Lehká zpráva o SCI-FI

Letošní udělování literárních cen Hugo světu ukázalo, že něco shnilého je ve státě fantastickém. Lehce hysterické boje a petice konzervativců a liberálů na internetu odnášejí nejen samotní autoři, ale hlavně čtenáři. A jestli bojůvky neskončí, hrozí ukončení nejznámější sci-fi ankety, popřípadě její rozdělení. Podrobnější informace o dané nemilé záležitosti najdete i na webu časopisu XB-1.

Jednoduše řečeno má být podle konzervativců Sci-fi sci-fim a čtenář má vědět co se mu dostává do rukou (koukne na obal a ví co ho čeká - jeden z argumentů), žádné matoucí subjektivní záležitosti, žádná zbytečná intimita (hlavně homosexuální) a žádné postmodernistické experimentování. A ceny Hugo by se měli udělovat hlavně Angloameričanům a basta.

Svět je čím dál více propojený (ať žije globalizace) a hranice mizí. Na stránky žánrových časopisů a pulty knihkupectví se mohou dostat spisovatelé ze všech koutů naší planety. Znalosti angličtiny je ten správný klíč. Své ví i zářící česká kometa jménem Julie Nováková.

Rovnoprávnost všeho druhu (od pohlaví počínaje po postižení konče) vítězí, čím originálnější prostředí či hrdina či forma podání, tím lépe. Sci - fi se stává barevnější a živější. Dle mínění mnohých i přístupnější pro široké vrstvy čtenářstva. Fantazie je nekonečná a každý nový pohled či nápad žánr posouvá dál a dál.

Pak tu máme zakonzervované konzervativce, hlavně anglosaské Američany, kteří přílišné "otevření" žánru nesou nelibě.

Pro mnohé z nás toto může znít absurdně, člověk by řekl, že právě komunita autorů a příznivců sci-fi (včetně fantasy) drží při sobě a vládne zde vzájemný respekt a podpora.

Jenže, každá mince má svůj rub a líc.

Na druhou stranu se vyskytne situace, kdy spousta dobrých autorů, mající omezené a předpotopní názory, se ztratí v záplavě nových netradičních tématických knih. Může se stát, že forma díla dostane přednost před obsahem. Originální sci-fi nápad ustoupí těžkostem netypického hrdiny v nepřátelském prostředí. Hrozí, že samotné fantastično se stane druhořadým a doplňující prvkem.

Příběh slepého albanského prodavače bot v Ostravě, mající halucinace o možné budoucnosti jeho potomků, psaný alžirskou lesbičkou může získat více pozornosti než příběh o organické generační vesmírné lodi s melancholickou UI směřující k zářícím hvězdám známého, lečzapšklého autora. A jestli bude dílo pro čtenáře srozumitelné, pochopitelné a jasné, nebude bráno v potaz.

Hrozí, že kvalita a čtivost díla ustoupí jakési módní vlně. Do popředí se dostanou různorodé minority bojující s majoritou od různorodých autorů, mající snahu o originální styl psaní. Popřípadě mající "správného" hrdinu, "správné" prostředí či "správný" původ.

Mám obavy, aby se fantastika nestala rukojmím kvót daných vyššími mocnostmi. Sám čtenář by měl rozhodnout o bytí a nebytí různých směrů a kategorií. Stačí je-li kniha nebo povídka povedená a žádáná, samotný autor, jeho názory, život a přesvědčení a místo narození nemají hrát žádnou roli.

Čas ukáže jestli zvítězí zdraví rozum či rozbroje různých autorských klik znechutí čtenáře natolik, že se raději budou vracet například k staré dobré klasice. Což povede k tomu, že sci-fi literatura bude pořád brána jako okrajový žánr.

Co se týče typického českého čtenáře, má rád stálost a nerad experimentuje. Samozřejmě, že si rád okoření svou knihovničku něčím speciálním (důkazem může býti antologická série TDK), ale jen okoření. Celé roky je u nás v popředí cynicko-akční jízda nezničitelného hrdiny krvavě ničící vše kolem (ať žije J. Kulhánek) nebo středoevropská specialita - historická fantasy.

Bojíme se nových věcí a držíme se zpátky. Ze zpožděním k nám zavítala vlna zájmu o steampunk (vhodnější by bylo retrofuturismus) a poslední dobou o new space operu (tady je nutno zmínit nakladatelství Brokilon). Jen doufám, že se zájem udrží a my se dočkáme skvělých nápaditých příběhů.

Vždyť série Mycélium od Vilmy Kadlečkové je důkazem, že umíme držet krok se světem.