Dominium padlých andělů - A de Bodard

Není nad to začít psát článek někdy v létě a pak se k němu vrátit po půl roce, ha ha ha.

Francouzka (s vietnamskými kořeny) Aliette de Bodard patří mezi moderní autorky jenž nehledí na škatulkování a mísí různé subžánry fantastiky do podoby, jenž zaujmou svou originalitou. Vliv má i její původ, což se také odráží v této dvoudilné sérii.

Díky globalizaci a elektronickému propojení světa (k tomu musíte připojit nezbytnou znalost angličtiny) může slavit úspěch i na přeplněném angloamerickém trhu de facto kdokoliv. Což může přinést slávu po celém širém světě a možná ještě dál.

Nakladatelství Host vloni a letos (přesněji řečeno v roce 2017 a v následujícím) vydalo sérii výše zmíněné mladé autorky Dominium Padlých andělů, hned zkraje musím potěšit nejednoho čtenáře. Cyklus má jen dva díly (plus nějaká ta povídka z daného světa, možná někdy v budoucnu se dočkáme českého překladu), což je v dnešní době trilogií a tetralogíí potěšující počin (nemluvě o časové prodlevě - co díl, to rok).

První kniha nese název Řád zlomených křídel a další se jmenuje Řád věčných trnů. Přímo na úvodní román nenavazuje (což je plusový bod). Možno tedy číst i samostatně, ale osobně musím konstatovati, že když už jste zvládli úvodní představení světa Dominia, tak by byla škoda vynechat pokračování...

Kdybych měl parafrázovat jeden oblíbený seriál, konstatoval bych toto - "První díl má lepší postavy a druhý má zase lepší příběh..."

Autorka nám představuje svět ovládaný padlými anděli. Jestli byli vyhnáni či opustili místo božské přízně dobrovolně nelze tak docela říci (spíše bod jedna, důvod je čtenáři nezdělen). Prostě se ocitnou na Zemi a mají kouzelné a jiné schopnosti. Spolčují se do řádů a spolků, obklopují se svými stoupenci a učedníky a vládnou. A dobývají zbytek planety, kde žijí kouzly a nesmrtelností oplývajíc tvorové božstva a jiná nadpřirozená individua.

Důležitou, předůležitou roli hrají pařížské řády, jenž mezi sebou bojovali o nadvládu, tak vehementně, že zapojily do války celý svět. Příběh se odehrává zhruba dvacet let po místní variantě První světové války.

Státy a země stále nejsou z katastrofy vzpamatovány a jen pomalu se vše vrací do normálu, všude naleznete bídu, trosky, hlad, řeky jsou znečištěny kouzly a jen pomalu se začíná rozmáhat obchod se vzdálenými oblastmi. Jelikož se vše odehrává v Paříži a nanejvýše nám do druhého dílu zasahuje jeden venkovský řád, těžko říci jak vypadá situace v okolních zemích, na Britských ostrovech či v zámoří...

Bývalé mocné řády ztrácejí svůj vliv, jiné se snaží udržet na vrcholu (nebo alespoň udržujou iluzi moci) a menší lokální, válkou tak nezničené, chtějí urvat co největší sousto....a samozřejmě to vše vždy odnášejí obyčejní lidé.

Něco jako centrální vláda a armáda či soukromý velkoprůmysl neexistuje, vše je podřízeno Řádům a jejím představitelům. Tak to dle románů vypadá.

Dominium padlých andělů spoléhá hlavně na atmosféru, popis úpadku a rozpadu Řádů a postavy. Série je velký emocionální balíček a vnitřních bojů a občasného překonávání sebe sama a také změn samotných hrdinů. Nečekejte žádné epické bitvy či akční scény. Vše je takové pomalé, komorní (v rámci jakéhosi celku), nebál bych se říci přímo snové, chvílemi až neskutečné - nevíte co je skutečné a co ne.

Několik postav přechází z jedné knihy do druhé - alchymistka závislá na andělském prachu, tajemný vietnamský mladík (jenž je jen nesmrtelný a čáry mu nejsou cizí) či obávaný představený řádu Trnikeře, mající ambice nejvyšší. Hrdiné nejsou kladní a záporní, každý má hříchy a bolístky, závislosti a tajemství o nichž není radno mluviti. Prostě rozdělení na dobro a zlo zde nefunguje. Zjednodušeně řečeno, občas je třeba obětovat jedince pro záchranu či trvání Řádu. Důležitá je katarze a smíření se se svým životem. Nenastávají změny jen celkové, ale i individuální.

Již jsem se zmínil, že kniha Řád věčných trnů má lepší děj, po pár měsících mám v hlavě spíše děj knihy předcházející...to jsou paradoxy, že. Stejně jako v knize Řád zlomených křídel jde o samotnou existenci Řádu a boj o zachování a přežití a také transformaci do nové podoby. Důležitou postavou (spíše v díle prvním, ale jistý vliv má i na dění v díle dalším) je První anděl jenž padl, ano správně, přesně ten - Jitřenec, jenž byl na začátku všeho a jeho Řád Stříbrostín přichází o výsostné postavení (jeho zmizení celé věci moc nepomáhá). První kniha nabízí pomstu a prokletí. Druhá boj o moc, i za pomocí vodních draků pod Seinou.

Série může zaujmout i ty co fantastiku nevyhledávají a libují si v příbězích, jenž umí zapůsobit na city čtenářovi a hlavně na jeho srdce. Vlastně popis děje není zase tak důležitý (moc si z něj stejně nepamatuji), spíše se jedná o to, co ve Vás z přečteného zůstane.

Nevím kdy, ale klidně (ve správně čas) bych se k Dominiu vrátil. Hold, to není čtení na každý den...