Žoldnéři fantazie: Dobré zprávy ze záhrobí - M. Bronec

Už delší dobu jsem kroužil kolem série knih věnovaným fantasy povídek - souhrný název zní Žoldnéři Fantasie. Tyto knihy navazují na desetidílný sborník Drakobijci. Všechny knihy má na svědomí Martin Bronec a jeho Straky na vrbě.

Žoldnéři Fantasie je i název každoroční soutěž fantasy povídek a právě vítězné práce se objevují ve výše zmíněných sbornících. Zatím vyšly čtyři sborníky s vítěznými povídkami, zároveň každá kniha má své téma. Těchto pár řádků se bude věnovat třetímu svazku s podtitulem "Dobré zprávy ze záhrobí" .

Najdete zde 9 nejlepších povídek za rok 2011, dále vtipnou bonusovou povídku a dvě teoretické práce věnované duchařskému/záhrobnímu/lehce horrorovému žánru. Mezi autory daného sborníku jsou známé a ověřené jména, ale také i možné budoucí hvězdy české fantastiky. Daný ročník přál spíše dívkách a ženám - mají zde 7 soutěžních povídek od 6 autorek - sláva jim.

Původně jsem si myslel (díky titulní stránce každého sborníku), že každý soutěžní ročník se věnuje jednomu tématu, předem danému, popř. jsou vybrány nejlepší povídky pasující právě do nějakého žánru. Leč chyba lávky, celkový ráz zřejmě udává vítězná povídka a může být jen náhoda, že další umístněné povídky mají něco společného s daným žánrem/odvětvím.

Nebo vydavatel si sedne a řekne - tento rok bychom mohli dát přednost onomu či tamtomu odvětví fantastiky, tak milí porotci berte to na vědomí...

Tak či onak je jasné, že duchařská povídka (či upírská nebo nově steampunková) v nejbližší době tuto soutěž nevyhraje. A nebo je vše jinak a já se mýlím, ha ha ha.

Vraťme se však k samotné knížce - díky náhodě či osudu či štěstěně či šikovnosti vydavatele se většina povídek motá kolem jakési komunikaci živých s mrtvými nebo mrtvých s živými. A aby toho nebylo málo ve všech povídkách, kromě jedné se umírá či mrtví hrajou důležitou roli (samozřejmě, že nepočítám nesoutěžní povídku). Takže mrtvých (a případných duchů) je v knize více než dosti.

Musím se přiznati, že na začátku četby u mně převládal pocit ne nepodobný skepticismu - nejsem zrovna fanda tradičních duchařských či strašidelných povídek. Když to tak vezmete, pořád se jedná o tom samém a je jedno zdali povídka vznikla za doby Viktoriánské či za doby Facebookovské. Různé variace na staré pověsti či starobylé pohádky. A jen málokdo umí starý hábit obalit a ozdobit novou barvou či ozdobou.

Rozbor/esej/ pojednání o podobě duchařského (mrtvolného) žánru jak v literární, tak i filmové podobě v knize sepsal zkušený Leonard Medek - Duši čili Gajsti.

Rozsáhlejší rozbor/esej/pojednání doplněný/ou/é o duchařsko-strašidelné příběhy v lehce modernistickém hábitu do sbírky dodala Františka Vrbenská - Mám se bát.

Mé obavy byly však liché nebo jinak řečeno - skepticismus rozhodně nebyl na místě. Žádné klasickou duchařinu nečekejte, žádné vyvolávání mrtvých a žádné bloudící strašidla. Žánr se dá uchopit mnohými způsoby a styly a právě tato knížka je toho příkladem. Jednoduše řečeno celá sbírka mě potěšila, jasně úroveň povídek může býti kolísavá (každý si vybere svého favorita, své numero uno) a upřimně řečeno není zde žádné geniální dílo. Na druhou stranu z povídek číší samotná radost ze psaní, radost ze samotné fantastiky. Celá kniha je jakoby plná fantastické magie, která svého čtenáře chytí a nehodlá ho pustit. Vlastně samotné povídky mají v sobě kouzel a čar a magických prvků na rozdávání (možná více než těch duchů). Ano, jsou zde povídky, které mě přímo nenadchly, ale jako celek kniha funguje skvěle. I když převládá v celé sbírce jakási pochmurnost, přesto mám pocit zářivé svěžosti. Najdete zde všechno možné, tedy kromě humoru (občas nějaká ta kapka) a vypadá to, že záhrobí a vše kolem není žádná legrace. Zato poslední (nesoutěžní) dílko přímo překypuje legrací, parodií a vtipem, ha ha ha.

A jelikož je zde více autorek než autorů čekejte i více emocí a citů a psychologie (a klidně si pod tím představte co chcete).

