Tereza Matoušková – Válka zrcadel

A nyní jeden z mých restů - začnete o něčem psát, v hlavě máte jakousi představu a najednou Vám těžkou prsty a Vaše myšlenky ne a ne se dostat ven. Takže druhý pokus a zkusím se tím netrápit.

České spisovatelky fantastiky, potažmo fantasy, se u nás těší nebývalému zájmu. Daná skutečnost trvá již několik let a rozhodně stojí za širší rozbor. Další autorkou, jenž si říká o stálé místo v knihovničkách mnoha čtenářů je mladá a sympatická Tereza Matoušková, známá díky knižní sérii ze světa Podmoří. Její nejnovější knihu Válka zrcadel přináší nakladatelství Epocha. Jedná se o samostatné dílo nepatřící do výše zmíněné série.

Kniha se tak trochu vymyká běžné fantasy produkci, myslím tím, že se nejedná o první díl trilogie, pentalogie či jiné další knížní série. Jak víte trend psát a vydávat příběhy rozvinuté do několika knih. Válka zrcadel je kniha nenavazujíc na nic a stojí si samotinká samotná, což je rozhodně sympatické (hlavně, když se neřadíte mezi velké fandy klasické fantasy).

Samostatná kniha musí zaujmout, děj nebo postavy nebo styl vyprávění. To už je individuální, mnohdy stačí zajímavý a originální nápad.

Tady zajímavý nápad je, neříkám, že čupr supr, ale jistou přitažlivost má. Všechno ostatní je pak ovlivněno důležitým faktorem. Prostor jenž je dán příběhu a vystupujícím postavám je až příliš nahuštěný.

Máte před sebou dílo, jemuž by paradoxně slušelo rozdělení do více knih, dvě, možná i tři. Stačí trochu vaty, více se věnovat hrdinům, nějakou vedlejší zápletku a je to. Z přečtených knih si dělám poznámky a tady jsem popsal pět stránek, sakra a to je co říci.

Hlavní hrdinkou je kaltská čarodějka Ankara, majíc speciální schopnosti - umí brát na sebe podobu osob, jenž jsou blízké možným obětem naší čarodějky. Neživí se zrovna poctivě, ale musí nějak přežít, nemluvě o tom, že vlastně slouží mocnému mágovi Simonovi.

Máme tady boje mezi znepřátelenými národy a zároveň i mocnými čaroději, samozřejmě, jde o moc , nejlépe nad celým světem. Aby toho nebylo málo, jedná strana vyvolá démonické Bezzejmené - kombinace mocných duchů a démonů. Lidé umírají a další postavy přibývají, máme tady zrady a marné kouzelnické boje. Naše hrdinka s doprovodem, jenž se mění putuje sem a tam a někdy se i vrací. Hledá pomoc, možný lék na nemocnou zemi napadenou smrtícími nepřáteli a jejich trhlinami.

Nebudu přesněji popisovat děj, na těch pár řádcích by to bylo ještě zmatenější. Tak či onak na závěr Vás čeká velký střet a naše hrdinka, jenž se stává poslední nadějí a nejmocnější osobou široko daleko, dostává na výběr...(rychlá smrt všech nebo pomalý zánik...).

Míst a postav v knize je opravdu více než dost - vše na více než 220 stránkách. Takže se může stát, že se chvílemi ztratíte a nevíte jestli jdete do místa X nebo z místa X a s kým. Je jasné, že dobře poznáte jednu, maximálně dvě postavy a zbytek je jen kompars, tím pádem je Vám jedno jak to se všemi dopadne. Celý příběh má temný a ušpiněný ráz, žádné veselí a legrácky nečekejte. Svět čeká cesta do zkázy, převládá pesimismus a marnost.

Vyprávění je celku přizpůsobeno, pár šokujících vět podporující úpadek, smrt v mnoha podobách a spousta deště a bahna a zimy. Optimismus a naděje jsou na druhé koleji, převládá odvrácený temnější tvář světa a postav.

Čtenáři podobných příběhů si příjdou na své a musím konstatovat, že díky netypickému konci má kniha šanci u nich zabodovat. Ne, že by se mi kniha nelíbila, jen jsem se tak trochu ztrácel v záplavě všeho možného. Čim méně osob a méně pohybu, tím lépe :)

Prostě ať si každý sám udělá svůj obrázek a basta...