J. Le Carré – Jeden musí z kola ven

Při příležitosti (či shodou okolností) uvedení nového špion filmu "Jeden musí z kola ven" se na našem knižním trhu objevuje i předloha od mistra klasického špionážního thrilleru J. Le Carréa (ach to skloňování cizích jmen mě pronásleduje i do této galaxie). Originál vyšel poprvé v roce 1974 pod názvem "Tinker Tailor Soldier Spy".
Děj se odehrává v první polovině 70. let 20.století, kdy Studená válka je na vrcholu a pro někoho je pěkně žhavá. Jako v několika další knihách je jednou z hlavních postav (nyní již stárnoucí) agent G.Smiley.

Příběh začíná v době, kdy ústředí tajné služby v Londýně - Centrála se pomalu vzpamatovává ze skandálu - jeden z agentů je postřelen a zatčen v Československu a je kolem všeho i mediální humbuk. Padají hlavy, plno lidí odchází (je odesláno) do důchodu, včetně Smileyho a umírá velký šéf Centrály - Řídící.
Časem se situace uklidňuje a Centrálu řídí kruh čtyř nejzkušenějších lidí - P.Alleline, B.Haydon, R.Blaid a T.Esterhase - každý z nich má své schopnosti a znalosti a hlavně zkušenosti.
Smiley si "užívá" svého důchodu a trápí ho nevěry jeho ženy, do jeho poklidných chvilek vstoupí nový šéf Lovců lebek P.Guillam se zajímavou historkou, s kterou přišel jeden z jeho ztracených lidí. Tajemný protivník Smileyho ruský "Karla" má v Londýně dobře zásobovaného agenta a vypadá to, že má velmi dobrého informátora - přímo krtka.

Smiley pomalu a nenápadně rozjíždí pátrání, navštěvuje staré známé, sbírá informace, pročítá
Spisy a hlášení a hledá nit, které by se chytil a která by ho dovedla k jeho cíly. Vše se motá kolem ruského agenta Magii, který Centrále dodává až příliš dobré informace a také kolem nepovedené akce v Československu.
Začíná mít podezření na samotného krtka v Centrále, navštěvuje zlomeného a postřeleného agenta J.Prideauxe (schovává na internátní škole jako učitel francouzštiny), vyslechne si jeho příběh a jeho podezření se potvrdí. Krtkem bude dokonce jeden z kruhu, jeden z nejvyšších…

Smiley nastraží past a zbývá jen čekat na dotyčného zrádce, na dlouholetého krtka…

Zpočátku se mi do téhle knihy moc nechtělo, je to už doba, kdy jsem četl špionážní thrillery a louskal jsem stránku po stránce s očekáváním kdo je ten "zlý" a jestli ten "dobrý" přežije.
Ale po pár stránek jsem se příjemně začetl a příběh plynul a plynul a já se stal součástí a ani nevím jak.
Vlastně sledujeme dvě linie - Prideauxeovo pobývání na škole s každodenní ostražitostí a čekáním na nezvané hosty a Smileyho pátrání v přítomnu i v minulosti. Smileyho vzpomíná na okamžiky ze spisů a vše se prolíná s jeho osobními starostmi s jeho ženou. Společníkem Smileyho je Guillam, který ma také své starosti se svou přítelkyní a celá událost ho pomalu mění a ovlivňuje…
Dalo by se říci, že kniha nemá hlavního hrdinu, spíše zde sledujeme příběhy lidí, kterým odhalení krtka změní život, vlastně život se jim mění už díky hledání pravdy.

Příběh je opravdu čtivý a dokáže Vás vtáhnout do sebe - svět je plný agentů, kteří nikomu nemůžou věřit a za každou informaci musí zaplatit. Je to svět bez "Hi-tech technologie", zprávy se předávají prostřednictvím schránek a tajných znamení (zprávu si vyzvedněte druhou neděli v tel. budce na Neges ulici v Budapesti, rozlušťovací kódy k zprávě máte na Podzimním hřbitově v Lipsku, osmý hrob druhá řada, s dvěma anděli) a vlastně ani nevíte jestli jsou získané informace pravdivé či ne. Je to doba bez počítačů a bez satelitů, vše dělají lidí.
Proto máte pocit, že se stáváte součástí, máte pocit, že je třeba se každou chvíli ohlédnout za sebe…

Jasně trochu se můžete ztratit v terminologii a názvosloví různých funkcí a činností a oddělení a když nebudete dávat chvíli pozor, tak zjistíte, že se najednou mluví o úplně cizí postavě (která záhy zase zmizí) a vy se tak trochu ztratíte. V dané knize je asi 145 postav (plus mínus 12) a některé z nich mají i další jména a krycí jména.
Ano a byly stránky, které nám odhalovali nitro našich hrdinů, aby nám jak se říká přirostli k srdíčku.
Co nás, myslím tím české čtenáře, může těšit je to, že důležitá část příběhu se odehrává v Československu - Praha, Brno, okolí Brna - člověka to tak nějak zahřeje u srdíčka Mrkající (an,o u toho samého srdíčka).

Co říci závěrem - snad to , že dobré špionážní příběhy nemusí být plné akce a odhalených žen a přesto Vás potěší a nadchnou. Kniha má atmosféru a nehodlá Vás jen tak pustit. Já osobně si v blízké době otevřu další knihu od Le Carréa či R.Ludluma.
Agenti nejsou jen stroje na zabíjení a sex, jsou to lidé jako my…

A raději se koukněte z okna… jestli tam náhodou nestojí auto s anténou či černá dodávka…

Komentáře

Oblíbené příspěvky