Za okraj světa - Edita Dufková

Na chvíli jsem si od Asimova dal pokoj, důvodem byla povídková sbírka slečny Dufkové (ročník 1981) Za okraj světa. Kniha vyšla v roce 2006 a byl jsem na ní opravdu zvědavý. Román Zpráva z Hádu byl milým a čtivým překvapením, takže jsem se těšil na pořádnou dávku SF a fantastiky.

Povídky vznikaly/byly dokončeny hlavně v rozmezí let 2000/03 a já byl po přečtení několika prvních povídek poněkud na rozpacích. Chybělo mi příslovečné kouzlo jejího románu, jasně mohl bych vše připsat mládí a jakému si nevypsání. Pro jistotu jsem koukl na jinou recenzi - třeba jsem jen neměl dobrý den na čtení, ha ha.

Hned jsem narazil na starší a kritickou recenzi na fantasyplanet.cz, upřímně řečeno, to už snad ani recenze nebyla. Rozhodně vyvolala obrovskou diskuzi v komentářích, které se postupně měnily na všechno možné - rozhodně zajímavý obrázek stavu české fantastiky v roce 2006 (zábavné čtení na večer). Dozvěděl jsem se, že výše zmíněná sbírka se chystala k vydání dva/tři roky a musím konstatovat, že je jen velikánská škoda, že během těchto let nedošlo k úpravě/zdokonalení/vybroušení/vyleštění povídek obsažených v dané sbírce.

Čeká nás deset povídek a jeden bonus pro čtenáře (hmmm, pro mě tento bonus rozhodně nebyl určen) s názvem Nezvrácené osudy - krátké hříčky o smrti/umírání/ukončení a poslední hříčka je zajímavá svou grafickou úpravou. Prostě bonus pro čtenáře a pokus o "vážnou literaturu" nebo co.

Autorka si pro nás připravila devět SF povídek - z dalekého vesmíru i z daleké budoucnosti, ocitneme se i na Zemi v rádobi současnu (a v jiném alternativním vesmíru) a jako u každého správného spisovatele SF nesmí chybět ani postapokalyptický příběh.

Tři povídky mají společný základ/podklad, mimozemský svět v kterém korporace pěstující klony, mutanty a vylepšené lidi bojují mezi sebou.

I fanoušek fantasy si příjde na své, nejdelší práce - přímo by se dalo říci novela je právě zasvěcena tomuto žánru.

Co se nedá autorce vytknout je potencionál vytvořit něco nezapomenutelného. Taková polovina povídek Vás vtáhne do sebe a rozhodně nemají tendenci svého čtenáře pustit a dát mu čas se nadechnout. Na druhou stranu narazíte na povídky, u kterých můžete mít pocit lehkého deja vu - prostě další variace klasických nápadů. Což je případ např. "Škvírové příšery" (tady mě nejvíc pobavila dedukce hrdinů, kteří došli k závěru, že šroubovák může používat jen tvor lehce inteligentní a s palcem naproti prstům - když si vybavím jak já mnohdy tento nástroj používám...prostě mnohdy palec nepoužívám, ha ha ha).

Jak jsem již naznačil výše, příběhy jsou ze začátku čtivé a nápadité, jenže pořád jim něco chybí, jako kdyby jim docházel dech nebo benzín. Postupně se mění v něco nemastného a neslaného. Fantasy příběhem "Křížové hřeby" jsem se doslova protrápil.

Ale je možné, že uspořádání povídek má svůj skrytý význam, protože poslední dvě povídky byly plné života, nápadů, napětí a zábavy. Prostě fantastika jak má být, ha ha ha.

Dalším plusem povídek mladé autorky (tenkrát mladá byla, ha) je psychologie hlavních postav. Nemusíte rozumět chování či způsobu myšlení a konání osob, ale jedná se o uvěřitelné a reálné postavy. Jsou to bytosti se svými životy a emocemi a city a důvody. Jednoduše řečeno jsou realistické, a je jedno jestli se jedná o ženy či muže nebo dokonce i krysy. Zbytek postav se potácí v šedivých stereotypech či v černobílém rozlišení světa.

Daná výběr není špatný a poslední dvě povídky mě více než potěšily. Přesto si myslím, že autorka mohla vyšperkovat lépe své povídkové klenoty, prostě si dát ještě tu práci.

