Nikdykde - Neil Gaiman

Každý, kdo propadl kouzlu knih má své oblíbené favority, na které nedá dopustit. Můžou to být knihy, které nesou stopy častého použivání či spíše častého čtení. Nebo jen tak stojí ve Vaši knihovně a pokaždé, když si na ní vzpomenete, tak se Vám vybaví nadšení, úžas a radost spojené právě s dotyčným dílem. Mnohé tyto kniha Vám rozšíří obzory, změní Váš pohled na svět nebo Vám pomůžou zvládnout tu šeď kolem. A když můžete vychvalujete ji komukoliv a kdekoliv (když na to příjde řeč). Kolem a kolem jde svým způsobem i intimní vztah.

Vaše milované knihy můžete číst třeba dvakrát do roka nebo se k nim nemusíte dostat celé roky. Během let zapomenete na jména postav, zapomenete na spoustu věcí, ale pořád ve Vás zůstává. Občas si říkáte, že by bylo fajn si "Ten Příběh" znovu přečíst a připomenout si tu krásu. Jenže čas běží a běží a Vy dostanete strach (strach zrovna ne, ale dejme tomu, že jisté obavy se objeví).

Konečně se odhodláte k přečtení "Vašeho Miláčka" a někde hluboko vevnitř se obáváte, že kouzlo vyprchalo a jiskra vyhasla. Bojíte se zklamání a zjištění, že jste už někdo jiný (někde jinde) než před léty.

"To je mi ale kravina, z toho jsem byl tak hotovej, nic moc tedy..no dobrý no..." atd atd atd.

Před dávnými dávnými lety (mohl bych klidně použít termínu před dávnými staletími) jsem objevil i já jednu (samozřejmě, že jednu z mnoha) knížku, kterou jsem si hned zamiloval a jenž rozšířila mé hranice fantazie (ah, má oblíbená větička). Myslím, že poprvé jsem se setkal s něčím co by se dalo nazval městská fantasy. Daný příběh jsem nechtěl jen číst, ale prožít. Pak jsem knížku četl ještě jednou a možná, že ještě jednou...

Ze začátku roku jsem si nějak nemohl vybrat do čeho se pustím - knižní novinka nebo dohnat staré resty...nakonec padlo rozhodnutí. Po osmi, možná deseti letech jsem se začetl do stránek díla, jenž jsem si kdysi zamiloval. Nejdříve lehce a opatrně a najednou jsem byl uprostřed děje a tetelil jsem se spokojeností, možná i blahem.

Co si člověk může přát víc....stará láska nerezaví...

A o jakou knížku se jedná - "NIKDYKDE" od Neila Gaimana, první vydání v roce 1998.

Samotná dějová linka je jednoduchá s občasnými a krátkými bočními odbočkami, které dovysvětlují a doplňují hlavní děj. Nečekejte nic komplikovaného a zamotaného. Vše stojí přímo na nekonečné fantazii Neila Gaimana.

Žádné zbytečné zdržování, jde se rovnou na věc, než se nadějete jste uprostřed dění a Vy poznáváte jednu postavičku za druhou, více či méně bizardní či tajuplnou.

Jednoho večera obyčejný mladík Richard pomůže na ulicí tajemné dívce jménem Dvířka. Kola jeho osudu se konečně roztáčejí směrem úplně nečekaným. On a čtenář poznává svět jménem PodLondýn a krok za krokem poznáváme neskutečnou krásu tohoto skrytého města. Dvířku pronásledují dva maniakální vrahové pan Croup a pan Vandemar (směsice všech možných padouchů a psychopatů a šílenců).

Richard doprovází Dvířku k padlému andělovi Islingtonovi, doprovází je tělesná stráž Hunter a také markýz de Carabas. Smrt a dobrodružství je provázejí každým krokem a k tomu všemu se nad nimi vznáší zrada a čeká na svůj okamžik. Každý něco skrývá a po něčem touží a náš mladík musí také přinést oběti a možná svými skutky se zapíše do kouzelných dějin PodLondýna.

Příběh původně vznikl jako scénář a poté následovala kniha, možná se tím dá vysvětlit jakási lehkost, stručnost a srozumitelnost. Samozřejmě je jasné, jak celé putování dopadne, přesto se s každým řádkem těšíte na další a další autorovi nápady. Například zakomponování různých londýnských místních názvů a jmen do děje a k tomu různorodé legendy. Člověk má hned tendenci si vytvářet podobné drobné příběhy ke svému okolí a k místu, kde žije.

Je možné, že každé město má svou "Pod" verzi. Osobně je toto jeden z největších přínosů této knihy. Jakékoliv město má své tajemství, své varianty a své alternativy. Hned se díváte na věci kolem sebe jiným pohledem.

Jsem opravdu rád, že jsem našel tu odvahu (trošku silné slova) a knihu jsem si znovu po letech přečetl. Je důkazem, že fantastická literatura je opravdu nepřekonatelná a plná úžasných nápadů.

Sakra, to je spíše o mé maličkosti než o samotné knize...ale co se dá dělat, ha ha ha...