Jak jsem hrál fotbal aneb Sever vs. Jih

V pátek 28.6. jsem jel do Skřipova navštívit rodiče mé milované ženy. Tedy ve skutečnosti jsem měl jet původně hrát kopanou, poté to vypadalo, že spíše budu pomáhat při malování, ale po příjezdu jsem byl vyzván a poslán na místní fotbalové hřiště, abych reprezentoval rodinu.

Poslechl jsem (co mi taky zbývalo) a šel jsem si zakopat. Dorazil jsem na místo určení, vyfasoval dres a stal jsem se fotbalistou, ha ha ha.

Oč vlastně šlo - již podeváté se místní usedlíci (a jak vidno i příbuzní a kolemjdoucí) nad 30 let utkali ve slavném to fotbalovém matchi Sever versus Jih, pod patronací místního SK Slezan spolku.

Já reprezentoval Jih a již jsem se této sportovní události zúčastnil i vloni (a musím sebekriticky říci, že jsem měl o svém kopacím umu lepší představy, prostě se mi nedařilo) - Sever porazil Jih 4:1, vlastně dlouhodobě Sever je na tom lépe.

A že Vám nic neříká Skřipov - jedná se o malebnou vesničku/obec patřící do okresu Opava, místní fotbalový tým letos postoupil do okresního přeboru (hip hip hurá), hned vedle má sídlo minipivovar Slezan (hip hip hurá) a je hlavně známý fanouškům funkčních automodelů - je zde nejlepší trať pro závody daných modelů - zdravím JK Cars Team.

Ale vraťme se k samotnému zápasu - počasí bylo povedené, zpočátku chladno, ale v druhém poločase zářilo slunce, hlavně do očí našeho brankáře. V sestavách týmů panovala pohoda a široká věková hranice, bylo zde pár nových tváří, nadšených amatérů, zkušených pamětníků a bývalých fotbalistů. Kolem hřiště sedělo několik věrných fanoušků.

Po dopití alko a nealko nápojů jsme si domluvili rozestavení a mohlo se začít hrát, hrací doba byla určena na 2 x 40 minut. A abych nezapomněl, jednalo se o mé první letošní sportovní vystoupení.

Nastoupil jsem na pravé straně zálohy, takže kdyby se mi udělalo nevolno, měl jsem blízko k postranní čáře, za kterou bych se mohl eventuélně zhroutit a umřít hrdinskou smrtí. Snažil jsem se běhat sem a tam, dokonce i s balónem (ten mě však, nevím proč, zpomaloval). Přijímal jsem nahrávky (úspěšně i neúspěšně) a nabízel jsem nahrávky (úspěšně i neúspěšně). Hned v úvodu jsem se uvedl nenápadnou střelou k levé tyči. Avšak postupem času se mé plíce rozhodly na mě hodit bobek, tak trochu jsem chvílemi nestihal.

Takže se stávalo, že kolem mě nikdo a nahrávka taky nikde, prostě jsem neměl důvěru týmu, pár zkažených dotyků s míčem a bylo to. Dokonce došlo i k tomu, že jsem vystřídal, dobrovolně. Ano, ano. Za chvíli jsem se však vrátil, tentokrát na levé straně zálohy, tady jsem se spíše věnoval defenzivní činnosti - znáte to, když mají nahrát nevidí Vás, a když nemají nahrát kopnou Vám balón... Ke konci poločasu se mí spoluhráči tak střídali, že jsem nevěděl na jakém postu vlastně hraji. A taky jsem fauloval a držel za dres.

A jak vypadalo skóre - první gól dal soupeř, krásná střela snad z 20 metrů. Za chvíli jsme však průnikem záložníka vyrovnali, poté jsme se ujali vedení na 2:1. Soupeř se nezalekl a povedlo se mu vyrovnat, dokonce byl nebezpečnější a "fotbalovější", zkoušel otočit skóre hlavně střelami z dálky.

Když tu náhle náš nový pravý záložník dostává nahrávku, běží po lajně, dostává se kousek od šestnáctky, proti němu vybíhá brankář, náš záložník posílá nahrávku do šestnáctky kolem brankáře, soupeřova branka je prázdná a obránci se nevrací, náš útočník běží a vypadá to, že to nestihne, avšak náš nový levý záložník - tedy JÁ - je rychlejší a ("Božíčku, sakra ať se trefím, trefím, ať není ostuda a nezlynčujou mě,sakra...") dává GÓÓÓL.

Jih vede 3:2 a za pár minut končí první poločas.

Za pár minut a kolektivním vypití čtyř piv začíná druhý poločas. Slunce je proti nám, čehož soupeř využívá k obstřelování naší branky, střel měl hodně, ale střel mezi tyče velmi málo, a v těchto případech nás podržel kapitán - brankář. Já se vrátil na pravou stranu a musím říci, že se mi hrálo lépe. Plíce jsem prostě vyplivl a bylo to. Zlepšila se komunikace s obranou na mé straně, takže jsem mohl více podporovat útok. Ano, měl jsem problémy se zpracováním míče pokaždé když mi ho náš brankář nakopl pěkným obloučkem, ale hra po zemi mi šla lépe. Dokonce jsem měl i nějakou tu úspěšnou polokličku - v jeden okamžik mám míč, běžím kolem soupeře, nahrávám útočníkovi, běžím za ním, jsem osamocen v soupeřově šestnáctce, ale nedostávám zpětnou nahrávku, škoda, třeba bych mohl... no nic.

A dokonce jsem se s balónem vrátil několik metrů otočil jsem se, udělal jsem pěknou zasekávačku, kličku a postupoval dopředu a rychle raději nahrál.

Mám pocit, že druhý poločas se mi prostě povedl (v rámci mých možností a schopností), tělo bylo již zvyklé nebo to už vzdalo a rozhodlo se fungovat do samozničení, nelítal jsem jako splašený zajíc a párkrát jsem vyslal míč kam jsem zamýšlel, ha ha.

Soupeř tlačil a snažil se hrát kombinačně, my zase měli pevný (chvílemi chaotický) obranný val, který nedovolil Seveřanům skórovat a když jsme přidali čtvrtý gól, bylo jasné, že o vítězi je již rozhodnuto, tedy skoro jasné, že.

Konec se blížil, i když pomalými krůčky a my si hlídali svou výhru, celý tým se snažil a nakonec jsme se dočkali, rozhodčí pískl závěr utkání a Jih po dlouhé dlouhé době vyhrál 4:2.

Upřímně řečeno nebyla to žádná suprčupr show a chvílemi to spíše připomínalo parodii na fotbal, ale všichni přežili a užili si to. Já osobně jsem nadšen z toho, že jsem si neudělal příliš velkou ostudu, ukázal jsem (hlavně sám sobě) několik fotbalových momentů (včetně pádu, který nebyl odpískán) a dal jsem hlavně ten zatracený gól. Rozhodně mám co zlepšovat, ale doufám, že příští rok se zúčastním znovu.

Ať žije čutaná a klusající čutálisti.