Upřimně řečeno, kdyby se mi do rukou dostala jako první tato sbírka, tak bych zřejmě po románu hned tak neskočil - a to by byla veliká škoda.

Spálení a hořící

Daleká, nevlídná planeta (kam bych ani svého soka nevyhnal) je svědkem boje o přežití potomků původních kolonistů. Bojují s horkými dny a chladnými noci a občas se musí bránit "hořícím" přízrakům. Naštěstí jsou tady lovci, kteří přízraky loví. Nebo jsou to jen nepovedené evoluční experimenty planety. Tentokrát lovci narazí na velmi velmi odolného nepřítele...

Komorní, jednoduché, čtivé a lehce nápadité - malé seznámení, stručné vysvětlení (spíše takový náznak) a akce, lov a závěrečný lov.

Neznámá planeta v sobě skrývá mnoha tajemství a zajimavostí, o které by čtenář rozhodně neměl přijít...že slečno Dufková, ha ha ha.

Nebudeš mutantem!

První povídka ze světa hmmm, jak bych si daný cyklus pojmenoval, ze Světa Krutých Nelítostných Korporací, tatatatááá.

Mutant Trojka je na útěku a ještě k tomu trpí problémy s pamětí. Utíká odněkud nebo někam, těžko říci. Ale jak mu dochází prášky, tak je hold třeba se vydat ke zdroji, vydat se do místa, odkud utekl. Jeho specialitou je rychle samouzdravování a fyzické proměňování (zvládne i proměnu v ženu). Samozřejmě, že žije ve světě, v kterém jsou mutanti loveni a hubeni. Čeká ho dlouhá cesta a na konci boj ve výzkumném komplexu, kde (jak jinak) se dočká i nějakého toho odhalení.

Dobrudružná honička, plná napětí, překážek a akce. Nesmí chybět i lehký vánek cynického humoru.

Nečekejte žádnou komplikovanou zápletku, spíše jednoduchou a přímou povídku, která Vás v mžiku vtáhne do sebe. Povídka patří do top tři celé sbírky a basta.

Propadlé světy

Krátká povídka o lásce nebo také SF verze smlouvy s ďáblem. Hlavní postava cestuje vesmírem a navštěvuje různé dimenze a hlavně bojuje a ničí a je ztělesněním apokalypsy. Jen, aby se stal nejmocnějším mužem ve vesmíru. A k těm miliónům duší musí ještě získat (smlouva je smlouva) duši své milované.

Trošku složitá hříčka s lehkou pointou. No jo no, ztrácel jsem se a chvíli nevěděl o co vlastně běží, naštěstí odhalení, díky délky příběhu, přišlo rychle. Zajímavý nápad.

Škvírové příšery

Jeden z těch starých dobrých SF nápadů - cestování vesmírnými dálkami prostřednictvím "škvír" (něco jako červí díry), objevení neznámé planety (tedy skoro neznámé planety) a přistání výsadku. Před posádkou plno záhad, neznáma a smrti. Čím déle jsou na planetě, tím více je mrtvých a záhadní zabijáčtí tvorové jsou drzejší a nevyzpytatelnější. Jde o domorodce nebo pohádkové příšery z červích děr či zapomenuti kolonisté... Přežije vůbec někdo...

Další SF horor akce plná otázek, kde zkušený tým pátračů a výzkumníků se začne chovat jako banda amatérů, jako banda citlivých emocionálních morálních amatérů. Prostě posté převařený čaj, kdy zhruba v polovině příběhu znáte ony zabijácké bestie, které nejde jen tak zabít, protože...bla bla bla. Naštěstí postavy jsou sympatické a příběh má spád, takže zjistíte kdo všechno přežije, tedy vlastně nepřežije.

Přesto si myslím, že nápad se dal uchopit jiným, poněkud nestandartním způsobem, typickým pro takové příběhy.

Kamir

Další příběh ze světa Krutých Korporací, zde hlavní postavou je stárnoucí chrislámský kurýr (něco jako islámský), kterého odchytí konkurence. Chvíli se s ním hrajou a mučí ho a nakonec mu zabudujou i sledovací zařízení. Prostě chtějí znát zprávu, kterou má doručit. Náš hrdina se poté vydává ke svému cíly. Do cesty se mu připlete mladá prostitutka, následujou dramatické chvilky, napětí a akce a nakonec je zpráva předáná. A jak všichni zjišťují jedná se o banální a bezvýznamnou záležitost.

