Stephen King - Dallas 63

V listopadu to bude 50 let od atentátu na JFK, plno lidí se domnívá, že od tohoto okamžiku šlo vše v USA pomalu, ale jistě do kytek. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy kormidlo lodi nabralo směr bouře a zlý časy. Neřešme jestli byl atentát dílem jednoho zakomplexovaného mužíka Oswalda (možná, že i on byl zmanipulován a využit) nebo se jednalo o spiknutí menšího či většího ražení. Nebo možná starší verze JFK zastřelila sama sebe, zpoza toho prokletého plotu.

Dílo se podařilo (cynicky řečeno) a svět, Amerika rozhodně, se změnil. Zdá se, že převládá v lidech myšlení, že kdyby nebylo tohoto činu na mladého prezidentského sympaťáka, nebyly by plno černých kaněk pošpiňujících Spojené státy. Jenže tady máme provokujícího červíčka v hlavě - "Opravdu? A nebyl atentát počátek cesty k lepším zítřkům...?"

Právě danému tématu se věnuje ve svém posledním románu Stephen King, kniha u nás vyšla vloni pod názvem DALLAS 63. Čeká Vás přes 700 stran čiré "Kingovštiny" a je se na co těšit. Tentokrát náš čeká cesta časem do minulosti. A věřte mi cesta, kterou stojí za to absolvovat.

Učitel Jake Epping dostává velmi zajímavou nabídku/úkol od místního provozovatele jídelny Ala - má zabránit atentátu na JFK, má zabránit Oswaldovi, aby na prezidenta střílel. Al má totiž ve sklepě vchod/bránu (králičí noru) do 9. září roku 1958 a tomto Dávnolandu můžete trávit čas jak dlouho chcete, tady v přítomnu uběhnou jen dvě minuty. A při každém vstupu do těch dávných let se vše resetuje, takže opět a znovu vstupujete do onoho září a vše se opakuje.

Al umírá, takže úkol zachránit prezidenta před šílencem nestihne a Jake je pro daný úkol přímo ideální. A Jake alias George Amberson přijímá.

Jeho první návštěva v Dávnolandu je krátká, testovací. Vrací se, jak to říci, tak trochu v šoku a plný otázek. Jenže Al není fyzik ani filozof, takže neví jak to funguje, prostě to nějak funguje.

Napřed ale musí zjistit, jestli se dá minulost vůbec změnit, jestli se můžete vrátit v čase zpět a hrát si na Boha. Jake/George se rozhodl to vyzkoušet a vrátit se, chce změnit život školníkovi, kterého znal, chce zabránit jeho otci, aby zabil jeho mámu, bratry, sestru. Chce zabít školníkova otce.

Vrací se podruhé a vydává se do Derry, do městečka, kde parta dětí si poradila s jedním velkým zlem, s klaunem. Kdyby jste stáli před mapou USA a plivli jste jedovatou slinu, dopadla by přímo do Derry. Vše špatné je tam skryto a čeká a čeká až vyskříkne na někoho kdo půjde kolem a pak vezme kladivo a použije ho.

Jake/George tráví týdny v tomto Zlémsnuměstečku, potkává hrdinné bojovníky s veselým klaunem a na Helloweena se mu podaří zachránit jednu rodinu. Vrací se zpět a zjišťuje, že minulost se dá změnit a tím pádem přítomnost je jiná, odlišná. A zjišťuje na vlastní kůži, že minulost je bojovná a krutá děvka, která nesnáší zasahování zvenčí, minulost bojuje a je schopna všeho. A jak později zjistí Jake/George je ta temná změny nemilující bojovnice schopna obětovat a měnit lidské životy.

A nezapomeňte na Motýlí efekt, to je taky pěkně zatracená věc.

Jake/George se vydává na svou dlouhou pouť,vybaven poznámkami o životě toho nenápadného muže Oswalda a několika sportovními výsledky. Vydává se na svou pětiletou misi. Najde si místo suplujícího učitele v malém městečku Jodie a tam potkává knihovnici Sadií, kterou (jak jinak, že) pronásleduje její minulost. A stane se něco co mu zkomplikuje jeho úkol, zamiluje se. Zároveň si pronajímá byty, tak aby byl co nejblíže Oswaldovi, musí zjistit, jestli jeho čin je z jeho hlavy nebo je součást nějakého spiknutí.

