Na počest narozenin jedné rozmilé dívky, ha ha

Vypadalo to na snadný úkol. A hlavně na velmi snadný a bohatý úlovek.

"Hele, vy smažené zelené okurky s cukrovou náplní (šéf je vždycky častoval podobnými osloveními) jsou to tři stárnoucí páprdové na starnoucích tlustých koních a podle těch vaků to vypadá, že jsou pěkně napěchování..."

Poznámka vyvolala u všech smažených zelených okurkách (s cukrovou náplní a lehkým nádechem skořice) smích, ne zrovna líbivý, ale zato upřimný. Šéf tlupy pokračoval však dál.

"...a evidentně jsou to pěkní lakomci. Dva bílí a jeden černej lakomec, to se nevidí každej den. A podívejte se na jejich doprovod...sakra ne všichni najednou...vy...však víte co...Co je to za ochranku. Hubená, menší postava, celá v černém a ještě k tomu na poníkovi. A ani meč nebo luk to nemá. A čaroděj to rozhodně není, naše amulety nesvítí. Hele, chlapy je nás osum a jak se dívám všichni jsme ozbrojení velmi velmi ostrými věcmi. I když jak se dívám tady Tupounek má jen naběračku...no snad je alespoň kovová. Takže až vyjedou ze zatáčky, tak se na ně vrhnem a o výdělek je postaráno,hahahahahaha..."

No a to bylo naposledy, kdy svého šéfa uslyšeli. Tedy slyšeli ho ještě vydat podivnou směsici zvuků krátce před svým ne zrovna pěkným koncem. Bylo to těsně poté co se jeho zástupce zeptal tajemné postavy v černém co to má za zbraň.

"Tramvajová výhybková tyč, pánové" odpověděla postava jemným a tichým hlasem a následovala podivná směsice zvuků...

Teď jich zbývalo šest...eeee....tak pardón...pět.

Stárnoucí páprdové seděli v poklidu na svých koních, ten nejstarší dokonce podřimoval. Před nimi stály zbývající lapkové, poněkud nejistě a evidentně sebevědomí z nich vyprchávalo rychlostí zvuku a z Tupounka dokonce teklo. A mezi nima stála dotyčná hubená postava, celá v černém s kapucí na hlavě a v rukách točila......tyč.

Metrovou, evidentně kovovou tyč. S ostrou špičkou, s tak ostrou špičkou, že by i anděl měl obrovský problém se na ní udržet.

Jeden z tlupy (takový tlouštikovytý smíšek s prázdným pohledem) se snažil tajemnou postavu obejít z prava. Ozval se svištivý zvuk, který už nikdo nikdy nechtěl ze zbývajících slyšet. Tyč a tlouštík se zastavily až o nejbližší strom.

Čtyři, ale ne na dlouho.

Jeden dlouhán vycítil šanci a rozběhl se se sekyrou ukončit dané postavě život. Máchl, leč do prázdna. Postava vyskočila, kopla, udělala salto vzad a dopadla jako kilo peří na zem. Dlouhán zavrávoral a najednou uviděl, jak postava letí přímo na něho, pohlédl ji do očí a vyjekl jako růžový králíček. Dlouhánova hlava se ocitla v náručí zabijáka a byla otočena. Poslední co dlouhán uviděl byl jeho plochej zadek.

Třetí nešťastný loupežník zjistil, že má mokro v kalhotech a rozhodl se utéci. Otočil se a lesem se ozvaly dvě křupavé rány zhruba z míst kde většina lidí má lýtka. Útěk nemožný a pád do bahnité cesty pravděpodobný. Ale to už se v lese ztrácel další křupavý zvuk, z míst kde většina lidí má krční páteř.

Zbývali dva. Jeden mladý benjamík, který ráno zjistil, že mu na obličeji neraší další vyrážka, ale první roztomilý fousek. Ten dostal ránu, která mu zlomila na dvakrát nos a vyrazila tři a čtvrt zubu. Poté upadl do světa nočních můr. Když se za dva dny probudil, lehce okusován veselou rosničkou a depresivním jelenem, uviděl spoušť kolem sebe a rozhodl se že už nikdy ale nikdy nevezme do rukou zbraň a vlastně nic ostrého. Dal se poté na kariéru chovatele kulatých razítek (samozřejmě, že kouzelných).

Zbývající lapka ani nevěděl proč se dal na dráhu zločinu. Jeho děd byl poměrně známý čaroděj (v jeho vesnici určitě) a jednou v opilosti mu prozradil formulku na velmi velmi velmi ošklivé kouzlo. Problém byl, že když ho použijete, tak Vám hrozí usmažení mozku a když ho použijete špatně tak Vám hrozí předlouhá bolestivá smrt a usmažení varlat. Náš zbývající člen kdysi tak obávané loupežnické grupy vytušil, že se nedožije rána, tak proč kouzlo nepoužít, že...

Tajemná postava v černém začala dolovat svou špičatou zbraň z lebky již zapáchající mrtvoly. Při prvních slabikách podivného jazyka se otočila k mluvčímu a rozběhla se k němu.

Kouzlo je to opravdu velmi velmi velmi ošklivé a umí poslat protivníka hodně daleko. Ne na louku vedle nebo na protější kopec či vzdálený kontinent. Kouzlo umí poslat kohokoliv napříč časoprostorem, úplně na jinou verzi světa, který nešťastník zná. Jenže musíte ho použít opravdu dobře a nesmíte ho rozhodně přerušit.

Což náš nepříliš chytrý potomek čaroděje tak trochu pozapomněl. Najednou kouzelnou formulku přerušil a rychle se zeptal blížící se smrticí postavě "Kdo sakra jsi a sakra sakra...."

rychle doříkávával kouzlo. Leč pozdě.

Postava v černém už držela v ruce jeho vlasy a použila tyč jako sekáček, ještě se ozvala poslední slabika nebezpečného kouzla, objevil se vír a vcucával je do sebe.

"Černá lejdy" odpověděla a zašklebila se. Zmizela z povrchu země a s ní i hlava, které při tom jméně puklo jedno oko strachy.

Zbytek těla se ještě dvanáct hodin motalo na lesní cestě a hledalo ani nevědělo co.

Klimbající stárnoucí jezdec procitl, rozkoukal se a s dotazem -

"Přišel jsem o něco?"

- se obrátil na zbývající kolegy. Ti na sebe koukli a zavrtěli majestátně hlavami.

Trojice se vydala na cestu, v klidu a míru následovala zářivé světlo na obloze.