Vetřelec:Covenant - opravdu taková hrůza, jak všichni říkají...

Vetřelec patří mezi ikonické i nejděsivější postavy filmového světa. Krvelačný výtvor geniálního H.R. Gigera děsí diváky (nejenom ve snech) již skoro 40 let. Před pár dny jsme se dočkali premiéry dalšího prequelu k dnes již legendárnimu snímku z roku 1979. Po ne zrovna vřele přijatém Prometheovi tedy přichází do kin Alien:Covenant a i tentokrát za vším stojí duchovní otec celé série R. Scott.

Před pár dny zde na stránkách časopisu XB-1 vyšla celkem rozsáhlá recenze, z které film nevyšel nejlépe.

http://www.casopisxb1.cz/aktuality/alien-covenant-recenze/

Proto je zbytečné znovu přípomínat děj a opakovat již napsané. Tímto článkem chci tak trošku zmírnit přísnou kritiku mého kolegy, myslím si, že film stojí za zhlédnutí.

Na rovinu přiznám, že z kina jsem neodcházel nespokojený. Po vizuální a technické stránce není co vytknout, záběry ve vesmíru a scenérie planety, kdy jinakost světa je zdůrazněna filtry na kameře patří mezi nejlepší scény. První poklidná polovina snímku, s lehkým nádechem tajemna a napětí jastě vítězí nad zbytkem, ve kterém převládá akce. Natočit akční sekvence, při které by jste stihli vidět vše je dlouhodobý Hollywoodský problém. Čím více pohybu, tím lépe (včetně kamery). Nakonec vše vede k dezorientaci samotného diváka. Ruku v ruce s akcí, jde i zběsilý a rychlý střih. Opět čím více, tím lépe. Špatnou ukázkou trendu děj rozkouskovat, popřípadě rovnou utnout je scéna ve sprše lodi Covenant. Mohli jsme vidět erotikou propojenou s krvavou hrůzou, malý masakr s kapkou černého humoru, leč dostali jsme nemastnou neslanou ochutnávku.

Na druhou stranu scéna, kdy loď Stvořitelů se vrací domů patří mezi nejemocionálnější.

Iritující je chování postav a lehce pokulhávající logika. Jak vidno v budoucnu se na bezpečnost a opatrnost nehraje. Vydat se na průzkum bez skafandru a dodržovat pravidla a protokoly chování v krajních situacích není nic pro vesmírné cestovatele. Chybí zde alespoň náznak profesionality a odpovědnosti, takže nás ani nepřekvapí (vlastně jsme i rádi), že členové posádky postupně umírají bolestnou smrtí. Pomyslnou třešničkou na dortu je hloupé a naivní chování novopečeného kapitána.

Příběh postupně získává dvě linie, lidé bojující s vetřelci (bez jakéhokoliv překvapení a dopředu známým výsledkem). Jediný, kdo obstojí v boji je hlavní hrdinka Danielsová (K.Waterston), postupem ze zlomené ženy žalem se stává jediná racionálně uvažující osoba porážejíc bestie. Srovnání s legendární Ripleyovou je na místě, obě jsou si podobné až příliš, což je jen škoda.

Zároveň jsme svědky malé nábožensko-filozofické disputace mezi androidy Walterem a Davidem (oba M. Fassbender). Evidentně šílený/poškozený David (známý s předchozího snímku) obhajující své skutky před Walterem, strojem bez emocí a bez fantazie. Je tedy jasné, že dotyčné rozhovory vedou většinou do ztracena. A je pravděpodobné, že i nejeden divák se také ztratí. Musím poznamenat, že Fassbender (i když se tváří pořád stejně) je pilíř, na kterém stojí celé dílo.

A nyní přichází největší kámen úrazu, tím je jakási rozpolcenost celého filmu. Alien: Covenant lavíruje mezi ukecaností Promethea a akcí prvních dvou filmů Vetřelčí ságy. Takže vlastně nevíte, jestli se díváte na pokračování pět let starého filmu nebo na regulérní díl Vetřelce. Kombinace mudrování o stvoření (a zániku) a děsuplných bojů o holé přežití připomíná dort pejska a kočičky.

I přes výčet chyb a jistých nedostatků působí film celistvě, srozumitelně a jednoduše. Kdyby se dotyčná podívaná jmenovala, dejme tomu "Osídlení", "Nový život" či jen "Covenant", lehce by se změnil scénář a mimozemská entita měla jinou podobu měli by jste před sebou velmi povedený SF horror, lehce připomínající různé filmové díla.

Nic neočekávejte, nebojte se a vyražte vstříc zábavě.