Nadace a Říše - Isaac Asimov

Po delší době se opět vracíme k naši Nadační sérii (trošku jsem se nemohl vymáčknout a ten čas tak letí, ou jééé, ha ha ha), tentokrát nás čeká druhá kniha známé trilogie s názvem Nadace a Říše - já mám k dispozici knihy od nakladatelství AG kult. Čekají nás dvě novely - Generál a Mezek.

Děj se samozřejmě posouvá o další desetiletí dopředu a Nadace ovládá svůj kousek galaxie, no vlastně už se jedná o pořádný kus. Zároveň má snahu chovat se poněkud nenápadně a před svým okolím se skrývá pod pláštěm čar a kouzel.

Už na konci prvního dílu Nadace naráží na pozůstatky bývalé Říše, která, kdo by to byl čekal, neklesla pod bahnem barbarství a stále dává o sobě vědět. Zvěstí o tajemné Nadaci, o tajemné říši na periférii Galaxie s vyspělou technikou se pomalu dostávají i na císařskou planetu Trantor.

Je jasné, že kouzlo celé trilogie netkví v brilantním způsobu psaní, v novátorském stylu či v kouzlu jazyka jako takového. Dílo vznikalo ve čtyřicátých letech 20.století a dnešní čtenář, naočkovaný přerůznými variacemi fantastiky, může pocítit lehký závan hmmm zklamání a archaičnosti, možná i nudy. Prostě takový černobílý film pro pamětníky.

Myslím, že povídky psané v obdobném či stejném duchu by v dnešním světě moc neobstály, na druhou stranu kapka nostalgie ještě nikoho nezabila.

Čekají nás příběhy, kdy Nadace je na vrcholu moci a je opět ohrožena nepřáteli. Budeme svědky spíše komorních dramat a rozhovorů a rozhovorů a dalších rozhovorů, nesmí chybět cestování (nejlépe na planetu Trantor). Nadace bude ve válce, avšak žádné bojové akce a ani velkolepé vesmírné scény v knize nenajdete. O mnohých událostech se dozvíte jen zprostředkovaně. Spolu s autorem sledujeme jen hlavní linii příběhů.

Když už vypadá situace bezvýchodně, přichází deus ex machina - příslovečný zásah shůry, zásah prozřetelnosti nebo osudu nebo té staré paní s nákupním vozíčkem a starým opelichaným kocourem a velikým žlutým kloboučkem bydlící naproti. Rozhodně v prvním příběhu to tak vypadá.

Co mě osobně nutí kroutit hlavou jsou dialogy, rozhovory, samomluvy a myšlenky postav. Jsou nepřirozené a vyumělkované. Já nevím, ale lidi takhle prostě nemluví a basta. A ta slušnost a kultivovanost jazyka, no prostě nádhera (i když se blíží ohrožení a vypadá to více než bledě, tak prostě hrdinové nezaklejou a nezaklejou). Musím říci, že mne mnohdy ta roztomilost, rozumné a klidné chování pěkně sere.

Jednoduchá psychologie, emoce a city jako podle definice (tedy jestli vůbec) - a to i v příběhu Mezek, kdy "velký záporák" umí měnit emoce svých nepřátel. Svět, ve kterém se příběhy odehrávají je poněkud plochý a neskutečný, těžko ve Vás může budit důvěru. Jednoduchost, přímočárost a naivita sama, ale takhle to vůbec nefunguje.

Možná, že jsem se už o tom zmiňoval, ale prostě nenacházím v trilogii Nadace nikoho s kým bych se ztotožnil.

Přesto mám Asimova rád a vlastně i celou trilogii. Motorem, který dokáže celou sérii táhnout dál a dál napříč časem a vstříc tajemné budoucnosti je nápad (už jsem se zmiňoval minule). Nápad vytvořit nadaci, základnu, která bude čelit přicházejícímu barbarství a anarchii a bude základem budoucí nové a ještě lepší Říše. A už stačí házet jednu překážku za druhou a proplouvat k vytouženému cíly.

Chvílemi může celé dílo připomínat malou příručku pro politiky i politology (možná i sociology) - vývoj galaktické říše v kostce.

