Dveře do léta - Heinlein Robert

Opět tu máme článeček věnovaný knize starší padesáti let, tentokrát od jiného velmistra SF a to Roberta A. Heinleina. Dílo nese název Dveře do léta a krátce řečeno - námětem je cestování v čase a taky trochu té lásky. Dle mnohých odborníků a fandů dané dílo patří mezi 100 nej SF 20.století.

Hlavní hrdinou je vynálezce pomocných robotů (do domácnosti, popř. do zaměstnání) a tak trochu naivka Daniel Davis, mající malou firmičku se svým přítelem. Navrh má i snoubenku, šikovnou a (jak brzo zjistí) vypočítanou mršku, dobře pěknou svini, ha.

A po boku mu kráčí a hoví si věrný kocour Pete. Děj se začíná odehrávat v roce 1970, svět prošel další krutou válkou a technologie je na tom lépe než v našem vesmíru. Důkazem je možnost se dát do stáze a hlavně probudit se kdykoliv si budete přát. Na našeho Daniela je proveden klasický podraz, zbylý dva akcionáři se domluví a vyrazí ho z firmy. Není zrovna nadšen a hodlá se uspat na 30 let, jenže když nad tím tak přemýšlí, není to ideální nápad. Leč pozdě, vykutálení "přátelé" se to dozví a jeho původní plán uskuteční, po dramatické bitce při které kocour rozdá rány a utíká...

Skok

Je rok 2000 a Daniel se probouzí do nové doby, do časů nových možností. Zbytek jeho akcií a investice jsou pryč, nemá přátel a vlastně ani nepřátel (jeden umřel a potvora zestárla a v hlavě se jí vše tak trochu pomotalo) a jediná bytost, s kterou by měl něco společného je ztracená - dcera výše zmíněného pseudopřítele.

Najde si práci, svět je plný pomocných robotů, velmi podobných původním nápadům Daniela, který se snaží zjistit kdo stojí za patenty daných vynálezů. Smyčka kolem tajemného muže se začíná stahovat, dcera dnes dívka je také ve stázi a náš hrdina se dozví o stroji času...který momentálně zahálí, není zrovna stabilní. Může ho poslat dopředu i dozadu...riskne to hlavní hrdina příběhu...

Je připraven a ano riskne, vybaví se zlatem, jenž je v roce 2000 levně k máni - používá se jako materiál v technice a vydává se zpět do roku 1970...přistane v soukromém nudistickém klubu a seznámí se s poctivým právníkem, konečně někým kdo mu chce bezelstně pomoci. Ubytuje se ve Velkém LA. Zakládá konkurenční firmu, patentuje své vynálezy a nenápadně sleduje konání své a svých pseudopřátel...

V osudový večer sám sobě tajně pomůže, vezme kocoura a vydává s znovu do stáze, samozřejmě u konkurenční pojišťovny. Probouzí se o něco dříve v roce 2000, počká na svou novou lásku a čeká je vstřícná a zajištěná a zajímavá budoucnost...vše dobře končí, jupííí jou.

Musím říci, že přes tak trošku těžkopádný začátek se kniha dobře čte, jinak se to nedá napsat. Co se týče časových skoků nejsou tady žádné záludnosti a komplikovanosti. Děj je plynulý a jasný a cestování časem má svou logiku. Je jasné, že Heinlein se neponořuje do fyzikálního vysvětlení a stroj žádné složité ovládání nemá - nemusíte chystat parametry země a vesmíru v dané době a tak...

Román vznikl v padesátých letech, tak je možné, že nudistická pasáž mohla býti trochu skandální či kontraverzní. Ale zase žádné intimnosti a šokující pohled do budoucích let.

V první řadě jde o nápad, postavy a doba jsou druhořadé. Představa autora doby v letech 1970 či 2000 je v mnohem úsměvná a v mnohem představy jsou až fantaziózní, ha ha ha. Na přelomu století jsou známí roboti a rychlé cestování a Francie je znovu království...avšak žádosti na úřady se pořád dělají ručně...žádná elektronická korespondence...no jo no, co se dá dělat, když se pořád používají elektronky, ha ha ha. A nejsou divadla, ale nějaké nesmysly atd...atd...

Kniha je pro mě osobně (já vím, že patří mezi skvosty SF literatury a bla bla bla) příjemným překvapením a když pominu pár drobností...čtenáři je hned jasné, kdo je ten záhadný vynálezce..tak mohu jen doporučit...prostě stará dobrá SF s cestováním časem bez zbytečných odboček a zdobící vaty...