A zrodí se Nadace – Isaac Asimov

Dnes nás čeká ohlédnutí za posledním napsaným dílem ze známého cyklu Nadace, které sepsal velikán Asimov. Myslím, že se dokonce jedná o jeho poslední sepsanou knihu. Název zní A zrodí se Nadace a byla vydána v roce 1993, u nás vyšla o dva roky později.

Kniha se skládá ze čtyř povídek/novel a z epilogu, vše na sebe volně navazuje a hlavním hrdinou všech příběhů je náš starý známý matematik Hari Seldon.

První příběh/povídka se odehrává osm let po událostech známých z Předehry k Nadaci - to má Hari zrovna čtyřicet let a další povídky následují vždy po deseti letech. Epilog knihy je i samotným epilogem pro geniálního matematika. Během popisovaných let Galaktická Říše upadá a pomalu se rozpadá, psychohistorie se stává realitou. A ze samotného Seldona se stává legenda, no dobře tak velmi velmi známá osobnost.

Během let Seldon přichází o své blízké a milované a snaží se zpomalit pád kdysi tak velké Říše. Jediný kdo ho přežije je jeho vnučka Wanda, která se stává základním pilířem Druhé Nadace (obrazně řečeno, ha). Postupem času ztrácí Hari jak vládní podporu, tak i peníze pro svůj celoživotní projekt.

Z celé akce se začíná pomalu stávat utajovaná záležitost.

Způsob zvolené formy u knihy (ucelené kratší příběhy, volně na sebe navazující) připomíná styl jakým byla napsaná původní trilogie, která se také skládá z propojených povídek. V knize jsme svědky rodící se Nadace a také vytvoření plánu na vybudování Druhé Nadace. Tím pádem Vás, na rozdíl od čtenářů jenž si přečetli jen zmíněnou trilogii, nepřekvapí odhalení/objevení Druhé Nadace. Po přečtení knihy prostě víte, že Nadaci budou tvořit encyklopedisté na planetě Terminus a Druhá Nadace bude ta rozhodující a důležitá, schovávajic se na druhé straně vesmíru a tvořena telepaty a psychohistoriky.

Samotná kniha, bohužel, nedosahuje kvalit předchozího díla. I když je rozdělena do samostatných ucelených povídek, tak máte pocit, že se místy brodíte vyplňující vatou. Děj plyne a plyne a najednou se zastavíte a nic, chvíli na místě přešlapujete a po chvíli se vydáte dál. A tradičně mnohé dialogy jsou všechno možné, jen ne uvěřitelné či možné či přinášející nějakou informaci (takhle se prostě lidi nebaví a basta).

Když se ohlédnu zpět, tak mi to spíše připadá jako rozšířená úvodní skripta do světa, v kterém se odehrává samotná trilogie Nadace. Důležité okamžiky pro vývoj psychohistorie a vznik Nadace. Na konci semestru si Vás vyzkoušíme.

Máte tady akci, drama, náznak nějakých emocí. Zřejmě by zde mělo být i nějaké to překvapení, ale celému dílu chybí jiskra, sladký bonbónek na který Vás autor dostane a jen tak Vás nepustí.

Jedna z mála věci nad kterou jsem se zamyslel je uchovávání vědomostí z dávných pradávných dob - v době Říše je obydleno 25 mil. světů a mnozí nevěří, že život pochází z jedné planety. Země je spíše pohádkou, legendou než skutečnou planetou. Na druhou stranu lidé mají znalosti (alespoň v jakési formě) o antických bájích (zmíňka o Sisyfosovi a jeho údělu) či jiných historických pravdách/nepravdách známých na naší planetě. Takové hmmm zajímavé, že.

Dalším menším mínusem je překlad, místy opravdu narazíte na podivné české věty tvořené dle anglických pravidel a ne dle českých. S počtem obyvatel si také nikdo neláme hlavu (40 miliard nebo 40 biliónů - no není to jedno...). A překladatel si neporadil ani s překladem názvu jedné provincie planety Trantor, proto zanechal původní název - Wye (v knize Předehra k Nadaci si překladatel s názvem pohrál a vznikl název Yak).

A lehce k ději, ale opravdu lehce - více například zde

První příběh se odehrává osm let po nám známých událostech (Předehra k Nadaci), Seldon pracuje na své psychohistorii, je podporován prvním ministrem a přítelem Demerzelem - jak už víme, jedná se o robota, které čtenáři Asimova díla znají také pod jménem Daneel R. Olivaw (ano ano je to on). Planetou se šíří sabotáže a nespokojenost právě s prvním ministrem. Seldon i s pomocí svého adoptovaného syna Raye pomůže svému příteli. Vše dobře dopadne (Demerzel před zraky všech vyvrací pomluvy a projevuje emoce, nacvičené, jak jinak, že) a krize je zažehnaná a Seldon se stává prvním ministrem. Demerzel odchází a mizí daleko předaleko.

Druhý příběh se odehrává o deset let později. Seldon je prvním ministrem, ale hlavně v provincii Wye vystrkují nespokojenci růžky. Je potřeba zasáhnout, Seldon opět využívá služeb Raye. Jenže původní plán selhává, spiklenci se dostávají k samotnému císaři. Naštěstí jsou odhaleni a atentát se nezdaří. Jenže císař je stejně zabit - zahradníkem, kterého chtěl povýšit.

Třetí příběh se motá kolem oslav šedesátin velkého matematika. Ten už není prvním ministrem, Říši vládne už deset let vojenská junta, tedy snaží se vládnout. A opět je tu spiknutí, tentokrát hlavně proti samotnému Seldonovi. Samozřejmě je odhaleno, ale jeho milované žena umírá a čtenář se konečně dozví, že jeho milovaná žena je/byla robot. Což už bylo jasné na konci Předehry...

Poslední příběh je plný smutku, Říše upadá a lidé se snaží svalit vinu na génia Hariho. Ten se potácí v zármutku a věnuje se jen psychohistorii a hledání peněz pro svůj výzkum. Dokonce je ohrožován na životě a dostává se i před soud. Oporou je mu jeho vnučka, která má telepatické schopnosti. Což vede Seldona k myšlence vytvořit Druhou Tajnou Nadaci, která bude provádět skutečné psychohistorické výpočty.

Oficiální Nadace se má usadit na planetě Terminus a Druhá Nadace na … neřeknu kde, ha ha.

V epilogu jsou již karty rozdány, Nadace jsou rozděleny a rozmístněny a Hari ví co čeká lidstvo v budoucnosti. Jeho smrtí končí éra Říše a začíná éra Nadace. Galaxii čekají zajímavé časy...

Kniha není žádným zázrakem, ani dokonalým dílem, ale je součástí jedné slavné a úžasné série. Pár věcí Vám osvětlí a pomůžou Vám se orientovat v nadcházející se trilogii, alespoň zběžně

Takže proč si ji nepřečíst, zase taková hrůza to není, ha ha ha.