Nejhorší obavy - Tom Clancy

Tom Clancy - Nejhorší obavy

Po přečtení Kardinála z Kremlu jsem měl více než dobrý pocit a řekl jsem si, proč si nedat další román Toma Clancyho s Jackem Ryanem v hlavní roli, přesněji řečeno v jedné z hlavních rolí.

Další pokračování nese název Jasné nebezpečí. Soupeření mezi USA a SSSR se posouvá bokem. Tentokrát ústředním tématem je boj americké administrativy s drogami, za pomocí námořnictva, letectva a tajné vojenské jednotky. Nebude to lehký boj, máme tady zradu a nepřítele, jenž se s ničím nepáře, umí rozdávat rány a nerespektuje žádné pravidla.

Román se nese v podobném duchu jako předchozí díla, popis krůček po krůčku se však poněkud rozrůstá a rozrůstá. Máme tady spoustu dějových minilinek a odboček a čtenáře čeká spoustu stránek o všem možném co s hlavním příběhem souvisí.

Po pár stránkách jsem knihu odložil, nápad zajímavý, ale celé mě to nezačlo nejen nudit (začátek dobrý, ale pak to končí jakýmsi justičním problémem a podobnými věcmi a bylo to zbytečně dlouhé), ale začalo mě to tak trochu i iritovat.

Takže jsem se raději pustil do dalších příběhů analytika CIA Jacka Ryana, jenž je už zástupce ředitele. Má vysokou pozici (minule proběhly čistky a úmrtí) a už není oblíbenec nadřízených, třeba nového prezidenta. Fyzička upadá, stres roste a máme tu i problémy v rodině...Jackovi to lehce přerostlo přes hlavu.

Se vším se podrobně seznámíte v knize Nejhorší obavy z roku 1991.

Na počátku byla další izrael-arabská válka a ztráta jaderné hlavice z Izrael letounu. O desítek let později je Studená válka definitivně za námi, komunismus je již historií a Německo po letech sjednocené. USA a SSSR nejsou již nepřátelé, ale ještě spolu nekamarádí.

Ryan přichází s jistým nápadem (jen ho doladí a předloží k posouzení a úpravě) jak vyřešit mír na Blízkém východě, za pomocí tří velkých náboženství. Plán zdánlivě neuskutečnitelný a možná až příliš fantastický, jenže díky jistým okolnostem a tlaku Američanů na Izrael to vypadá, že se může proměnit v realitu.

Zároveň je to těžká doba pro různé teroristy, končí podpora od komunistů, peníze docházejí, uzavírání míru a prozrazování identit tajným službám. Cítí se zrazeni a podvedeni, jejich smysl života mizí a právě v tomto okamžiku jeden z nich získá ztracenou jadernou pumu. Díky sponzorovi z Iránu má možnost se spojit s dalšími a pomstít se.

Je realizován doslova ďábelský plán, kde hlavním bodem je jaderný výbuch na stadiónu v americkém Denveru. A daří se. Mezitím v Německu proběhne útok střelců v ruských uniformách na Američany. Hned je oheň na střeše.

Hysterie, panika, obviňování, výpadek vojenské komunikace - což vede k malé ponorkové bitvě mezi bývalými ideovými nepřáteli. Prezident se svou poradkyní (a milenkou) lehce podlehnou stresové situaci a jsou klidně schopni zaútočit na možné nové přátele. Čas běží a drobné události mohou přerůst ve válečný stav.

Ryan se musí vzchopit, zachovat chladnou hlavu a dopátrat se pravdy dříve než vyletí první rakety. Využívá pomoci všech možných zúčastněných (i na ruské straně).

Nejhorší obavy opět odrážejí dobu svého vzniku. Svět není rozdělen mezi dvě rozdílné strany a jak vidno mnozí se v nové přítomnosti poněkud neorientují, nevidí svou budoucnost jasně a růžově. Na druhou stranu je jasné, že nepřítel se může schovávat kdekoliv a může mít jakoukoliv podobu, národnost. Terorismus může už zasáhnou kohokoliv a kdekoliv. Je tedy dobré, když státy (i rozdílné) budou spolupracovat. Hlavně, když záporáci se mohou dostat ke zbraním, jenž byly do nedávna v rukou armády.

