Ve stínu Apokalypsy (antologie) - Hokr+Kyša

Vydat povídkovou sbírku je úkol nesnadný a výsledek je mnohdy nejistý. Zkušení redaktoři Boris Hokr a Leoš Kyša se překážek nezalekli a s podporou nakladatelství Epocha vydali knihu příběhů Ve stínu Říše. Hle, dostavil se úspěch a zmíněné duo se pustilo opět do nelehké editorské práce. Stačílo jen najít vhodné společné téma, jenž by přilákalo nejednoho zvědavce a fanouška žánru.
A co může býti lákavější než konec civilizace a všeho bytí, každodenní boj o holé přežití a budování nových, možná lepších, zítřků. Cílem snažení je nová antologie Ve stínu apokalypsy.

O přípravách vydání se dozvíte více s nadsázkou napsané předmluvě. Přidáte-li povedenou obálku, lákajíc na nevšední zážitky, očekávejte ne čtyři, ale rovnou patnáct jezdců pádící k vám.

Kniha je rozdělena do dvou částí. V první se ocitáme v samotném středu událostí, svět se řídí do záhuby a k odvrácení katastrofy zbývá tak málo času, tedy jestli vůbec. Druhá část přináší příběhy z časů postapokalyptických, kdy jest dokonáno, zbytek lidstva se snaží přežít, barbarství je na vzestupu a světlo naděje na konci temnoty slabě bliká.

Autoři se úkolu nezalekli a chopili se tématu opravdu ze široka. Sympatické je, že armády potulujících zombíí či nepřátelské létající talíře zde prostě nenajdete. V několika případech hrozba přichází z nebes, ale ne v podobě zelených (či jinak barevných) postaviček mávajíc laserovými zbraněmi. Děj se také nemusí odehrávat v součastnosti či v letech nedávno minulých. Dokonce ani na naši planetě.

Na úvod nám Markéta Klobásová v povídce Devět životů popisuje na pozadí končící 1. světové války první setkání budoucího démonologa Johanna Siegrieda s nadpřirozenem.

Když se neohrožený rek a zachránce světa (několikanásobný) rozhodne ujmout doslova triviálního úkolu v místním hostinci, vyvolá tím paniku. Armagedon se blíží a náš hrdina jen zvědavě přihlíží...Martin D. Antonín v Pro pár krys šel bych světa kraj pojal téma s potutelným úsměvem, vtipně a parodicky.

Křižáci jdou do nebe Míly Lince se odehrávají za časů Karla IV., celý svět podléhá moru a krajinou putují čerti či jiná ďábelská stvoření. Jde o Boží trest či tajemnou zkoušku...

V pochmurně naladěném příběhu Dalibora Váchy Muž, který psal dopisy se studená válka promění v jadernou. Vojáci na okupovaném území nedostávají zprávy z domova, morálka upadá a jedinou světlou chvilkou jsou dopisy blízkých.

O podivné přátelství z ledových plánin dvou ne zrovna sympaťáků, v roli lovce a pronásledovaného, přináší zábavná časová smyčka Zákon smyčky Oskara Fuchsy.

Vesmírný sliz postupně pohlcuje planetu Zemi a blíží se k Praze, dokáže tým vědců najít protilátku, dokonalou zbraň. Osobitým stylem a bez servítek výsledek prozradí František Kotleta v Kódu Zeta.

Neodvratný konec v podobě blížící se planetky emocionálně až krutě realististicky popisuje Nemesis Romana Bureše.

Druhou část knihy otvírá Petra Lukačovičová a její Čtyři králové. Čechy jsou zničené lokálními boji a čtveřice odvážných kurýrů se snaží v hlavním městě přežít a snaží se zachovat staré pravidla a pořádky.

Po Velké bouři Jana Kotouče je prequel k jeho Cyklu Českých zemí. Je rok 1848 a Evropa je zasažena přírodní katastrofou, blížící se anarchii a možný despotismus se snaží odvrátit Richard Mělnický, budoucí král mocné středoevropské řiše.

Julie Nováková ve Dlouhá noc na Japetu nás zavede ve dvou příběhových liniích nejdál, až na planetku/měsíc Japet. Lidstvo přečkalo "Temné století" (zajímavá kombinace katastrof, ale proč prozrazovat) a znovu je na vzestupu. Vesmírný výsadek prozkoumává místo a nalézá stopy lidské přítomnosti - zapomenutou stanici, jenž není úplně opuštěná. Atmosféra houstne, paranoia roste a zjistit co je a není skutečné je těžší a těžší.

