Říše - Roman Bureš

 Česká moderní fantastika (a je jedno zdali se vydáte po stezce mířící do časů budoucích či časů kouzel) si získala pevné místo v knihovničkách mnoha čtenářů. A další se jistě přidávají. Mnohdy se jedná o sázku na jistotu.

Díky opakovanému úspěchu známých autorů se nakladatelství nebojí vydávat díla i jiných neokoukaných, mající za sebou jen úspěchy v různorodých povídkových soutěžích nebo nemajíc za sebou nic, jen odvahu a nápad a kus toho štěstí.

Najednou se z těch nováčků stávají další osvědčení písálkové, jenž rozhodně nechtějí zazářit jako kometa, ale chtějí stálé místo na hvězdném spisovatelském nebi.

Nakladatelství Epocha začíná nenápadně patřit mezi přední vydavatele české fantastiky. Už to není jen komerčně úspěšný Fr. Kotleta. Nebo série fantastických Stínových sborníků.

Epochální družina autorů, jenž nehodlá mířit do zapomnění se rozrůstá. Patří sem i Roman Bureš, debutoval zajímavou trilogií Propast času. V loňském roce vydal první knihu v Epoše – pekelné a znepokojující Inferium (k románu se snad časem dostanu).

Letos svým čtenářům představuje Říši – svůj kousek alternativní historie. Samotná obálka jasně naznačuje o jakou Říši se jedná. Roman Bureš šáhl do oblíbené škatulky virtuálních dějin a představuje nám další verzi světa, ve kterém Naci Německo vyhrálo 2. sv. válku (vítězství nad Británií, dobytí Stalingradu i Moskvy – atomová bomba) a okupuje velkou část Evropy. Dílo je rozděleno do dvou částí a zároveň časových úseků.

Začínáme v roce 1979 a Evropa přežívá pod nadvládou nacistů, oslavujíc každý rok velké vítězství. Hlavním městem Německa, ale vlastně i celého kontinentu je Germánie. Hitlerovo megalománské architektonické obludárium postaveno Speerem. Čím dál na východ, tím více represí a vytlačování/vystěhovávání původního obyvatelstva. Dá se však s klidem říci, že koncem 70. let už není koho přestěhovávat a posílat do dalekých pustin či vstříc smrti.

Pak následuje Zeď (postavená v bývalém Rusku), 330 km dlouhé opevnění oddělující civilizací a svět barbarů a jak se časem zjistí i svět mutantů. Území za Zdí se stalo pokusnou laboratoří pro různorodé nacistické zbraně hromadného ničení, přeživší obyvatelstvo se vrátilo do drsných časů středověku.

Říše na východních hranicích řeší problémy s partyzány a vede studenou válku se Spojenými státy. A vypadá to, že vzájemné vyhrožování se může změnit v regulerní boj (problémy s ropou, jak jinak).

Ústřední postavou je mladý Saša, žijící se svou matkou Klárou, pár kilometrů za Zdí. Matka vzdělaná emigrantka z Čech, jenž nemluví o svém původu (a vzdělání). Obdělávají půdu, platí daně a nelezou vrchnosti na oči. A je tady však jeden malý háček, mladíkovi není cizí umění telekineze, což je záležitost, o které by se neměl už vůbec nikdo dozvědět.

A jednou za čas do oblasti tajně zavítá jednotka Navy SEAL, aby jedince s nadpřirozenými vlastnostmi našla, unesla či vykoupila a dopravila do Států – proti nepříteli se hodí jakákoliv zbraň. A díky zamilovanosti jednoho nadrženého mládence se dává dohromady americký SEAL specialista Kowalski a vyjukaný a světa neznalý Saša. Utíkají z nebezpečné oblasti, plují ponorkou do Finska, dostávají nebezpečný úkol a míří do Říše, přímo do Germánie. Hrozí odhalení, zatýkání, zabíjení a nakonec se i umírá. Do cesty se Sašovi připlete mladá, rozmazlená, zbohatlická punkerka. A je jen otázkou času, kdy se střetne s drsnou realitou v čele s naci tajnou policií. Blíží se velkolepá vojenská přehlídka a zničený mladík cítí neodolatelné volání mocné bomby...

Druhá část knihy nás zavede o mnoho let zpět, do vesničky Lidice. Znepokojení obyvatelé sledují nástup nového Führera, jenž má s Čechy nevyrovnané účty. Nastává čas přesunu na Východ a místní učitel Martin a jeho mladá žena Klára se také vydávají na cestu. Čekají je nelehké časy a narození dítětě (nečekané, překvapivé). Martin chce pro svou rodinu jen to nejlepší...třeba i útěk někam za moře...

Dvouetapový výlet do alternativní Evropy nenudí, přináší čtenáři notnou dávku dobrodružství a napětí. Sem tam probleskne nádech hrůzy, znepokojení a mrazení v zátylku – dané pasaže patří mezi nejemotivnější části a jistou děsivou realitou se stávají nezapomenutelnými. Pozůstatky nadvlády, stopy válečné, krajina bez lidí, zprávy kterým se ani nedá věřit (nemůže nezmínit román Otčina, který má podobně prvky)...Zde se stává autor pánem situace a čtenář se propadá do hluboké temnoty. Obdobné okamžiky jste mohli chvílemi prožívat i v románu Inferium.

Na druhou stranu zjišťujete, že lidé se chovají pořád stejně. Svět vypadá jinak, dějiny plynou krvavější cestou a názvy a jména se mění. Ale ve skutečnosti je vše stejné – pohodlní úplatní vládci a jejich pomocníci, revoltující mládež poslouchající punk, pracující mlčící většina. Klišé postavičky, jedna za druhou. Snaha žít co nejlépe a zároveň co nejnenápadněji. Bohatí, chudí, mocní a pronásledování – je jedno jestli vládne naci či komunismus či kapitalismus.

Takže najednou čtete o něčem, co znáte, ale z jiné doby či jiného prostředí. To je možná důvod, proč se mi osobně hrdinové románu nedostali pod kůži. Nedokázal jsem se s nikým ztotožnit. Víc na mě zapůsobilo prostředí, atmosféra, historie či místo děje než samotné postavy knihy.

K četbě druhé poloviny knihy jsem se dokonce musel lehce přinutit. To hlavní už proběhlo a zbytek už nebyl tak zajímavý a lákavý (i když vypjaté a emotivní scény byly velmi povedené).

Nechci psát, že jsem byl zklamán. Spíše jsem čekal víc a myslím si, že jsem mohl dostat víc – nápadů je zde dostatek, nemluvě o směrech a cestičkách, po kterých se dalo vydat.

Říše je celkově pohodová, příjemná oddechovka (z pohledu samotného čtení), myslím si však, že forma povídek by dílu slušela víc. Dílo by možná bylo více autentické a mohlo by zabrat větší územní i časový úsek.