Liou Cch´- Sin Problém Tří těles (Vzpomínka na Zemi I)

Vzpomínka na Zemi I

Činská SF, vlastně celá fantastika jako by se schovávala za Velkou zdí a nejeden průměrný čtenář pochyboval o její existenci (tedy, když pominu knihu Opičí král). Tedy až do nedávna.

Českého překladu (nakladatelství Host) se dočkal jeden ze SF fenoménu posledních let, román Problém tří těles autora Liou Cch'-Sina (doufám, že jméno píši správným způsobem). I zde se dočkáme dalších pokračování - trilogie nese pak název Vzpomínka na Zemi.

Věhlasu a slávy se román dočkal hlavně díky anglickému překladu, ale ten příběh je již všeobecně znám. Úspěch neanglicky píšícího autora byl/je více než dostatečnou vzpruhou pro začínající spisovatele celého světa, doslova.

Problém tří těles začíná za nechvalně proslulé Kulturní revoluce. Jie Wen-t´ie, mladá astrofyzička nese glejch svého otce intelektuála. Nečeká ji žádná zářná budoucnost, záchranou může být práce na tajné základně Rudé pobřeží. Zároveň se však jedná o úsvit lidstva...

Příběh se poté posouvá o necelých čtyřicet let později. Významní vědci umírají, velmi často vlastní rukou i Jie Wen-t´ie přichází o svou dceru. Věda a výzkum je v ohrožení, vlastně probíhá tajná válka, ve které přírodní zákony a samotná fyzika stojí proti nám.

Wang Miao, specialista na nanotechnologii, začíná pomalu poznávat neskutečné možnosti tajemného nepřítele, jenž hodlá zabránit lidskému pokroku. Sám začíná být v ohrožení, a i samotný vesmír se mu umí vysmát.

Postupně se vracíme časem zpět na základnu Rudé pobřeží - stěžejním a tajným úkolem je navázání komunikace s mimozemskou rasou.

Dále následuje lehké prozrazování děje...takže četba na vlastní riziko.

Mezitím sledujeme hru Tři tělesa - VR odehrávajíc na neznámém místě, které v nepravidelných rytmech podléhá zkáze. Jeden z hráčů je i Wang. On a další časem odhalí (zkouší sestavit lidský počítač, aby našli řešení), že celé místo je ohrožováno třemi slunci s velmi nepravidelnými rotacemi. Není řešení, zkáza příjde vždy. Jedinou cestou je únik ven, pryč z dané soustavy, vstříc vesmíru. Hra je totiž simulací vzdáleného světa Trisolaris a úspěšní hráči se stávají předvojem Trisolaris flotily, mířící na Zem. Vzdálenost činí 4 světelné roky, což je zhruba 450 let putování nepřátelských sil.

Projekt na základně Rudé pobřeží byl úspěšný, tedy do jisté míry. Právě Jie Wen, využila gravitační síly Slunce, jako první navázala kontakt. Kontakt s někým, kdo jí varoval před svými soukupníky, chtějíc dobít nejbližší svět. A Jie Wen, jenž ztratila iluze o lidstvu jim hodlá pomoci. Invaze se blíží a na Zemi vzniká tajná organizace PTO, která začne napomáhat emzákům. Jedni hodlají lidstvo zničit úplně, jiní si přejí restart pozemské civilizace.

Zrádci jsou odhaleni a postaveni mimo zákon, plovoucí základna zničena (i díky nanovláken přes Panama průplav). Škody již napáchány a díky vyspělé Trisolaris technologii mohla PTO komunikovat s cizinci přímo, online.

Stačí poslat vícedimenzionální dva protony, jenž se rozloží do našeho trojrozměrného vesmíru a technologický pokrok je zapečetěn, věda jako taková končí a žádné vědecké milníky (singularita) nepříjdou. Žádné tajemství nezůstane skryté a Trisolaris bude vědět o všem co pozemšťané plánují, říkají, chystají a ví... Později se objeví názvosloví Sofon.

Trisolaris nehodlá smlouvat či se dělit o místo, prostě hledají nové bydliště a nestojí o sousedy.

Možná jsem prozradil z děje trochu více. Kniha je už nějakou dobu venku a všem je jasné, že se jedná o invazi. Jen jde o to jak, a jestli lidstvo si dokáže s tímto zapeklitým problémem poradit. A hlavně jak se k tématu postavil samotný autor. Krom nápadu je důležitý styl a forma.

Jak již jsem v úvodu naznačil, český čtenář má velmi mizivou zkušenost s čínskou, potažmo asijskou fantastikou v tak rozsáhlé velikosti (povídky se sem tam objeví, např. XB-1).

Dílo/děj je protknut poetikou propletenou melancholií, na druhou stranu strohost, odtažitost, suchý popis událostí. Vším prostupuje krutá realita bez příkras. Čtenáři může trvat než si zvykne na dotyčný styl, kapka trpělivosti neuškodí.

Netypické je jakési upřednostňování kolektivu před jednotlivcem. Individualita je fajn, leč se nesmí vymykat průměru, nesmí moc vyčnívat. Tak se to alespoň může jevit čtenáři navyklému hlavně angloamerické literární produkci.

Mnozí recenzenti poukazují (či kritizují přímo) na propagaci a ideologii čínského systému. Ano, je zde negativní vyhodnocení Kulturní revoluce, ale poté politika/společenské třídění/život v komunistickém kapitalismu z knihy mizí. Všechny tyto prvky nejsou na první pohled zřejmé (na rozdíl od hrdinských příběhů o záchraně světa), spíše mezi řádky či schováno ve stínech. Osobně si myslím, že se může jednat o jakýsi poznávací znak, hluboko zakořeněný. Podobně, jako když poznáte dílo ruského autora.

Problém tří těles se line pomalu jako řeka, pomalu putujíc vstříc moři. Jakmile si zvyknete na styl vypravování stává se kniha poměrně čtivou, napětí pomalu příbývá a Vy stále čekáte až to celé vypukne.Největším problémem je právě to čekání, které odradí nejednu osobu. Trvá zhruba 250 stran, než se dočkáte nějaké hard SF.

Nemyslím si, že se jedná o dílo, na nějž rychle zapomenete. Musíte si ke knize najít jen cestu, nápady zde jsou opravdu zajímavé, netypické a nezapomenutelné. Jen to hold trvá...