Terry Pratchett - Šňupec

A máme tady další knížku od Terryho Pratchetta, novinku s názvem Šňupec (název má něco společného s tabákem a šňupáním tabáku ). Hlavním hrdinou nového příběhu ze Zeměplochy je velitel Hlídky Samuel Elánius. A myslím, že není více co říci, tedy není více co napsati.

Ano ano, jsem velký fanda příběhů ze Zeměplochy a ještě větší fanda neoblobného policisty Sama Elánia. Jeho příběhy jsem schopen číst pořád a pořád, aby tomu nebylo málo, nechybí v mé sbírce ani audioknihy s touto postavou. Pratchettovi se povedla opravdu skvělá věc, nejenom, že tady máme bizardní svět plný fantasy postav, kde každou chvíli můžete narazit na asociace světa našeho a dnešního. Aby toho nebylo málo, přidal detektivní žánr a Hrdinu, poctivého, tvrdohlavého, cynického bývalého alkoholika, nesnážejícího bohaté a šlechtice a uznávajícího jen zákon a spravedlnost. Máme tady guláš vtipné detektivní (více či méně) i politické (méně či víceméně) fantasy, který chutná baječně a Vy chcete další a další porci. Myslím si (a rozhodně nejsem sám), že vidění světa velitelem Elániem je velmi podobné vidění světa panem Pratchettem.

Zkrátka a dobře policista Sam je někdo, kým by člověk jako já rád byl (a ne žádný Batman nebo Ironman či někdo podobný).

Ale vraťme se ke Šňupci - děj se hlavně odehrává na venkově, proč. Protože přišel den, kdy samotný velitel Hlídky musí odejít. Odejít na dovolenou, nejlépe se svou bohatou a korpulentní ženou Sybilou a zvídavým a neúnavným šestiletým synem Samíkem. Zamíří samozřejmě na své venkovské sídlo. A venkov není město, venkov není evidentně svět Sama Elánia. Naštěstí ho doprovází jeho osobní sluha Jeefes, který je mu nápomocen v poznávání neznámého. Je jen otázka času, kdy Elánius narazí na zločin (protože, kde je policajt, tam je i zločin). Máme tady tajemství o kterém nikdo nechce mluvit a najednou tu máme vraždu, vraždu skřetí dívky a únosy skřetů někam hodně hodně daleko... Jenže skřeti nejsou lidi a většina je bere jako škodnou a Elánius má hodně práce vypátrat vraha a hlavně muže, který stojí za vším tím svinstvem. Má i další pomocníky - mladého venkovského policistu Floriána Závěrku, skřeta Smrádka a také oblíbenou spisovatelku malého Samíka slečnu Beedleovou (díky ní se malý Samík rozhodne mít zřejmě největší sbírku hovínek, výkalů a roztomilých bobků). Děj se odehrává v krásné poklidné venkovské přírodě, na divoké řece, v dalekém Quirmu a také v Ankh-Morporku. Nakonec se v Sídle (originální název venkovského sídla rodu Berankinových) objeví další známí policisté z Hlídky. Příběh samozřejmě dobře končí a legenda o Elániovi má další novou kapitolu a svět to vidí...

Nemůžu být objektivní, nejraději bych knihu vzal a hned si jí znovu přečetl. Jednoduše řečeno, výborně napsané a těch 500 stran uplynulo jako voda, spíše jako rozbouřené moře. Všechno je to parafráze na anglický venkov a detektivní příběhy z tohoto prostředí, tajemství z minula o kterém všichni ví, postavičky chudé a bohaté (majetkem či myšlením), atmosféra, příroda a její zvuky. Pak najednou skok a máte tu dobrodružství s vichřicí, parníkem, divokou řekou a nervozními kuřaty. Prostě nenudící příběh. Bavil jsem se opravdu od začátku. Možná to je i tím, že tu jsou střety, konflikty či setkávání různých světů, s kterými se potkávám i já - město versus venkov, manžel versus manželka, rodič versus dítě. Celý můj momentální život . Jasně, přišla i "vážná" chvilka, když objeví mrtvou dívku a poznávají nově svět skřetů.

Co říci (napsati) na závěr, velmi povedené a velmi vtipné a zábavné, s kapkou poučení. Jen Vám bude líto (tedy doufám), že kniha není delší. Opravdu. Takže nevíte co na Vánoce koupit čtenáři fantasy či jinému čtenáři - šáhněte po této knize a nešlápnete vedle.

P.S. Buď jsem ho přehlédl nebo tady vůbec není - o kom mluvím, o nekompromisním Smrťovi, který se vyskytuje v každém příběhu ze Zeměplochy.