Robert Reed - Dřeň

Robert Reed - Dřeň

V roce 2011 Laser-books konečně vydalo román R. Reeda Dřeň (původní název zněl Morek, ale nezní to dostatečně hmmm syrově, víte co tím myslím, nemluvě o tom, že za Morek bych nedal na www.eruditus.cz 289,- Kč ). Příběh se odehrává v daleké a předaleké budoucnosti a patří do cyklu se souhrným názvem Loď (nejedná se o oficiální pojmenování), český čtenář zatim znal jen pár povídek z výše zmíněného cyklu a s kapkou netrpělivosti (stejně jako já) se dočkal 400stránkového románu.

A aby to náhodou nebylo matoucí, předlohou je povídka s názvem, pozor, Morek (Ikarie 2001/12)

Loď je název pro prastaré a tajemné (i tajuplné) vesmírné plavidlo, jenž bloudilo vesmírem, Bůh ví jak dlouho (možná ani on neví jak dlouho). Až jednoho dne na ni narazili lidé a Loď si přivlastnili. Začlo dobrodružné cestování naší Galaxií, pod vedením nesmrtelných lidských kapitánů. Mimozemské rasy byly vítány, samozřejmě za úplatu či nové technologie. A co je tak zvláštního na Lodi - velikost, vesmírný koráb je velký jako Jupiter a skrývá nejedno tajemství, hlavně o svých tvůrcích a o Lodi samotné.

Tisíce let Loď putuje, je postupně zkoumána, studována a objevována. Žije zde mnoho miliard bytostí, inteligencí či entit. Problémoví cestovatelé jsou izolováni,popř. odesláni domů či na vyhovující planetu (jako fenixové, bytosti jenž na počátku osidlování Lodi napadli lidskou posádku a chtěli si plavidlo přivlastnit). Vše je jak má být a všemu velí moudrá velitelka se svými zástupci a kapitány. Jsou nesmrtelní a jejich buňky jsou samoregenerující, starnují a nemoci jsou jen historické pojmy. I když každý den přináší nové poznatky či nové mimozemské rasy, pomalu začíná převládat rutina a překvapení je jen dávná vzpomínka. A právě v tomto okamžiku se stáváme součásti příběhu.

Skupina kapitánů v čele s první asistentkou Miocénou dostanou tajemnou zprávu a musí se stáhnout do ilegality. Zároveň se seznamujeme s druhou hlavní hrdinkou - inteligentní a emotivní kapitánkou Jasnou. Nakonec se skupina setká na opuštěním místě hluboko v Lodi, konečně jsou seznámení s důvodem utajení a skrývání. Sama velitelka pověřila své nejlepší lidi, ať prozkoumají jednu z největších záhad Lodi - v samotném jádru se skrývá planeta - Dřeň, velká zhruba jako Mars. Co skrývá a jaký je důvod její existence a najdou na ní stopy dávných stavitelů Lodi...

Z kapitánů se stávají průzkumníci a staví most přímo ke Dřeni, času mají dost, jsou přece nesmrtelní, avšak vše má svůj háček. Velitelka spěchá a čeká výsledky, proto se všichni musí zúčastnit průzkumu, i záložní jednotky. A právě v tomto okamžiku dochází k silnému zemětřesení a most se hroutí. Z průzkumníků se stávají trosečníci. A dobrodružství začíná.

Kapitání nemají nic, jen pár nástrojů a spoustu času a zemětřesení, lávy, otřesy a časem i nenávist k osobě, která je poslala do středu Lodi a nedělá nic pro jejich záchranu. Kapitáni bojují s Dření a budují město a rozmnožují se. Zjistí, že počátečním zemětřesením se planeta začala rozpínat a za pár tisíc let se dostanou k základně, z které začali stavět most. Samozřejmě, aby příběh trosečníků nebyl jen hladká cesta plná nebezpečí tajemné Dřeni, objeví se další problém - první generace dětí. Vlastní děti, pod vedením Miocénova syna Tilla, se prohlásí za samotné potomky stavitelů Lodi a rozhodnou se žít odděleně od svých rodičů.

Čas ubíhá, na planetě žijí dvě skupiny lidí a všichni čekají na okamžik, kdy se dostanou z Dřeně ven.

Jenže nic není jak se zdá. A je opravdu velitelka odpovědná za zmizení svých nejlepších kapitánů a vůbec co je vůbec Dřeň zač a jaký má účel. Samotný závěr je plný bojů nejen v Lodi, ale i na samotném plavidlu a Miocéna plná nenávisti i šílenství se zřejmě nedočká odpuštění a lásky svého syna.

Popis jsem zjednodušil a taky nemůžu prozradit úplně vše, můžu říci, že mě některé zápletky překvapily, pointa je dobrá, z části nečekaná,na druhou stranu čelist mi neklesla ani o píď . Co Vás provází celým románem je gigantismus prostorový (Loď, Dřeň), časový (čas mezi kapitolami, ale i odstavci přímo tryská nadsvětelnou rychlostí), populační i emocionální. V pár recenzích se psalo o nevyváženosti celé knihy, ano je to tak. Mezi řádky Vám utíkají stovky let a pak se zaseknete na odpoledni či večerním dýchánku, který nijak děj neposouvá dopředu. Ano, najdete zde pasáže, které vypadají jako spíchnuté horkou jehlou (či laserovou zbraní, mám-li být tématický), prostě vata, která obaluje samotnou dřeň románu.

Celkové však kniha nenudí a svět R.Reeda je úžasný a Vy si přejete číst další a další příběhy. Ano, logika není zrovna nejsilnější zbraní spisovatele a máte pocit, že otázek je pořád více než odpovědí. Světu Lodi svědcí spíše forma povídek, kdy se seznámíte s cizí rasou nebo se objeví zápletka i s řešením a nic víc. Přesto všechno knihu doporučuji a já sám si ji rád přečtu ještě jednou. Máte tady space operu (přesněji new space operu), boj o přežití a nakonec mocenské boje o ovládnutí ... hádejte čeho