Ústředním bodem knihy je znovunalezení zmizelé jaderné hlavice, její použití a reakce na výbuch. K bombě se čtenář dostane až ve čtvrtině knihy, do té doby hraje prim linie s mírovou smlouvou. Svět čekají lepší a klidnější zítřky, nesmiřitelní dokáži spolupracovat a uzavírat dohody (do té doby neuskutečnitelné a nepředstavitelné).

Celé by se to dalo nazvat - obrovským uspávacím klidem před katastrofální bouří.

Nejhorší obavy je velmi rozsáhlý román. Výrazným znakem díla Toma Clancyho je umění zapojit různé složky armády do děje. Dále využití nových technologických prostředků. A samozřejmě nesmí chybět důvěryhodný popis krůček po krůčku. Jako v reálném životě.

Autor se pochopitelně nevěnuje jen hlavní linii, ale dává důraz i na odbočky související. Více či méně. A tady může nastat problém. Odboček je nespočet a vedou mnohdy do slepé uličky. Nebo si můžeme představit hlavní tok, do kterého se vlévají vody malé i veliké - od řek po potůčky. A k tomu přidejte i nějakou tu kaluž vedle či močál naproti.

Pro mě největším problémem je se dostat do děje. Clancy umí psat napínavě, ale zároveň mu někdy trvá se dostat k zajímavým, akčním, dobrodružným - čtivým pasážím. Nevadí, když víte, že za pár stránek "to zase vypukne" - prostě taková realita života agentů a vojáků a podobně.

Jenže tady pokračuje styl předchozí knihy. Nedůležité okamžiky či vedlejší jsou příliš dlouhé - žádné řádky či odstavce, jenž čtenáře upozorní či mu ukážou co vše s problematikou souvisí. Ale celé stránky textu, které mohou začít nudit.

Četba ztrácí tempo, žádné pohodička a klídeček a potom jedeme z kopce. Spíše uspávačka a možná pak se něco bude dít, něco důležitého.

Autor to bere ze široka, ale až příliš. Mě osobně to nejen nudilo, ale přímo chvílemi iritovalo. Což je největší neštěstí knihy, když Vás četba nebaví a rozčiluje Vás. Najednou přeskakujete stránky jednu za druhou, desátou, třicátou...

Nemluvě, když narazíte na postavy nesympatické a vyloženě nasírací. A do toho oblíbenci či hlavní hrdinové se také chovají jako troubové...

Ano vše může souviset se vším a celkový obraz je uvěřitelný a děsivě skutečný. Jenže klidně by se dal i o desítky stran zkrátit. Pěknou mozaiku uděláte i s padesáti kousky, nemusíte jich mít 873.

Hlavní myšlenka a nápad je fajn, opravdu stačí málo plus nějaké nedorozumění a konflikt ohrožující celou planetu je na spadnutí. Prostě tomu chybí atraktivita a tempo, které by dokázalo čtenáře uchopit a držet ho po celou dobu četby stejně.

Věřím, že Clancy styl může mnohým vyhovovat - jakékoliv rozhodnutí může mít dalekosáhlé následky i tam, kde by jste to nečekali.

Samotná román je malým úvodem do dalšího příběhu neohroženého Jacka Ryana - dějová linka týkající se Japonska a nespokojenosti politických činitelů této země.

Teď už vím, že číst tyto technothrillery za sebou není nic pro mě. Jednou za čas a obrnit se před spoustou malinkatých dějových příběhů mající svou určitou roli.

Další romány se také vyznačují rozsáhlostí a mohutností děje. Dějů neuvěřitelných, ale popsaných do podrobna a reálně.

Tak milý Jacku Ryane, potkáme se někdy příště - tedy doufej, chlape...