Žoldnéři fantazie 5: Osamělí válečníci

V loňském roce jsem přečetl o pár knih víc, než o kterých jsem se zmínil na tomto blogu. Nebyl čas či jsem se nemohl pořádně vymáčkout či uchopit dané téma. Takže alespoň pár řádků ke každé knize, abych nezapomněl a zároveň se podělil o mé dojmy. Časem zaváté, na druhou stranu možná o něco objektivnější.

Dnes tu máme další Žoldnéře fantazie, tentokrát za rok 2014. I tato soutěžní sbírka (v pořadí pátá) se skládá z devíti soutěžních povídek a jedné bonusové, tentokrát od M.D. Antonína. Jak podnázev ("Osamělí válečníci") napovídá, společným jmenovatelem je hrdina (mužského či ženského pohlaví) stojící před nelehkým úkolem, jenž nemusí skončit pro dotyčného právě nejlépe. Čtení Vás čeká spíše pohmurné a vážné, žádné vtípky, srandičky či veselé příběhy.

Opět převládají autorky, pánové jsou v soutěžní sekci zastoupeni jen třikrát. Také stojí za zmíňku, že mnohé jména se opakují. Jako kdyby soutěž "Žoldnéři fantazie" byla uzavřeným soukromým klubem, k tomu ještě ženským. Stačí si projít seznam autorů všech "Žoldnéřů" . Člověk by řekl, že porota vybírá povídky již známých a osvědčených jmen. Každý má své oblíbence a favority a ostatní to mají o něco složitější a komplikovanější.

Nebuďme zbytečně paranoidní, je možné, že napsat povedenou fantasy povídku umí jen pár lidí. A je jasné, že do této soutěže již nebudou přispívat profesionálové, majíci za sebou nějakou tu knihu...

Trochu to zjednodušuji, ale nerad bych, aby tato sympaticka soutěž nezabředla do průměrnosti a do jakési "jedeme ve svých kolejích a nebudeme zbytečně experimentovat." Občas by neuškodilo dát přednost povídce, která se vymyká a je JINÁ. Soutěžem by kapka novátorství či riskování jen prospělo.

Předchozí řádky jsou vlastně reakcí na "Osamělé válečníky". Samozřejmě jde o můj subjektivní pohled, ale ve srovnání s předchozími dvěma ročníky "Žoldneřů" mi sbírka už při čtení připadala nemastná neslaná. Nedostatek nadšení a tvůrčí jiskry a jakési radosti ze samotného tvoření příběhů na mě číšel z celé knihy. Nebyl to případ, bohužel, jedné či dvou povídek, což je více než škoda.

Znovu opakuji, jedná se o subjektivní pocit, třeba při další možné četbě se mé názory změní. Opravdu se nejedná o špatné povídky (dobře napsané, mnohdy mající hlavu a patu), jenže na mě vlastně zapůsobila jen jedna povídka, od L. Hermy "Ztráty a nálezy", jak svým nápadem, tak i pohmurnou atmosférou a hlavně , jak to říci, uvěřitelností. Což je důležitý prvek, který mi u většiny povídek chyběl.

Vítězná povídka "Požehnaná ves" od D.Ruskové zapůsobila spíše stylem než nápadem. Připadá mi, že v tomto soutěžním ročníku jsou povídky zbytečně komplikované a zamotané.

Proč jít rovně, když to můžeme vzít oklikou, no jasně, že hrozí bloudění, ale to nevadí...asi tak nějak.

K tomu všemu jsem měl mnohdy pocit, že jsem něco podobného už četl. Nadsázka, netradiční postava či prostředí, absurdní situace či opravdu nečekaná pointa by příběhy rozhodně vylepšily. Takže je jen škoda, že nejlepší příběh celé knihy, je příběhem nesoutěžním...

Věřím, že mnozí čtenáři budou sborníkem potěšeni a jejich pohled bude jiný. Já se citím poněkud zaskočen a ošizen. Čekal jsem prostě víc.

Martin D. Antonín - Šampión

Fantasy příběh o starém generálovi, učastnivši se bojového klání. Vítěz povede armádu proti obávaným démonům. Souboje, akce, pletichy a k tomu čím dál tím více se ozývajíc stáří a dávná zranění.