Střep Petra Schinka nás přivede do postapo světa, čtenářům autora již známého. Zbytky lidstva se utápí v barbarství a radioaktivita plodí řadu různorodých mutantů. Technologie je dávno vzpomínkou a každá taková hračka je více než vzácností. Náš tajemný hrdina neodolá a vydává se do záhadného paneláku plného pastí, oblud, technologie a cukrátek a otroků určených na všechno...hodně se střílí, hodně se umírá a lámou se kosti. Rozhodně se nikdo nezastaví a udržet se na životě bude více než těžké...

Vítejte ve světě opuštěném lidmi a ovládaném bytostmi majíc blízko k Lovecroftovým entitám. Nebezpečí na každém kroku a jen vysoký mrakodrap skýtá kapku té jistoty, že se dožijete konce dne. Velký šéf má však zálusk na novou loď v přístavu, musí se spojit s ne zrovna oblíbenou zřejmě čarodejnicí (jinak by přece nepřežila potulování po městě) a vydat se na nelehkou cestu za dobrodružstvím...Vítejte v povídce Hltač kostí Haniny Veselé.

Postapo Čechy se rojí bandity a skupinkami vesničanů a lidiček, jenž chtějí přežít. Zákon a pořádek má tak trochu volno a vyhrává většinou ten kdo má lepší zbraň. Izolace a nedůvěra vládne. Ale i tak si nová mladá dívka z místního naftového skladu vyhledá posledního detektiva a chce vyšetřit vraždu svého otce. Náš hrdina cestujíc po okolí má ještě prostředky a bystrou mysl, jenž mu pomůžou odhalit nejedno tajemství. Jasně, že je to spiknutí, hlavně proti konkurentům a zatracení padouši mají rádi mladé masíčko. Taková netradiční detektivka Petra Stančíka Caput Mortuum.

David Šenk v Barvě smrti přináší nejzábavnější pointu. Vlastně, když to tak vezmu ve sbírce moc ending pointing (má vlastní fráze) povídek není, takže králem je zmíněný autor. Svět je zasažen vesmírnou houbou, ničící dřevo a další biologický materiál. Hlavní postava má jisté schopnosti - je schopen vidět do budoucna (voják, jenž si užívá čichání houby - to je hned jasné, že to má nějaké následky). Vidiny ho nutí cestovat za jistou osobou na jisté místo...putování to není jednoduché a závěrečný kontakt může nakonec přinést vyřešení planetární katastrofy...nebo taky ne...

Sliby se mají plnit Kristýny Sněgoňové rozhodně neoplývá veselou atmosférou a cesto vedoucí k happy-endu. Sledujeme dvě prolínající se časové osy, které končí v jednom opuštěném domečku s ne zrovna příjemným nájemníky. Po Zemi se potulují Skokaní vysávajíc a požírajíc zbylé lidstvo. Zachráněná dívka dokáže utéct a učiní slib, dostane se ke skupině přeživších a opět učiní slib. Pochmurné, depresivní a doslova smrtící. Příběh udržující čtenáře po celou dobu v napětí...

Dvojici editorů se výběr povedl, jednodušeji se to říci nedá. Je jasné, že každý si najde svého favorita. Nejeden příběh je podán opravdu realisticky - najednou se ocitnete uprostřed děje a spolu s hrdiny se snažíte přežít stůj co stůj.

Je jasné, že povídky útočící na city a emoce jen tak z hlavy nedostanete. Čtenář pak přemýšlí, jak by se sám zachoval v dané době/situaci či prostředí.

Trochu paradoxem je, že nejslabší příběh je od autora, jehož jméno je na obálce knihy největším písmem. Drží se svého standartu, ale bohužel v záplavě ostatních prostě zaostává.

Líbí se mi, že se autoři nebáli a vydali se mnohdy i jinou, neobvyklou cestou. Nebáli se ani vystoupit se svých obvyklých kolejí.

(I když je pravda, že Dlouhá noc na Japetu až příliš připomíná jinou povídku Julie Novákové - viz její sbírka povídek).

Já osobně bych zařadil mezi mé top - Nemesis, Zákon smyčky, Hltač kostí a další a další :)

Nemohu si pomoci, ale rozhodně se jedná o nej sbírku loňského roku a nedivil bych se, kdyby se jakákoliv povídka dočkala nějakého toho ocenění. Příjemným doplňkem jsou i krátké medailonky autorů.

Zanechte všech nadějí ti jenž vstupují...a hurá do čtení.