Leckie A - Ve službách Meče (Rádč 2)

Před dvěmy lety vyšel první díl více než zajímavé trilogie Imperium Rádč od Ann Leckieové (ach, ty české koncovky). Autorka této Space Opery začala tvořit až v pozdějším věku a možná právě životní zkušenosti (a předpokládám mnoho načtených knih) dodávají dílu punc vyzrálosti a jakési věrohodnosti.

Rozhodně se nejednalo o lehké čtení a mě osobně trvalo pár desítek stran než jsem pronikl do stylu psaní a fungování popisovaného světa. Nakonec jsem byl odměněn originálním a poutavým příběhem.

V následujícím roce 2017 vychází druhý díl - Ve službách Meče. Poslední část trilogie tedy vyšla letos - budu knize věnovat samostatný článek.

Ve službách Meče jsem přečetl již vloni a přiznám se, že nadšení z prvního dílu se již nedostavilo (jak typické pro trilogie), čtení bylo jednodušší - hned jsem věděl o co kráčí, kdo je kdo. Kdy mluví UI a kdy člověk a všichni zde jsou ONY (a je jedno co mají mezi nohami). Jako SF z daleké dálky a budoucnosti v pohodě, ale nic co by mě nutilo čekat netrpělivě na poslední knihu.

Před pár týdny jsem tak bloudil knihovnou a zahlédnu Ve službách Meče a Ve službách Milosti (název třetího dílu) na poličce vedle sebe. A jelikož jsem si nemohl vybrat, tak jsem si oba díly odnesl domů....ano ano.

Abych snadněji vklouzl do světa Impéria Rádč, tak jsem si prostřední část této série přečetl znovu.

Takže článek, jenž máš před sebou, jsem mohl napsat už před rokem...nějak mi to nevycházelo, ha ha.

Dobrodružství Breq Mianáj pokračuje, poté co se hodlala pomstít vládkyni Mianáj a vlastně rozpoutala otevřený boj, je jednou osobností zmíněné vládkyně adaptovaná a zároveň jmenovaná velitelkou flotily a jejím úkolem je dohled nad Athoek soustavou.

Impérium je plné bojů mezi dvěma frakcemi rozpolcené vládkyně a těžko říci, která je ta pravá a legitimní. Brány jsou uzavřeny a krajní soustavy jsou neinformované a v izolaci.

Breq (bývalá vesmírná loď/UI Spravedlnost Toren) se ukamžitě ujímá své nové role. Seznamuje se se situací v oblasti.

Hlavní planeta je důležitým místem - pěstuje se zde čaj pro export, vše vykonávají otrokyně z jedné dávno anektované planety. Místní vládci jsou pro změnu jiné rasy a mají své movité i nemovité majetky i na vesmírné stanici putujíc kolem dané planety.

Vedle UI tu máme imperiální guvernérku a správkyni stanice a samozřejmě ty vyvolené občany Impéria. V trochu horších podmínkách, hlavně v podzahradách žijí nekulturní neobčané (pro změnu jiná lidská rasa).

Breq svým chováním narušuje ustálené pořádky - zabydlí se v podzahradách, odmítá výhody ekonomické elity, komunikuje sa více spolupracuje s UI. I na planetě se zastává práv druhořadých, čímž vyvolává konflikty i nedůvěru - vrcholí to nepovedeným atentátem na ní.

Do toho všeho nešťastná smrtelná událost, při které umírá velvyslankyně mocných emzáků Presgerů - vojáci bojové vesmír lodi, stále ještě Periférové (lidé bez vlasního vědomí, ovládání UI). Breq si získává postupně důvěru lidí kolem, krom těch "nahoře" i staniční UI - v zahradách se však střetne s kapitánkou s jednoho vesmír korábu (jiná frakce jiné vládkyně Rádč). V nezávihodné situaci, kdy hrozí vytopení podzahrad, zasahuje posádka a loď Milost Kalr a pomůžou své kapitánce. Breq vítězí...ale stále tu máme pár záhad. V této hraniční soustavě je brána mimo a sem se pašujou velmi vzácné a starobylé artefakty. Ještě z doby před vládou Mianáj - to je více než 2000 let... A je opravdu vše vyřešeno, nebo se blíží skutečné potíže...

