Třpyt mečů, záblesky laserů - ed. M. Bronec

Třpyt mečů, záblesky laserů - tajemný a lákavý název, že. Co všechno se pod ním může skrývat. Jaká tajemství nám odhalí a co všechno zde můžeme nalézti...

Třpyt mečů, záblesky laserů je sborník českých fantastických povídek. Na svědomí ho má Michael Bronec a kniha vyšla v roce 2008. Čeká Vás 11 povídek a 1 novela od 11 autorů a autorek. Já také kolem knihy chodil sem a tam, rozhodoval se zdali ano či ne, až jednoho dne se ocitla na mém nočním stolku.

Pozorný (nebo náhodný) čtenář mého skromného blogu si povšiml, že poslední dobou jsem se věnoval sborníkům výše uvedeného propagátora české fantastiky a nehodlám v tom přestat. Nedávno vyšel další díl Žoldnéřů fantasie a hlavně steampunková sbírka Excelsior, gentlemani! - už se nemohu dočkati, až se mi tento sborník dostane do rukou, ha ha ha ha. Za pár měsíců bude konec roku...svátky...hmmm...už víte...

Ale vraťme se k přečtenému. Antologie se má skládat z fantasy i SF příběhů, ale spíše očekávejte více fantasy (v tradiční či netradiční formě). Jsou zde autoři jenž už měli něco za sebou, ale sláva je teprve čeká (pohled z roku 2008) a také je zde pár autorů (jen si to přiznejme - autorek), pro které bylo vydání povídky v této knize vrcholem (dobře trošku přeháním, ale jenom trošku).

Čeká Vás různorodá směsice příběhů a Vy nahlédnete do všelijakých škatulek a šuplíčků fantastiky. A právě v rozstříštěnosti žánrů je největší problém. Není to tématický, či repre, či soutěžní sborník (jsou zde povídky, které by rozhodně uspěly v jakékoliv soutěži, ale i povídky, které by se rozhodně mezi top ten nedostaly a basta). Podtitul (možná jeden z mnoha) zní "Jen tak", sborník vydaný "Jen tak", což potěší vydavatele, autory a pár oddaných čtenářů, ale mnozí můžou býti z knihy zmateni.

Chybí mi soulad, jakési souznění, melodie má falešné tóny. Nevím přesně jestli jsem se vyjádřil srozumitelně, ale každá povídka má svůj specifický rytmus a své tempo a svůj styl. Různorodé, různočasové a různodruhové povídky umí zkušený editor dobře seřadit. I když jde o soutěžní sborník lze mu dát jakousi společnou linii (Žoldnéři jsou toho příkladem). I přes dobré, povedené a zábavné povídky je celá kniha jako celek poněkud hmm nestabilní a stroj se poněkud zadrhává.

Prostě jsem s celé antologie na rozpacích, pánové Kočí, Pavlovský, Antonín a Kazda mě potěšili a pobavili. Což se např. o některých autorkách říci nedá (moc se omlouvám).

Nejlepší způsob jak číst danou knihu je jedna povídka denně, můžete si vyvolat pocit, že pokaždé otevíráte novou, jinou knihu. A povídky od Pavlovského si klidně můžete přečíst na jedno posezení, ha ha.

Máte tady dvě (s jistým úhlem pohledu tři) povídky, které bych hodil do ranečku SF a zbytek patří do široké kategorie fantasy, což spěje k jistému nesouladu a tím pádem je název tak trochu přehnaný. Sborník přináší kus české fantastiky (a buďme za něj rádi), leč kus poněkud rozstříštěný a pro svátečního čtenáře dané odrůdy literatury tak trošku nestravitelný.

Věřím, že sbírka udělala spousty lidem radost, já osobně s radostí četl jen některé příběhy...

Celá kniha pak končí krátkými rozhovory s vybranými autory, což je příjemnější než mnohé strohé doslovy.

Robert Fabian - Epizit

Povídka ze světa známý z Fabianových románů. Neveselá, napínavá, plná nebezpečí a záhad, s ne zrovna dobrým koncem pro všechny. Daleká planeta s obrovským emzáckým opuštěným městem stále skrývá své tajemství. Místnímu bezpečnostnímu technikovi/správci pomalu končí dlouhý turnus a už se nemůže dočkat cesty domů. Jenže klidu se nedočká, vědci se pomalu provrtávají do největšího dómu, bledého a plného blesků, cizího města. A náš správce má během pochůzky vizi či vidění a rozhodně není o co stát...