Měsíce a roky plynou, Jake/George mění životy svých blízkých a zároveň Sadie zjišťuje, že je muž s rancem tajemství. Přítomnost prostě prosakuje ven, alespoň pomocí slov a písní (jejich první velká hádka vzniká jen díky tomu, že Jake/George si prozpěvuje "Honky Tonk Women" od Rolling Stone, sedm let před vydáním songu) a minulost. Minulost se rozhodně nechce vzdát, vrčí a kapou ji sliny zlostí, ukazuje své zažloutlé tesáky a vystrkuje zakrvácené drápy. Minulost se vzpírá a bojuje. Posílá na náš pár bývalého manžela Sadií, sázkového makléře na Jake/George, prostě se nevzdává.

A Jake/George taky ne a 22. listopad 1963 se blíží, rychle se blíží...

Román je čtivý a poutavý (jak fádně to zní, jenže je to tak) a nehodlá Vás pustit, bude se držet zuby nehty. Je pravda, že prostřední část mi připadala trochu nudná, jenže to je zřejmě záměr, ukolébat čtenáře a pak na něj vylít kyblík studené vody. Kniha mi připomíná "starého dobrého Kinga", sledujete hlavní proud řeky (čas je jako řeka), do kterého vtékají větší či menší potoky a Vy se musíte ponořit prostě všude. A vše se opakuje a příběh je cyklický, vše a každý souvisí se vším a s každým. Čtete řádek za řádkem, jste napjatí a čekáte, kdy "to" na Vás vyskočí a příběh povyskočí o úroveň výš a Vy vlastně nevíte co vše Vás čeká a nemine a jaké budou ztráty. A ztráty budou, o tom nepochybujte.

Přiznávám, že při částech, kdy děj se odehrává v Derry a Jake/George potkává hrdiny ze slavného románu "To" mi lehce mrazilo v zádech a věřte mi, Pennywise tam celou dobu byl, vznášel se nad městem (nebo se schovával v zbouraném komíně) a vše sledoval a chtěl Jake/George (vzpomínáte, minulost se přece nevzdává).

King se vrátil do svého dětství a pořádně se vyřádil v popisu ulic, obchodů, hraných písniček, slangu, oblečení, jídla, aut a chování lidí. Je pravda, že znalost historie USA přelomu 50. a 60. let by bodla, ale i tak výlet se mu povedl a zahrnul své čtenáře danou dobou mírou vrchovatou. Popisovat tehdejší dobu pastelovými barvami a chutnějším jídlem a lidmi co opravdu umí podat pomocnou ruku a věří Vám je opravdu kouzelné. Pak Vás kopne do koulí tím, že záchody pro barevné jsou za jedovatou škumpou a manželky jsou jen chodící věci...

Přesto je to doba, která Vás v podání Kinga láká a chcete se do ní vydat.

V románu vystupují skutečné osoby (a některé z nich stále ještě žijí) a Vy máte možnost sledovat a porovnávat realitu s fantazií spisovatele, ale možná má King pravdu a Oswald a lidi kolem něj se chovali, tak jak popisuje.

Co se týče samotného cestování časem a takzvaného resetování při každém novém vstupu do osudného září 1958, tak zjistíte, že svět/světy jsou jako struny a čím více strun, tím hůře se hraje. A samozřejmě, že můžete v této teorii najít spoustu logických chyb, jenže to je maličkost, nad kterou rádi mávnete rukou. Je jedno jak, hlavně, že jste tam (na začátku řeší Jake a Al klasické problémy s cestováním časem - co by se stalo, kdybych zabil vlastního dědečka - odpověď byla krátká a pobavila mě).

Kdyby šlo jen o atentát na JFK, příběh by skončil na 645 straně, popřípadě na 677. Jenže není. Je to příběh o lásce, příběh o tom, že změnit minulost a tím pádem i přítomnost je opravdu kurevsky těžké a Vy nevíte co všechno tomu obětujete.

A vůbec, má smysl měnit to co se událo...