Cherie Priest – Zemětřas

Od roku 2011 u nás postupně a nenápadně vychází série knih s názvem Mechanické století. Autorkou je americká spisovatelka Cherie Priest a do dnešního (či včerejšího) dne vyšlo zatím 5 dílů. Následující řádky budou věnovány dílu prvnímu s tak trošku tajemným názvem Zemětřas.

Co Vás čeká v knize - jednoduše řečeno alternativní dějiny Spojených Států 19.století a steampunk a bytosti velmi velmi podobné zombíkům ( v knize se jim říká "hnilobci"). Což je mix, který je více než lákavý. Vlastně celá série se motá kolem nekončící války Severu proti Jihu a kolem více či méně šílených vynálezů a přístrojů a také výše zmíněných zombíků nebo copak je to za bytosti. Tato třeskutá kombinace může čtenáři zamotat hlavu nebo ho vtáhnout do sebe a přinutit ho slintat blahem. Prostě žádné nudné počteníčko Vás nečeká.

Děj se odehrává převážně ve městě Seattle (a nad ním a pod ním), které díky zlatokopecké horečky zažívá ekonomický boom. Místní vynálezce Leviticus Blue má sestrojit stroj určený pro těžbu zlata ve velkých hloubkách. Jenže stane se taková menší nehoda, při které je zničeno centrum města a z hlubin ven proniká žlutý plyn měnící lidí na hnilobce. Vše se odehrává v mrazivém lednu roku 1863.

Náš příběh se odehrává o 16 let později. Seattle je obehnán zdí (ochrana proti plynu a proti žravým zombíkům - na co asi můžou mít největší chuť...) a lidé v okolí spíše přežívají než žijou šťastné a spokojené životy. Někde na východě Sever pořád válcí s Jihem a centrální vládě a politice si můžou všichni nechat jenom zdát.

Hlavní postavy máme dvě - naivní puberťák Ezekiel(Zek), který se musí až příliš často vyhrabávat z různých malérů a jeho matka Briar, která den co den tvrdě dře v místní čističce vod. A na které pořád přímo čpí cejch a na kterou se pořád všichni dívají skrze prsty. Pročpak to?

Naše milá Briar je totiž vdovou po nenáviděném vynálezci Leviticusovi a Zek je jeho syn.

Jednoho dne Zek už má těch tajemství a nevyřčených pravd dost a rozhodne se vydat za zeď, rozhodne se vydat do zamořeného města zjistit pravdu nejen o svém otci, ale taky o svém dědovi, který se stal jakýmsi symbolem záchrany a pomoci a spravedlnosti (jeho děd totiž v osudném lednu pomohl pár obviněným z vazby, jak málo stačí, aby se z Vás stala legenda). Zek se jedno ráno prostě sbalí, vezme zásoby a plynovou masku a vyráží vstříc svému největšímu dobrodružství.

A jelikož jeho matka nikoho jiného nemá a i přes své chyby se snaží býti dobrou matkou (co jsem to zase vymyslel), tak se vydá do smrtící zóny za ním. Vydá se ho hledat a přívést zpátky domů do bezpečí.

Dál už nás čeká jízda za poznáním mladého Zeka a poznávání zamořeného Seattlu a dramatické hledání Briar svého syna. Dobrodružství našich hrdinů se pak prolíná a střídá prostřednictvím kapitol.

Jak oba záhy zjistí za Zdí žijí i lidé, lidé bojující dennodenně o přežití. Je jasné, že se nejedná o žádné počestné občany. Spíše o kriminálníky (menšího či většího kalibru), pašeráky, činské přistěhovalce či osoby s podivnou či temnou minulostí. Za Zdí žijí lidé, na které zbytek společnosti kouká skrze prsty. A tito obyvatelé si vybudovali svůj svět, skrytý hlavně pod povrchem města plného jedovatého plynu a hladových hnilobců.

Neoficiálním vůdcem je tajemný vynálezce, který občas pomáhá a občas vyhrožuje a rozhodně se snaží komunitu ovládnout. A právě příchod našich dvou hrdinů roztáčí víc než jen pátrací příběh. Zmíněný vynálezce, kterého nikdo neviděl bez masky, je velmi velmi nápadný Leviticusovi a právě Briar by mohla být pro mnohé esem v rukávu proti němu.

Briar a Zek potkávají různé postavičky se svými osudy a vnitřními démony. Dotyční jim pomáhají z různých důvodů a je jasné, že když se nesprávní lidé dozví, kdo se do Seattlu dostal je čas nové návštěvníky přivést ke svému veliteli.

Ti dva se doslova stávají rozbuškou vzpoury proti samozvanému šéfovi celého města, vypuknou boje pod místním nádražím a všude možně se k tomu všemu dostávají hnilobci, kteří se vrhávají na kohokoliv.

Samozřejmě Vás čeká grandiózní finále, no dobře grandiózní není to správné slovo, ale finále tady rozhodně máme a také Vás čeká odhalení nějakého toho tajemství a rodinné usmiřování...

Kniha je čtivá, žádné složitosti a komplikované líčení a žádné zbytečné odbočky od hlavního děje. Samotný nápad a vytvořený svět, ve kterém je usazen čtenáře fantastiky může jen těšit. V příběhu se pořád něco děje, takže akce se střídá s napětím, lidé utíkají a střílejí a umírají a hlavně se snaží přežít. A všude je tma, špína a vydýchaný vzduch a nedostatek kyslíku a žlutý plyn, který Vás může změnit na hladovou a nemyslící stvůru. Takže syrovosti a surovosti máte tady taky dost.

Přes všechnu tu čtivost a nápaditost a plynulost a přes kupu dobrodružství mám pocit, že knize chybí jakási vážnost a temnota. Něco z čeho by měl nejen čtenář opravdu strach a nevěděl by jak to celé dopadne a kdo přežije a kdo ne.

Přes všechno bububu a přes všechno to zombiácké strašení víte, že naši hrdinové přežijou a dočkají se shledání. Takže žádné velké drama.

Kniha je opravdu povedená, nic nenaročného, taková pohodička. Jen by to chtělo trochu toho děsu, té nejistoty, toho šimrání za krkem...

Taková ideální četba pro dětské a náctileté čtenáře. Nebo začínající čtenáře daného žánru.

Jedná se o první díl série, takže uvidíme kam nás zavedou další díly a co všechno nás v Mechanickém století čeká. Jen nevím, kdy se k dalším dílům dostanu, ha ha ha.