Hon na ponorku - Tom Clancy

Můj dlouholetý projekt (ha ha ha) s názvem "Opětovné přečtení románů Toma Clancyho s postavou Jacka Ryana" pokračuje po trochu delší době. Tentokrát se podíváme blíže na knihu Hon na ponorku - jedná se o čtvrté pokračování napinavých dobrodružství výše zmíněného Jacka R. Ten pracuje jako analytik pro CIA, stále bydlí v Anglii a je zároveň takovou spojkou mezi Firmou britskou a amerikánskou. Jak už víme je bohatý, jeho rodina je spokojená a zároveň píše historické knihy, snaží se o to.

V reálu se jedná o prvotinu tohoto autora, hvězdu (budoucí) techno-špionážní literárního žánrů. A poměrně zdatnou, Jack (jako v několika dalších románech) není ústřední hlavní hrdinou, spíše takovým propojovacím prvkem celé akce. Provede analýzu, vymyslí zajímavé nápady, procestuje kus světa v letadle, vrtulníku, lodi a také i v ponorce. A je jasné, že si přičte plusové bodu u důležitých lidí..

Marko Ramius, kapitán nejnovější sovětské ponorky třídy Tajfun s velmi tichým pohonem, vyplouvá na moře a tentokrát má svůj plán. Chce s pár svými důstojníky emigrovat na západ, pálí za sebou mosty a informuje o tom své nadřizené. Začíná hon - většina sovětského námořnictva, včetně ponorek a letectva má úkol - najít a zničit a nejlépe bez kontaktu a tajně.

Američané si netypické aktivity soupeře všímají a je jasné, že záhada jim vrtá v hlavě. Je to cvičení, příprava na útok nebo dokonce samotný útok. Oficiálně se dozví, že se jedná o záchrannou akci.

Ponorka Rudý Říjen pomalu pluje kolem Islandu směrem k pobřeží USA a snaží se vyhýbat hlavně Sovětům, jenže neunikne pozornosti USS Dallas s přímým kapitánem Mancusem, i díky geniálním sonarovým technikem Jonesem.

Ryan i díky info nejvýznamnějšího agenta v Kremlu Kardinála se dovtípí o zběhnutí, teď jen vyřešit technické záležitosti - jak se vyhnout nepříteli, jak dostat správné lidi na správnou stranu a zbytek vrátit zpět a jak hlavně dostat ponorku, aniž by původní majitelé věděli, kde je a jak skončila.

Máme povedený plán, teď ještě realizace. O všem musí vědět co nejméně lidí kvůli prozrazení a hlavně se musí vše povést v přesný okamžik. Mancus se dokáže spojit s Ramiusem, který dokáže nahrát sabotáž na své ponorce...Na místě XY se ponorka "porouchá úplně" , objeví se malá záchranná ponorka zachránivši sovětské námořníky a ti jsou svědky výbuchu. Neví, že se sem dopraví i vysloužilá USA ponorka, ať je iluze dokonalá. Pro celý svět jsou důstojníci a RŘ zničeni.

Teď stačí dopravit ponorku na základnu, musí se vypořádat se sovětským agentem a sovětskou ponorkou na níž náhodou narazí, akční honička končí výbuchem a zničením té "špatné" ponorky. Jak už to bývá zvykem autora, můžeme sledovat více drobných linií - situace v sovětském politbyru, odhalení nepřátelského agenta v D.C., smrtelná nehoda vrtulníku a druhořadé ruské ponorky a podobně.

Dostaváme celkovou mozaiku, ve které je každý kousek důležitý a podstatný, možná více, možná méně, ale mnohdy i detaily rozhodují o úspěchu či neúspěchu. Punc reality (to je pěkné spojení) dodávají i technické údaje, popisy vojenské techniky a zbraní, fungování celého procesu od zpravodajství až po samotnou akci, včetně zásobování, verbování, administrativy. Čtenář je pak součástí celé mašinérie, stává se kolečkem v životu nebezpečné hře.

Clancy si nevystačí jen s hlavní linií příběhu, člověk by dostal akční napínavý příběh o pronásledování plovoucí zbraně. Jenže pak by jste dostali nepravděpodobnou story, poněkud plochou a rychle zapomenutou. Je pravda, že chvílemi kniha může někomu připadat nudná a zbytečně popisná. Celé to patří k tomu, dostáváte balíček ze vším všudy. Nemluvě o prolínání skutečných událostí a postav s vymyšlenými. Zaroveň zabloudíme do vojenství, historie či techniky.

Nesmí chybět ani staří známý a další postavy, které se objeví v dalších dílech. Máme tu vedení CIA - admirál Green, šéf Tabot, kamarád "Skip" Tyler a hromada námořníků a letců a zpravodajců.

A nesmím ještě zapomenout na kouzelnou dobu Studené války, éra kdy špionážní romány a příběhy stojí rozhodně za to. Taky je to doba, kdy digitalizace a internet a mobily a všechny podobné nesmysly jsou výmysly 21. století.

Prostě Hon na ponorku je již dnes klasikou, stojící pořád za přečtení.

Malý dodatek - hned po přečtení jsou zkoukl i film. Takový roztomilý výcuc, takže to občas nedává ucelenou logiku. Ještě, že tam hraje Sean Connory v uniformě. Máme tady špión akční snímek s napínavým ponorkovým soubojem,ha ha.