Dana Rusková - Požehnaná ves

Mála vesnička, žijící sama pro sebe, uzavřena v jakémsi ochrannném kruhu místní čarodějky. Avšak poklidné časy končí příjezdem chamtivého podnikatele z města, toužící přetvořit místo dle svých představ - turistické místo pro bohaté.

Čarodějka musí zapojit nejen své síly, ale i místní obyvatele, aby zachovali kolorit a čistotu svých domovů. Lehké propojení mnoha žánrů, od thrilleru až po duchařinu.

Ludmila Müllerová - Pohádka o bílém drakovi

Dívka vypráví pohádku na dobrou noc. O zamilované čarodějce čekajíc na svého milého v bílém hradě. Hrad je vlastně bílý drak, jenž ji chrání. Až jednoho dne ji potulný rytíř nepříjemnou pravdou osvobodí. Čarodějka, zbavená iluzí o lásce, se pak konečně může vrátit mezi své...

Viviana Stellata - Louže a kameny

Máme zde putování, zkušení bojovníci (muž a žena) mají přivést malou dívenku do pohraničí, kde zuří nekončící boje s nepřáteli. Neptají se proč, mají prostě úkol. Časem zjistí, že dívka disponuje Mocí a bude využita jako zbraň. Náš doprovod se rozhodne zasáhnout do jejího osudu a změnit ho.

Povídka, u které Vás nic nepřekvapí - takové "Kdo by to byl řekl..."

Václava Molcarová - Bílé zdi Safta-dan

Otrokyně Siena má plán, chce utéct z pevnosti a díky svému umění hry na své bubínky by se útěk mohl zdařit. Svou hrou umí zpomalit čas či přivést vojáky do válečnického varu. Jenže jeden z vojáků má také své plány, chce svého syna, žijící u panovníka, zpět. A je jen otázkou času, kdy se oba plány střetnou a propojí...napínavý příběh, jenž nemusí skončit pro všechny zúčastněné dobře.

Daniel Tučka - Naconalnyj park Černyj kameň

Sibiřský národní park vítá nováčka, na úvod dostává důležitou radu - drž se pravidel a stezky. Než se však rozkouká, stane se nedobrovolníkem v lovu na trolla. Což je velmi nepříjemné, když žijete v přesvědčení, že takové bytosti neexistujou. Nastane boj o život a vzájemné pronásledování a jak vidno v parku nežijou jen trollové, ale i ježibaby...

Ano, teď si vybavuji, tak to je zřejmě nejhumornější povídka a má i pointu, skoro pointu.

Jan Žlebek - Hadí nervy

Další putování džunglí, voják se musí dostat z bodu A do bodu B. Je mrtvý, ale to je v pořádku, takhle to prostě funguje. Ti nejlepší vojáci nejlépe fungujou pro smrti. Aby to nestačilo, došlo ke komplikacím a náš hrdina má ztrátu paměti. On nic neví a čtenář je také bezradný. Já osobně byl zmatený dost a dost.

Lucie Lukačovičová Měděná cikáda

Nesmí chybět pomsta, zde v podání středověkých činských bojovníků. Mocenské boje, kruté umírání a nakonec vytoužená odplata pomocí ohně nebo něčeho takového.

Vendula Výstrková - Podivuhodné dámy ve výloze Starých slečen

Příběh o emocích a citech a nespokojenosti jedné dívky se svým životem. Nepopírám jistou atmosféru a poetiku. Dívka chce změnit svůj život, jenže něco za něco. A život panny ve výloze nakonec není to pravé ořechové. Prostě musí o svém osudu rozhodnout sama, bez kouzelné pomoci. Tak jako my, obyčejní lidé, ha ha.

Lukáš Herma - Ztráty a nálezy

Tenhle klučina se mi začíná líbit, je teprve na začátku, za sebou jen pár povídek, ale povedených, zábavných a nebo, tak jako v tomto případě, lezoucích pěkně pod kůži.

Alternativní svět připomínající šedou atmosféru 80. let v komunistickém režimu, dlouholetá válka ovlivňující životy všech. Žádná prosperita, perspektiva lepšího života a radosti se světlých zítřků. Vše se pomalu rozpadá a jeden chlapec s dívkou se snaží najít kus lásky, naděje a štěstí...