Takže jediným mínusem knihy je, že není dostatečně dlouhá. Ani se nenadějete a už zavíráte poslední stránku. Za rok, za dva bych si sbírku mohl přečíst znovu a vím, že budu určitě spokojený. Jestli na danou knihu narazíte, tak se neobávejte obalu a se zvědavostí za krkem si ji přečtěte. Určitě se Vám nějaká ta povídka zalíbí.

L. Mullerová - Barvínek-Květina mrtvých

Vítězná práce daného ročníku a povídka, která dala ráz celé sbírce. Lehce kriminální příběh začíná příjezdem mladého synovce Edvarda na poklidný venkov. Zdědil rozsáhlý statek po své mrtvé tetě, která, jak záhy zjistil, byla otrávena. Specialitou jeho tety byla malba obrazů, speciálních obrazů plných vizí z budoucna. Jen škoda, že je neuměla rozluštit (odhalila by tak i svou smrt). Jenže smrtí tety náše dobrodružství nekončí. Záhadný vrah stále krouží kolem a pořád chce získat tajemné kouzelné artefakty. Je ohrožena i Edvardova rodina, ale díky obrazům předejdou neštěstí a dokonce odhalí i vraha - ach ti staří rodinní přátelé...

Nejedná se o "klasickou" duchařinu, kdy živí vidí mrtvé a komunikují spolu nebo se alespoň o to pokoušejí. Hrdinové mají obrazy a musí čekat na ten správný den, aby je mohli rozluštit. Kouzlo povídky spočívá v jednoduchosti, není třeba nic komplikovat. Stačí zajímavý nápad, zasadit do známého prostředí a je to.

D. Rusková - Černá pošta

Další komunikace mezi živými a mrtvými, tedy svým způsobem. Malá vesnička, v které umírá podivínský holubář. Celé jeho malé království dědí jeho synovec (další osudové dědictví). Musí se postarat o poštovní holuby, kteří lítají daleko předaleko, až na druhou stranu řeky Styx (nebo tak nějak by se dalo prezentovat). Pomalu si získává důvěru místní pomocnice a její dcery a bojuje i s hamižným holubářem, který chce černé holuby finančně zneužít...

Drama, dekagram poetiky, sympatický nápad, pár gramů akce a vesnické romantiky na závěr.

L. Lukačovičová - Staré základy

Opuštěný japonský ostrov, betonové město s opuštěnými doly. Speciální kouzelnickočarodějnické komando hledá zdroj energie pro svého šéfa. Jsou zde hlasy z minula, vzpomínky a děsy a mrtví a vše má tendenci se zhmotnit. A rozhodně nemají tendenci býti milými průvodci naši skupiny. Proplétávání snů a halucinací a vidin a reality může vznášet trocha toho zmatku do hlavy čtenáře. Osobně se mi zdá příběh poněkud kostrbatý a má tendenci motat hlavu, tu mou rozhodně, ha.

J. Vaňková - Hic Rhodus, hic salta

Žádní duchové a žádní mrtví požadujíc spravedlnost či podobnou nesmyslnost. Jsme svědky závěrečné zkoušky mladých čarodějů a čarodějek. A ty letošní jsou zvlášť obtížné, kromě prokázání svých znalostí, musí vyhotovit i protilátku na jed, který dostali. No, vlastně musí i zjistit jak ho absorvovali a jestli vůbec, ha ha. Máme zde roztodivnou skupinku a příběh můžeme sledovat z pohledu každého z nich a každý je jiný a k problému přistupuje jinak. Je zde plno odhodlání, strachu, sebejistoty i nejistoty a dokonce i podvodu. Tak už jde jen o to, kdo zkoušky zvládne a kdo ne. A snad přežijí všichni.

Velmi charakterová povídka, plná emocí a napětí a záleží jen na Vás kdo bude Vaším oblíbencem. A když to vezmu kolem a kolem, tak je i zábavná, ha ha ha.

V. Molcarová - Srdce Gurundu

Poušť, místní domorodci, vojenská posádka a válečná zóna. V této výbušné atmosféře dojde k nálezu posledního pouštního kamene, jenž byl součástí hranice proti zlým silám. Kámen přijíždí prozkoumat a vydolovat jeden z pátračů, který má své tajné plány. Nikdo není z jeho návštěvy nadšený a k tomu všemu vypukne vzpoura a náš pátrač chce mermomocí se spojit a propojit s kamenem. Zvládne to nebo dříve umře...

Propojení starých zvyků a moderní doby, kouzel a čar s moderní technikou a taky příběh o odpuštění. Jestli se nepletu, tak je to dost emocionální a neveselý příběh.

