Brno – stále měli nahozený druholigový mód a uvidíme co svedou bez výrazných posil. A Slavie si až příliš lehce poradila s loňským překvapením ČB.

Dnes hrají ČB právě s Baníkem a ani jeden tým si po minulém fiasku nemůže dovolit prohrát. Tak jsem opravdu zvědavý – dnes totiž risk může přinést body a taky to chce rychlý gól a basta.

Zatím těžko hodnotit po prvním kole, Liberec jako vždy začíná pomaleji, Jablonec útočí na první trojku a Zlín doma zase prohrál – Slovácko chce navázat na poměrně úspěšnou sezónu. Takové Teplice letos možná nemají vysoké ambice – pokaždé, když se mají skončí v žumpě. A jako vždy (na rozdíl od Liberce) mají začátek dobrý a vydařený...

Možná by některé zápasy dopadli jinak – a to díky důležitému prvku jménem DIVÁCI...těžko říci...

Závěrem se i já nemůžu nevyjádřit k jisté možné přestupové bombě – fotbal fanoušci (část s jistou dávkou škodolibosti) čekají jak pak nám dopadne megakauza L.Messi vs. vedení FC Barcelona.

Zápas, nebojme se říci ostudný a potupný, s Mnichovem byl jen poslední kapkou. Problémy se táhnou delší čas a nejsem si jistý, že by případným vítězstvím v LM zmizeli někde v černé díře.

Messi chce zřejmě pryč a vážných zájemců není zase tak moc.

Upřímně řečeno, mít v mužstvu takovou ikonu, skoro fotbal boha, nemusí být výhra. Hra v FCB se točila kolem tohoto hráče, více či méně se mu podřizovala. A také to trvalo několik let. A jakési podřizování a přizpůsobování se netýkalo samotné hry týmu. Máme tu vliv v kabině, mimo kabinu, vliv u vedení či u sponzorů (dokonce si myslím, že mohl mít i nějaké slovo ohledně přestupů).

Kdyby přestoupil do jiného týmu a zatím vede M. City, nejsem si jistý jestli by takové privilegia měl, rozhodě ne hned ze startu. Nejenom, že by si měl získat spoluhráče – kteří se budou muset během krátké doby přizpůsobit jinému stylu. Nemusí vyhovovat všem. Zároveň musí změna hry proběhnout u samotného Messiho, jestli na to bude mít trpělivost. Dále si musí získat respekt soupeřů a počítat s mnohdy tvrdou hrou a v neposlední řadě tu máme diváky – jasně, hrozí, že další ročník ligy bude bez nich...ale to se ještě uvidí.

Fakt nevím, jestli se mu bude chtít začít na novo – jasně můžeme se ohánět Ronaldem, ale jeho best časy už také skončili a já zase nevidím megarozdíl mezi Špa a Ita ligou.

V Premier League můžou o titul klidně bojovat i čtyři týmy, nemluvě o důležitosti Fa Cupu.

A co dál...

Něco shnilého není jen u FCB, ale vypadá to, že i v Arsenalu Londýn neprožívají super časy – i přes výhru v FA Cupu a postupu do EL na poslední chvíli.

Daná samotná výhra nebyla tak docela v rukou či v nohách Kanonýrů, občas pomůžou i rozhodčí...ale o tomto týmu někdy příště...