Prezident, papež a premiérka – John O´Sullivan

Po hodně hodně dlouhé době jsem šáhl po knize nemajíc s fantastikou nic společného. A dočetl jsem ji celou, což je bonus navíc. Název zní Prezident, papež a premiérka, vyšla v roce 2007 díky nakladatelství Ideál a autorem je britský konzervativní novinář John O´Sullivan. Hlavními aktéry jsou tři významné postavy 20. století, jenž mají nemalý (s klidným srdcem můžu říci, že rozhodující) vliv na konec Studené války - prezident Ronald Reagan, papež Jan Pavel II. a premiérka Margaret Thatcherová.

Hned na úvod je vhodné zmínit, že Vás nečeká žádné objektivní zhodnocení jejich skutků a činů a rozhodnutí. O´Sullivan je obdivovatel Reagana a byl poradcem Thatcherové, proto jeho pohled a zhodnocení má subjektivní ráz. Kritiku politiky výše zmíněných v jeho díle nenaleznete. Autor se zabývá spíše úspěchy než neúspěchy

Daná Trojice má mnoho společného, do svých úřadů nastoupili zhruba ve stejnou dobu, dá se říci, že ve správnou dobu. Nikdy předtím a ani poté by takových pozic nemohli dosáhnout. Spojené Státy a Velká Británie se zmítaly v krizi - ekonomické, zahraničněpolitické i vnitropolitické, moralní. Vládnoucí liberalismus a levicovost nepřinesl lidem slibované ovoce. Zklamaní proto přineslo na výsluní dva konzervativní politiky, kteří neslibovali růžové zítřky, ale tvrdou práci a jakési utahování opasků.

Zároveň Vatikán a samotný katolismus začal býti zasažen rádoby sociálnědemokracií s prvky rovnostářství. Na druhou stranu politická podpora jihoamerických diktatůr církvi také nepomohla.

Jak již bylo naznačeno, všichni tři vyznačovali spíše konzervativní hodnoty. A na mnohé problémy měli stejný pohled. Za největší však považovali komunismus a Sovětský svaz. Hlavně Reaganovi a Wojtylovi bylo jasné, že jediným řešením je porážka a konec komunismu. Žádné détente, žádná spolupráce či koexistence. Není jiné cesty než zničení nepřítele, zničení Říše zla. Což začátkem 80. let 20. století nebyl populární názor.

Všichni tři se navzájem tolerovali a v mnohém se podporovali, mezi Reaganem a Thatcherovou se vytvořilo i jakési politické přátelství. Někdy pomohl on a někdy ona. Papež, jenž vynikal politickou jasnozřivostí, dokázal podporovat zahraniční politiku Reagana (hlavně vůči SSSR) i když nebyla zrovna v souladu s jeho morálním přesvědčením. Věděl, že jiné cesty není.

Ano, základem knihy je konec Studené války a nesnadná cesta vedoucí k rozpadu komunistického bloku. Daný rozpad se pomalu blížil, jen ho nikdo neviděl nebo nechtěl vidět. Příznaky byly evidentní (možná pro mnohé nenápadné) - papež z komunistické země, sovětské nezasáhnutí během polské krize, snižování ekonomické podpory zemím východního bloku...

Reagan se rozhodl porazit Sověty ekonomicko-vojenskou silou, prostě investicemi do zbrojení a technologie. Přišel se systémem SDI (strategická obranná iniciativa) alias Hvězdné války. Což defacto Sovětům zlomilo vaz, oni totiž věděli, že technologicky a ekonomicky nemohou reagovat. Sověti a hlavně Gorbačov věděli na čem jsou a také věděli, že je jen otázka času, kdy se vše může zhroutit.

Thatcherová i Jan Pavel II. plně Reagana podporovali, ostatní západní vlády však nadšením nejásaly, pořád se chtěli držet ústupků a spolupráce. Západ byl naočkován sociální demokracií a zlem jménem "Mírová hnutí" ("nechceme jaderné rakety na našem území...rakety mířící na nás jsou v pořádku..."). Tato nejednotnost Spojených států a Západu oddalovana konec Studené války.

Nakonec se domeček z rudých karet rozpadl, Gorbačov nebránil cestě východního bloku k demokracií, doma měl svých starostí dost. Reagan zvítězil, Říše zla se rozpadla. Později mnohé postkom. země se vydali ekonomickou cestou ovlivněnou hospodářskou politikou Thatcherové (neoliberalismus - jestli se nemýlím).

Jan Pavel II. se nad tím vším vznášel jako nejvyšší moralní a duchovní autorita.

Kouzlo knihy spočívá v její jednoduchosti a srozumitelnosti, žádné nové poznatky a objevy, jen připomenutí významných politiků a jejich činů. Na druhou stranu stačilo tak málo a svět by byl jiný...