A o čem jsou výše zmíněné novely - stručný popis a hlavní postavy naleznete zde (Wikipedie je plná zajimavého čtení). Já jen pár poznatků a lehce se dotknu zmíněných povídek/novel.

Generál

Opět se ocitáme na planetě Siwenna, kterou navštíví ambiciozní císařský generál Bel Riose. Chce vědět víc o technologických kouzelnících (ano správně chce vědět víc o Nadaci). A je jasné, že odpovědi na své otázky dostane. Má armádu, na svou stranu získává i císařského pobočníka. S Nadací to nevypadá dobře, ztrácí jednu planetu za druhou a snad kupec Devers může zvrátit nemilou situaci. Jak jinak než nejkouzelnějším prostředkem - penězi a pomocí úplatků se chce dostat až k samotnému císaři (ano ano, cestování je tady a cestování na Trantor). Bohužel se k císaři nedostane a jak to vypadá generál porazí Nadaci. Avšak přichází nečekaný zvrat, císař povolává svého generála na domovskou planetu - ti, co jsou až příliš úspěšní, jsou až příliš nebezpeční a je třeba se jich zbavit. A Nadace přečkává další krizi, Seldon Plán může pokračovat.

Máme tu drama, politiku (ve zjednodušené verzi) a všichni jsou k sobě milí a slušní (žádné kopání do kotníků) a nakonec vše dobře dopadne.

Vypadá to, že představitelé Nadace mají klid. Tedy kromě myšlenek na Druhou Nadaci, nějak se nemohou zbavit myšlenek na možné ohrožení...

Mezek

Čas se posouvá dopředu. Nadace vládne pevnou rukou a z původně mocných kupců se stala skupina nezávislých obchodníků, kteří nelibě nesou své momentální postavení. Nadace se dostává do jakési stagnace, starostův titul se stal dědičným a vypadá to, že se nám kolečka v dokonalém stroji tak trochu zasekly.

A někde v dáli jeden mutant, jenž ovládá emoce jiných a umí si je přizpůsobit dle své potřeby, dobývá planetu Kalgan. Jak vidno Seldon krize je naspadnutí.

Krize opravdu vypukne, protože samotný Seldon a jeho psychohistorie s mutantem Mezkem nepočítali. Jeho Plán může ztroskotat a celé snažení může jít do hmmm kytek.

Mezek se rozhodne dobýt celou Nadaci a planety nezávislých obchodníků navrch (ti se snažili dokonce Mezka využít pro své cíly, ach ti naivkové). Jak vidno, není to pro něj žádný problém. A pozor, máme tady skupinku rozličných lidí, kteří se mu hodlají postavit a jediný kdo může pomoci je Druhá Nadace. Jenže nikdo neví, kde ji hledat - správně, přichází na řadu cestování a kam. Správně, na planetu Trantor (z které se stala nenápadná zemědělská planetární osada).

Cestování je napínavé a jak vidno, Mezek je pořád o krok popředu, chvílemi o krok stranou. Zjistí naši hrdinové, kde se Druhá Nadace skrývá....

Jeden z nich určitě, ale je zabit dříve než prozradí to veliké tajemství a Mezek poprvé prohrává.

Tento příběh se od ostatních liší. Vystupuje zde žena. Kdo by to byl čekal a vůbec nehraje druhé housle. Je to vlastně ona, která porazí Mezka.

Ale nečekejte žádné závratné novoty. Celá společnost je z dnešního pohledu poněkud zpátečnická - ovšem rozhodují muži, ženy jsou spíše okrasou a tak trochu do počtu. Naše hrdinka je emancipovaná a rozhodná (ale jenom trošku, ha ha), což může vyvolávat horkou krev u jistých společenstev. A jak vidno, manželství se bere jako něco staromódního, dokonce i nevhodného.

Opět nečekejte žádné složitosti a zákeřnosti a skryté úmysly a jednání. Pozorný čtenář odhalí celkem brzy Mezkovu totožnost. Ale alespoň je příběh místy dobrodružný, akční a napínavý a dokonce tu máme i dívku v okovech...což může vyvolavát i hříšné myšlenky, ha ha ha.

Velikánskou výhodou je, že všechny knížky trilogie nejsou tlusté - mají lehce přes 200 stran a čtou se poměrně lehce. Takže pár hodin se SF klasikou ještě nikoho nezabilo.