Lívia Hlavačková - Zapsaný osud

Neznámý poutník, zlý čaroděj a obyčejná rodinka (zdánlivě obyčejná) a každý má své tajemství. Jen čaroděj díky kouzlům a zneužívání schopností jedné uprchlé princezny (ano, správně, je z té zdánlivě obyčejné rodinky) zná osud mnohých a mocných. Proto ho nepřekvapí, když se mu poutník postaví do cesty. Přesto vše končí ne zrovna podle jejich knih osudů... Fantasy příběh, v kterém se dozvíte, že osud a jeho prozřetelností nelze porazit (překvapivě), ale občas se Vám povede remíza. Začalo to slibně, akce a napětí a pak nám příběh poněkud vyšuměl a ani nevím jak...

Jakub D. Kočí - Zima klanu Kopretina

Budoucnost v které není místo pro lidskou populaci, tedy vypadá to na budoucnost. Místo, kde klany myší bojují o přežití. Bojují s přírodou, s drakem v podání šílené kočky a hlavně bojují s pozůstatky lidských vynálezů. A náš klan Kopretina má problém, na jeho území je zima a jak vidno začíná se rozlézat po okolí a je třeba ji zastavit. Je vybrána roztodivná skupinka jenž musí nalézt příčinu a zastavit ten ledový neřád. Originální a zábavný příběh o statečných myších jenž se musí potýkat s různými neduhy kolem sebe. A jak vidno i myši se umí obětovat pro svůj kmen. Jeden z těch světů, který by jste rádi poznali blíž. První povedená povídka.

Jiří Pavlovský - Eskorta

Dle mnohých nejlepší povídka celé sbírky a k tomu všemu dostala i cenu za nej povídku roku. Rozhodně bude nejoriginálnějším a nejzábavnějším kusem celé knihy. Autor (jak je jeho dobrým zvykem) si rozhodně nebere servítky s ničím a nikým. A samozřejmě nesmí chybět krev a mrtvoly. Přidejte tomu estébáka, který ma splnit zdánlivě jednoduchý úkol - dopravit jistou osobu na hranice a předat ji někomu jinému. Problém může být v tom, že komunistický pád se blíží a tou osobou je anděl komunista, který k nám z nebe emigroval. Hold, budování světlých zítřků se nemusí týkat jen lidí, že... Našeho milého estébáka potká mnoho nemilých situací od úmrtí, přes cestu peklem, až po dramaticko-akční pronásledování v ulicích Prahy. Nakonec anděl doputuje tam kam patří a čtenář zjístí, že i "Nahoře" je třeba udržovat pořádek a klid a mír a pokojné stáda... Zábavné a nekompromisní a jak vidno žádné záporné či kladné postavy neexistují, ha ha ha.

Edita Dufková - Poslední obránce Hargiboru

Planeta Hargibor je kolonizována lidmi a ti nejsou zrovna přátelští k místnímu obyvatelstvu, což vede ke vzpouře a krvavým bojům a k ničení majetku. Největší muzeum planety uchovávající celou historii je posledním útočištěm lidských obránců a někteří z nich ho chtějí uchovat. A je jen škoda, že to tak nevidí ostatní a nevidí to tak i vzbouřenci. Zůstane něco uchováno pro další generace a vůbec, jaký je vlastně účel celého muzea. Akční příběh s poselstvím a s nadějí, že vše nejde jen tak zničit. Taková přemýšlivá povídka a milá Edita opět prokázala, že umí psát.

Martin D. Antonín - Zdvořilostní návštěva

Fantasy novela ze světa trpaslíka Rhana a jeho lidského přítele rytíře Mantichora (součástí skupinky je i rytířova láska Alžběta). Tentokrát musí vykonat návštěvu u jednoho ze šlechticů, který nedal slib věrnosti své nové královně. A úkol to bude věru těžký a plný nedorozumění a "šokujících" odhalení, ha ha ha. Celou událost můžeme sledovat z pohledu všech tří hlavních postav, proto stejnou věc každý vidí a vnímá jinak (to je mi ale zjištění), což vede k mnoha nepochopením a humorným situacím a našim hrdinům chvíli trvá, než jim dojde že jsou v moci černé magie. Ja se při čtení velmi pobavil, akce, černý humor, škodolibost navrch a pár litrů piva a poťouchlostí. Pro mě nejlepší povídka celé antologie a basta. Autor si s tím opravdu vyhrál a u mě na celé čáře vyhrál.