J. Strnadová - Zpívající meč

Opět Japonsko (evidentně oblíbená destinace českých autorek), blízká/neblízká budoucnost, město s vesmírných kosmodromem a s mocným zločineckým gangem. A naše hlavní postava musí se zločinci nedobrovolně spolupracovat, je totiž velmi žádaný, je totiž chirurg. Náš hrdina má se šéfem podsvětí nevyřízené účty a je odhodlán ho vydat policii a pomstít se za vše příkoří, ha. Škoda, že proti němu není jen padouch, ale hlavně starobylý magický meč, jenž ovládá svého majitele. Ale je možné, že meč chce nového majitele...

Akce, krev, násilí, politika a akce. Vše zabaleno v alternativním japonském hábitu s kouzly a magií kolem. Duchové tady zrovna nejsou, ale mrtvých je tu dost. Napínavé a drsňácké, jak jinak, že...

D. Rusková - Noční chmury

Podruhé čteme povídku od spisovatelky D. Ruskové (prostě úspěšný rok). Tentokrát krimithrillerový příběh o mladém fotografovi, který se rozhodne pomoci sousedce, krásné léčitelce. Někdo zabíjí její pacienty a také pomocníky. A jak vidno vše souvisí se spánkem. Jako v mnohých příbězích jde o pomstu a nic není jak se zdá.

Velmi čtivé, velmi napínavé a plné (samozřejmě jak jinak) magie. Taková roztomilá, akční, nervy drásající městská fantasy s kouzly, vílami a parky plných drsných stromů. A s naivním hrdinou s dobrým srdcem, ha .

J. Žlebek - Síla hor, moc Amsů

Konečně zástupce mužské populace. Zvláštní příběh plný krátkých kapitol a odboček v čase a prostoru. Prolínání minulosti, přítomnosti a možné budoucnosti. Muž víry z hor poruší zákon - zamiluje se, jenže není to on, kdo pyká. Dívka prchá do hor a bohové či bůh nebo samotná příroda má s ní své záměry. A je zde muž zabiják ve službách víry, který ztrácí své iluze a vlastně ztrácí i svou víru a třeba mu pomůže malý chlapec se svými vizemi. Koloběh nesmí být přerušen a vše musí být v souladu...

Zvláštní povídka, ze začátku trochu zmatek, skoky sem a tam. Postavy jenž se jen tak mihnou a je možné, že se i vrátí do našeho příběhu. Ale nakonec je vše uzavřeno a kruh je uzavřen, vlastně všechny kruhy. Ale jo, při pohledu zpět se mi povídka začíná líbit více a více. Klidně bych do daného světa zavítal ještě jednou nebo i dvakrát...

D. Tučka - Řekni mi jméno

Poslední soutěžní povídka a duchařská, jak jinak, že. Ano, dalo by se říci, že tahle povídka má velmi blízko ke klasické "duchařině". Duch tulačky/čarodějky se mstí za příkoří omezeným a pokryteckým vesničanům. Přichází exorcista inkvizitor, odhaluje pravdu a morálně odsuzuje vesničany a trestá ducha (jak jinak, než mučením, ale jinak to ti inkvizitoři neumí...). Alternativní verze našeho středověku s magií a kouzly kolem nás.

Příběh má atmosféru a je plný (ale opravdu) pochmurnosti a temných zítřků. Prostě dělám svoji povinnost a je jedno jestli je mrtvá v právu...když jsi mrtvý tak máš být mrtvý a basta.. Syrovost a realita příběhu je doplněna i použitím nářečí (chvílemi nesrozumitelným). Lehká horrorovina na závěr.

J. Dobiáš - Písnička zpod kamenného mostu

Co se týče humoru, tak celá sbírka je poněkud skoupá. Zřejmě proto přichází na závěr nesoutěžní povídka. Ta více než překypuje legrací, parodií, humorem a nebojím se napsati srandou. Samozřejmě, že se jedná o další variaci na Pratchett knihy, ale proč ne. Byl jednou jeden trol a chtěl býti zpěvákem, slavným zpěvákem. A jednoho dne narazí (na mostě, jak jinak) na známého zpěvotepce, kterému nezbývá nic jiného, než ho vzít sebou na hudební festival všech hudebních festivalů. A náš naivní a přiznejme si to rovnou, ne zrovna skvělý pěvec, se stává hvězdou celé pěvecké akce. Čeká ho prostě jedno dobrodružství za druhým, za třetím a za osmnáctým...

Obrovská třešeň (možná celá alej) na závěr. Parodie na festivaly a hudební soutěže (na mysl mi však přišla jen Bratislavská lyra, ha), na všechen ten rozruch kolem, včetně fanoušků a kritiků a zákulisí. Hlavní hrdina trol Kouma se zaslouží další a další příběhy. Od začátku do konce se bavíte a bavíte, tedy já rozhodně ano.