Druhá Nadace - Isaac Asimov

Čeká nás několik řádků o posledním díle zřejmě nejslavnější SF trilogie. Název knihy zní Druhá nadace a stejně jako předchozí knížka se skládá ze dvou novel a opět se setkáme s obávanou postavou, s obávaným Mezkem.

Příběhy vznikaly koncem čtyřicátých let 20.století a knižně vyšly v roce 1953, v českých zemích první překlad vyšel v roce 1991 (nakladatelství AG kult).

Jak už jsme se zmínil dříve překlad má své chyby a českému čtenáři mnohdy nedává smysl (drží se místy anglické stylistiky). Četba prostě chvílemi drhne a příběhem to rozhodně nebude. A překvapivě (tedy rozhodně pro mě) ani v tomto díle nikdo nepoužívá atomový zapalovač - sakra kde jsem k němu mohl přijít…

Jak napovídá název, tak se nám do popředí dostává Druhá nadace, která byla tajně založena velikým Seldonem (i když jakési povědomí zde bylo, nemluvě o dokumentech). Hlavní úkol jest hlídati a držeti linii Seldonova plánu. A samozřejmě správně usměrňovat Nadaci na Terminusu (nebo Terminu). Členové Druhé nadace mají telepatické a mentální schopnosti, obdobné jako má Mezek, který všichni víme po dlouhých desetiletích ohrozil samu podstatu Seldon plánu. Druhá nadace musela poprvé zaimprovizovat a přizpůsobit Plán nové nečekané situaci. V průběhu věků, s rostoucí mocí Nadace, se DN (zkratka pro Druhou nadaci, ale bystrým hlavičkám to již určitě došlo) stává jakýmsi mýtem, legendou, pohádkou pro děti. O její existenci vlastně většina pochybuje.

Poté co Mezek ovládne Terminus a jeho okolí a hlavně co nevidět Seldon plán skončí v troskách, tak mnozí začínají hledat jakoukoliv zmíňku o DN, jakýkoliv důkaz. Zároveň DN hledá i Mezek. Jak již víme z minulé knížky, horkou stopu k DN se mu nakonec nepodařilo najít.

V první části knihy - Mezek pátrá - se posouváme v ději o pět let dopředu. Mezek nepřestává hledat, využívá služeb bývalého kapitána Nadace Hana Pritchera, který brázdí vesmírem a hledá alespoň nějaký důkaz, nějakou stopu. Při jedné z výprav ho doprovází i jeden mladý chytrý muž, který je zároveň neovlivněn Mezkem. Díky pozorování příjde na možné místo sídla DN. Mezek nenechává nic náhodě a své vyslance sleduje na malou obyčejnou planetu Rossem. Jak záhy všichni zjistí, jedná se o past. Mezek byl vylákán agentem DN a je nucen o samotě svést mentální boj s Prvním mluvčím DN. Mezek je poražen a jeho myšlení je ovlivněno - přestává hledat DN a ztrácí i mocenské ambice. Čtenář se dozvídá, že DN je všude, všude má své lidi, své zástupce.

DN vítězí a s malou oklikou se vrací k Seldon plánu. Jenže je tady malý problém... Opět posun v čase - druhá část knihy - Nadace pátrá. Lidé na Terminu se dostávají z vlivu Mezka, ale zároveň se dozvídají o existenci DN. Počáteční vděk se postupem času mění v obavy. První nadaci se nelíbí myšlenka, že by ji mohl kdokoliv ovládat. S obavami roste i paranoia - z bývalých zachránců se stává hrozba. Hrozba, která může ohrozit moc První nadace i samotný Seldon plán (přesněji řečeno jejich představu Seldon plánu).

Na druhou stranu DN také není nadšena dano situací. Mluvčí DN by neradi, aby se lidé z Terminu(su) soustřeďovali na hledání svých pseudonepřátel, hledání DN. Svým jednáním by totiž mohli ohrozit ... však Vy víte co, ha ha ha.

Hlavní postavou je mladá přechytračelá dívka Arkadie, která nás provází celým příběhem, putuje z Terminusu na planetu Kalgan a dostává se i na planetu Trantor. Arkadie je prototyp mladé emancipované dívky, která svým chováním přivádí do rozpaků nejednoho muže (takový ten typ, který se nikdy nevdá. Opak servilních a milých dívek, které spíše působí jako okrasa či doplněk SF příběhů tehdejší doby). Její otec s věrnou skupinku se snaží jít DN po krku, tajně, jak jinak. Díky svým znalostem neurologie dokonce vymyslí přístroj, který zabrání DN ovlivňovat ostatní.

Mezitím Kalgan vyhlásí Nadaci válku a skupinka spiklenců odhalí zvěda ve svém středu. Nakonec je Nadace uchlácholena vítězstvím a "odhalením" DN na Terminusu. Netuší, že skutečným sídlem je bývalé císařské sídlo, planeta Trantor. Prvnímu mluvčímu DN Palverovi se povedl opravdu mistrovský plán - obětoval několik svých lidí, jen aby nic nenarušilo Seldon plán.

Podrobnější popis děje naleznete zde - samozřejmě jak jinak, ha ha ha.

Poslední novela (a poslední příběh Nadace na dlouhé roky, než se k ní Asimov zhruba po 30 letech vrátil) celé trilogie byla opravdu vrcholem nejen knihy, ale celého příběhu. Dalo by se říci, to nejlepší na konec. Narozdíl od předchozího příběhu zde čtenář nalezne opravdu vše možné, akci, napětí a zamotaný příběh linoucí se ve více dějích. Nesmím zapomenout ani na humor, překvapivě se zde vyskytuje v hojné míře (střet stárnoucích mužů versus dospívající dívka). Zápletka má hlavu a patu (no, dobře fungování přístroje je poněkud hmmm rozporuplné, ale autor využívá všechny možné znalosti mozky tehdejší doby) a dočkáte se i pointy, ha ha ha.

Co říci závěrem - výhodou celé trilogie je její délka, takže, když Vás některé pasáže/úseky nebudou bavit, tak budete vědět, že konec se blíží. A když pominu dialogy a SF stereotypy 40. let, tak dílo rozhodně stojí za přečtení. První díl a poslední novela určitě.

Ne nadarmo patří celá trilogie do Zlatého fondu světové SF - vlastně tam patří celá série.

Nebojte se klasiky - nekousne Vás, tedy pokud ji nenecháte, pak Vás už jen tak nepustí...