Další dobrodružná akce, tentokrát s velmi slibným začátkem, avšak postupem času se příběh stává poněkud nudným a myslím, že ty city tomu taky neprospěly. A pak ten banální konec, asi to byl záměr něco sdělit.

Vymítání andělů

Poslední, tentokrát krátký, příběh se světa... správně Krutých Korporací. Členka bojového komanda, pracující pro jednu z Korporací je těžce zraněná. Během léčby ji pronásledují sny o andělech a poletování kolem.

Její jednotka je prodána konkurence a ona se rozhodné stát andělem, černým andělem smrti. Létá nad svým městem a zbavuje se svých nepřátel. Začíná být poněkud nebezpečná i svým hlavounům.

Lehce melancholický a snový akční příběh o smrti. Naštěstí příběh krátký, ha ha.

Věc Elina

Psychologická a emotivní a také krimi povídka, odkazující na Věc Makropulos. Do ústavu technické kybernetiky přijíždí vědecká kapacita z Ameriky a stává se svědkem příběhu vedoucí ústavu Eliny a také vyšetřování vraždy její předchůdkyně. Ústavem se prohání kyberneticky upravená krysa, probouzí se city a postupně vyplouvají na povrch tajemství o mrtvé. Dochází k zatčení, následuje soud a nakonec překvapivé rozřešení (tedy překvapivé jak pro koho, pro čtenáře Karla Čapka ne, ha ha).

Nápad není zase tak špatný, ale všechny ty psychologicko-emocionální záležitosti, z toho dělají pomalu tekoucí lávu. Okamžiky, kdy chytří lidé dělají školácké chyby a krimi prvek je také poněkud hmmm naivní. Dalo by se říci, že povídka je poněkud nevyvážená. Prostě jen hold velikánovi a tak.

Křížové hřeby

U této povídky jsem chtěl knížku odložit a vrhnout se na četbu něčeho hmmm nenudného. Pomalý, táhlý, rozvleklý příběh alkoholického kata, kterého posedne popravená dívka a on, samozřejmě nevědomky, zabíjí všechny jenž byli přítomní její popravě. K tomu sledujeme samotný příběh dotyčného kata, který je plný touhy po nějaké dívce z minulosti. Chodí, bloumá a pije a bloumá. Hlavní linie příběhu je obalena něčím, čemu čtenář moc neporozumí.

Realita se míchá s představami a ze všeho dýchá nudná nečinnost. Zřejmě zkouška mé trpělivosti.

Za okraj světa

Jedna z nejznámnějších a nejoriginálnějších povídek této autorky. A také nejpovedenější. Vítejte do alternativního světa, kde klany válčí stále mezi sebou, příbuzní jsou schopni se požírat navzájem a samci hrají druhořadou úlohu. Vítejte do světa, který je technologicky zhruba na úrovni počátku našeho novověku. Vítejte do světa ovládaného krysami.

Jsme svědky příběhu mladé krysy Asterpiní, která je dcerou jedné z mocných vládkyň. Mladá krysa má zálusk na tajemnou loď tajemných dvounohých démonů, kotvící v blízkém zálivu. Bojem a politikou získává území a přístup k lodi. Začíná být nebezpečím jak pro mocné vladařky, tak i náboženské šéfy. A to je teprve začátek, rozhodne se totiž s lodí vyplout za okraj světa, rozhodne se vyplout do země démonů... Malá parafráze na Kolumbovu cestu do neznáma.

Tak tomu říkám povedené dílko, čtivé, napínavé a plné dobrodružství a nápadů. Svět do kterého bych se rád vrátil a poznal další krysy.

O mrtvém koni

A na závěr (tedy když pominu bonus pro čtenáře) je humorná či zábavná hříčka z postapokalyptické Země. Tři lidé putují a putují a jednoho dne se k nim přidá mrtvý kůň. Časem dorazí do malé opuštěné vesničky a věřte mi, že je to právě kůň, kterému vadí nejméně jeho hmmm mrtvý stav.

A tam se záhy dozví o pevnosti, ve které je ukryto plno jídla, ale také je v ní plno mrtvé zvěře, mrtvé inteligentní zvěře, a abych nezapomněl - automatické obrany. Hold je na čase na dobytí pevnosti..

Opravdu zábavné a nápadité, proč nejsou i ostatní povídky tak lehké a příjemné...