Máte před sebou příběh o spravedlivé kapitánce, jenž je o něco více než člověk, ale nedosahuje své bývalé velikosti, stále má schopnost lépe komunikovat s UI lodí či stanice a její mozek je rychlejší a schopnější než u obyčejného smrtelníka. Ale časy, kdy Breq ovládala tisíce těl najednou je pryč. A stále jí to chybí.

Breq hned od začátku dělá rozruchy a narušuje staré pořádky a hodlá vše měnit, hlavně ve prospěch utiskovaných a méně štastných obyvatel. Naštěstí není síly jenž by se jí postavila. Postupně dostává na svou stranu nejen svou novou posádku, ale i lidi na vesmírné stanici (od obyvatel podzahrad až po správkyni stanice) a následně i nedůvěřivé otrokyně na planetě.

Je tedy pochopitelné, že mocným se tyto šarády nelíbí, nemluvě o dění kolem ve vesmíru. Myšlenka bojující vládkyně sama se sebou není pro všechny zrovna přijatelná. Postupně je nám odhalováno, kdo stojí na té či oné straně.

Orientace v druhém díle je už mnohem snadší, čtenář přijal svět popsaný v knize již za svůj. Příběh je již lineární, takže neskáčete z jedné časové osy na druhou a zase zpátky. Už poznáte, kdy promlouvá UI lodi prostřednictvím posádky a kdy mluví členové posádky samy. O používání jednoho pohlaví, již netřeba mluviti...

Musím však podotknouti, že jsem mnohdy nepoznal (ani po třetím díle), kdo je tedy muž a kdo žena. Tato podružná záležitost prostě nehraje v dění žádnou roli.

Příběh se line jako sirup, žádný shon či akce, lehké napětí (zabití tlumočnice vyvolá trochu toho rozruchu) a kapka dramatu. Je zde pár náznaků, které naznačují, že události kolem stanice jsou takovým malým předkrmem k hlavnímu chodu. Jsou to takové malé cestičky vedoucí přímo ke třetímu dílu...

Nad všemi vyniká Breq, je všude, ví o všem a je o dva kroky před každým. Nemusí působi dvakrát sympaticky, ale to není záměrem. I díky svým libůstkám působí velmi uvěřitelně a realisticky. Platí to i pro ostatní důležíté postavy - důstojníky její lodě - Seivarden (starý známý z minulosti Breq), Ekalu a hlavně mladičká Tisarwat, nasazená samotnou vládkyní a částí její osobnosti v sobě.

Zbytek postav plní své úlohy - nejistá guvernérka, inteligentní správkyně, chtivá majitelka čajové plantáže a její rozmazlený potomek, atd atd...

Zajímavou postavou je tlumočnice Dlique, jenž svou emzáckou odlišností okořeňuje celý příběh, škoda, že má tak málo prostoru.

O dění a fungování systému a vlády či něco z historie Rádče se toho moc nedozvíme. Prostě se román soustřeďuje na dění v soustavě a na činnost samotné Breq. Čeho se nám dostává je notné pití čaje a servirování tohoto nápoje v různých čajových soupravách...a nesmím zapomenout na nošení rukavic, proč, těžko říci. Občané nosí a zbytek necivilizovaných nenosí.

I přes mnohé rozdíly v chování, oslovování, používání implantátů v mozku a všelijaké technologické vymoženosti se lidé pořád chovají stejně jako dnes.

Román není špatný, dobře se čte (hlavně, když už je to podruhé, ha ha) a působí jednoduše a lehce. Škoda, že tu není cizí, odlišný prvek, jenž by dílu dalo jistou charakteristiku a jakousi tvář.

Jakmile se totiž začtete do třetího části trilogie, bude Vám hned jasné, že Ve službách meče je jakousí předehrou či úvodem k velkému finále...