Stanislava Kučová - Odjezdy vlků

Marie Klepetková - Ve věci pana Stvořinského

Po zábavné novele následují dvě kraťoučké povídky (zabírají maximálně 5 stránek). Smysl první mi totálně uniká - varianta na soudný den, konec všeho co známe, přicházející temnota se hlásí, co já vím. Něco s vlaky, něco s Římany nebo je dílko symbolicko-abstraktní...

Druhá povídka vypráví o těžkém osudu literárního kritika v komunistickém Rusku, který musí ohodnotit dílo naprosto nečitelné a více než děsivé, jenže jsou tady mocné síly, které stojí o kladnou recenzi...

Je možné, že jsem neměl svůj den při četbě těchto povídek, tak či onak jsem byl rád za jejich kraťoučkou délku. A nebo je možné, že jsem kulturní barbar.

Jiří Pavlovský - Všechno, jak má být

Typický fantasy příběh o pomstě. Mladá bojovnice chce zničit temného čaroděje, který ji vzal rodinu a přátele. Je blíž a blíž, nepomáhá zcela nic (špatné počasí, halucinace, domnělá zrada kamarádů, malé a velké překážky) a mágovi nezbývá než provést nejtěžší kouzlo - vrátit se časem na začátek. Vrátit se do dne, kdy se bojovnice narodí a začít ji vychovávat jako svou dceru. Problém zdánlivě vyřešen, domnělá dceruška ho nehodlá zabít, na druhou stranu domnělý otec si na svou dcerku poněkud hmmm zvykl...

Zábavné, lehké, čtivé, správně kouzelné a s úsměvnou pointou. Sakra,když to někdo umí, tak to sakra umí.

Jana Kopečková - Vílí krev

Spíše moderní pohádka či pověst o odvážném řezníckém učni, jenž za pomocí dcery hostinského a rusalky vyhnal domnělé čerty (ve skutečnosti pasovští zběhovští čulibrkové) z domažlického mlýnu. Opravdu mi to spíše připomíná pověst z nějakého Špalíčku - reálná doba, reálné místo a nadpřirozený prvek a láska, ta nesmí chybět.

Lehce horrorový příběh s melancholickým nádechem a strašidelnou atmosférou.

Alexandr Kazda - Čas pomsty

Taková vtipná ztřeštěnost o mladém zamilovaném šlechtici, který se rozhodl stát upírem. Bo se nám zamiloval do upírky. Škoda, že jeho potřeby neukojila krev, ale ovocná šťáva. Což vede k jakési rozmrzelosti a následném opuštění dotyčné slečny a jak víme ženy nejsou zrovna z těchto situací nadšené. Takže následuje prokletí nevděčníka a ještě k tomu se stává zbraní jedné pomsty. Mladého šlechtice potkává vše, jen ne štěstí a klid a pasující boty. Svádí souboje s meči jako z učebnice, bojuje co mu nadpřirozené síly stačí, jenže poněkud to nestačí. Kletba je kletba...naštěstí náš hrdina se nehodlá vzdát...

Vtipné čtení u kterého kroutíte hlavou a ústa Vám cukají smíchy. Přes všechnu tu přehršl nápadů trošku kostrbaté, ale co, hlavně, že jsem se pobavil. Jde poznat, že někdo má načteno vtipné fantasy, hlavně britské,že...

Klára Skokanová - Barvy

Zvláštní povídka, taková pocitová a smyslová a plná barev a možná skrytých přání. Chvílemi jsem se trošku ztrácel, ale je pravda, že jsem povídku spíše prolistoval než pročetl slovo od slova. Fantasy příběh o mistrovi a jeho žácích hledající správnou barvu, správný odstín. Dané hledání je pro některé důležitější než vše ostatní, vše blízké a vše milované...

Kdyby povídka byla psána jiným způsobem, tak bych si i pamatoval více.

Rozhodně Vás nechci zrazovat od tohoto sborníku, je možné, že jsem jen neměl své správné chvilky při čtení některých příběhů. A rozhodně alespoň u dvou povídek se pobavíte. Ale výsledný obrázek si však musíte udělat Vy samy a basta...