Vánoční dárek aneb co budu číst v příštím roce

Tak nám skončili Vánoční svátky (ano mám ještě dopsat články o sérii Avengers, nemluvě o zhodnocení mého tipování Ligy mistrů - asi nestihám nebo co), rozdali se dárečky a dostali se dárečky a žaludky se naplnili vrchovatě. Já nejsem vyjímkou a ještě dnes mám chuť a sílu se pořádně nacpat a dovršit to pár sladkými kousky a ještě nějakým tím ovocem (vitamíny jsou třeba). Jen ten pitný režim nedodržuji. Ale to je můj celoroční boj, ha ha ha.

Letos jsem dostal i knihu, SF knihu, jak jinak, že. Nebyla to žádná antologie či výběr povídek. Tentokrát to byla klasika. Dostal jsem knihu Předehra k Nadaci od starého dobrého Isaaca Asimova. Tento dárek mne přivedl ke konečnému rozhodnutí (již delší dobu o tom přemýšlím) - příští rok se budu hlavně věnovat staré dobré SF a starým dobrým SF sériím.

Pořád vycházejí noví autoři a nové trilogie či série. Máme tady kvadrilión prvních dílů různých děl a románů na pokračování a trilogií a všeho možného. Dokonce tu máme i milión pokračování a druhých dílů a na další díly prostě čekáme a někdy (dříve či později) se i dočkáme.

A celou dobu tady máme klasické a známé série a trilogie a jiné možné -logie, na které padá prach nebo se ztrácejí pod kupou novinek. A musím se přiznat, mnohé tyto díla a známé světy/série jsou pro mě neznámé. Ano ano, například knihu Prstenec (první díl ze série Prstenec) jsem si půjčoval snad čtyřikrát a vůbec jsem se k tomu nedostal - fuj, hanba, ostuda.

Takže mám co dohánět a když jsem dostal Předehru, tak proč nezačít klasikou nejklasikovatější, samotnou Nadací. Máme tady starou známou trilogii, pak dva pokračující romány a jako poslední Asimov napsal dvě knihy předcházející samotné trilogii - Předehra k Nadaci a A zrodí se Nadace. Po smrti Asimova vznikla další Nadační trilogie - jak vidno mám co číst.

Člověk by si řekl, že když už je autor mrtev nebo série je hotová, tak už se může dát v klidu a míru do čtení a nic mu neunikne. Jenže ouvej, vždy se najde prostor kam vsunout/ vtlačit další a další příběh těch či oněch hrdinů.

Příběhy ze světa Herbertovy Duny měly původně šest knih, pak se přidaly další dvě knihy, dvě trilogie předcházející samotné Duně a v poslední době se objevují knihy propojující původní knihy. A teď co - mám čekat až bude celé velkolepé dílo hotové nebo se hold pustit do čtení...

Ale je tady plno sérií, které ještě nemám přečtené nebo dočtené a čekají na mě - výše zmíněný Prstenec (svět známý jako Známý Vesmír, do kterého patří ještě další knihy a povídky), Heechee, Ender a jeho Stín (čtení Mluvčího za mrtvé nebylo zrovna hmmm zábavné, ale co nadělám, když série tak celá), Falkenbergova legie, Ztracená flotila, Odhalený vesmír (trošku novější space opera série), megamonstrózní Kantos Hyperionu (ale v novějším překladu), Ráma série, celý svět (zatím nekončící) Honor Harringtonové, série Atevi a další a další a další. Nemluvě o invazních románech na pokračování od Harryho Turtledovea či humorné dobrodružné příběhy od Harryho Harrisona.

A to se už vůbec nebavím o světě Warhammer 40 000 nebo Star Wars či Star Trek - mnoho a mnoho sérií či trilogií za sebou.

Nebo třeba Perry Rhodan či Ledové společenství - nekonečné příběhy...

Čeká mě toho spoustu a to jsem určitě na něco pozapomněl a to se už vůbec nebavím o fantasy sériích - třeba taková Malazská Kniha padlých, budu mít někdy odvahu se do ní pustit a vůbec dočtu ji. Třeba v důchodu.

Jenže do toho všeho vycházejí opravdu lákavé a zajímavé novinky - například Mapa Času (taky první díl možné série) a já čtu tak pomalu...