Lipner Tomáš - Hvězdolet Vltava

Česká fantastika rozhodně stojí za přečtení a nabízí rok co rok nápadíté, čtivé a zajímavé příběhy, které nabízí další a další pohledy na světy a časy minulé, přítomné či budoucí, blízké či vzdálené (přeberte si to, jak chcete).

Osobně mám pocit, že lehce převládá spíše fantasy (kategorií je celá škála) než SF, proto každé vesmírné dobrodružství psané českým autorem určitě potěší , dvojnásob, nejednoho fanouška žánru.

Nakladatelství Straky na vrbě koncem roku 2022 potěšilo právě tyto fandy, vydáním objemné knihy, přímo v pevné vazbě. Na dílo, čítající více než 700 stran, bylo tak trochu netrpělivě očekáváno. A hle, povedlo se.

Seznamte se s románem Tomáše Lipnera Hvězdolet Vltava – dobrodružný mix space opery a hard scifi. Vycházející z alternativní historie, odbočující v roce osudovém, v roce 1968.

                                            

Samotný děj započal v jiný významný den a rok, léta páně (označení, jenž by vůbec nebylo tolerováno) 1997 odlétá nový československý hvězdolet Vltava na rutinní hlídku. Opouští orbitu Země a letí na přidělený vesmírný sektor, zdánlivě poklidný. Jedná se o první misi, jak říkajíc testovací a dolaďovací, zároveň posádku složenou z nezkušených či osob mající škraloup a nesplňujíc správné normy socialistického člověka, vojáka a soudruha. Pro mnohé první let a pro mnohé to měl být let poslední. Leč něco se nám pokazilo a dobrodružství, přímo neuvěřitelné může začít...

Lidstvo si momentálně poradilo s mimozemskou invazí (další, ale tentokrát boje i mimo soustavu a poměrně vážnou). Jak vidno, cizí návštěvníci nám nejsou neznámí a dokonce s několika udržujeme styky, na jakési úrovni – Krásivci jsou přátelští (manipulativní a těžko je odmítnout) a Telenomové nedávní obávaní nepřátelé a další a další, většinou piráti a uzurpátoři.

Československo získává nový těžký bitevní křižník. S pojmenováním Vltava ho vysílá na testovací let do zabezpečené oblasti.

Bohužel dojde ke překvapivému střetu se silnějším neznámých soupeřem a hvězdolet míří do hyperprostoru – další technologie, které lidé nerozumí a přijali ji od návštěvníků z hvězd. Dojde však k nešťastné události a vesmírná loď nabírá rychlost a nedobrovolně tráví delší let cestováním do neznáma.

Jak později zjistí dotyčné neznámo není otázkou prostoru, ale času.

Vynoří se o 400 let později na jistém místě, čeká je zpráva, stará pár let. Místo schůzky, jistá pozemská stanice o pár světelných let dál. A pak snad návrat domů, i když nebude za kým.

Pořádný šok teprve přijde, stanice je obydlená Krásivci a mnozí si pamatují i na některé členy naši posádky – hlavně hrdinného kapitána. A lidé nikde, široko daleko ani človíček. Přesněji řečeno, človíčka by se v celé naši galaxii nenašlo, ani co by se za nehty vecpalo.

Posádka československého hvězdoletu Vltava je poslední ukázkou, vzorem a příkladem a výběrem pozemské civilizace. Všechno možné, jen ne výkvět.

Hlavní hrdina je čerstvý politruk, mladý a naivní a idealistický Evžen Plocek. Velitel Karel Janoušek je hrdina války, bez ideálu, na kterého si brousí zuby STB. Výsadkáři jsou zkušení mazáci, kašlajíc na výdobytky socialismu – Struha a Novocký a další, podlehající nové velitelce Trečníkové, která se dostala na svou pozici spíše přes postel a známosti než výkony vojenskými.

A tak dále a tak dále.

Různá směsice poctivých, dobrých, podvodníčků, chytrých, hloupých, mazaných, soudruhů až na kost. Prostě co nám socialistické Československo momentálně nabízí.

Je čas se vydat zpátky na Zemi a zjistit co a hlavně kdo se podílel na zničení lidské civilizace.

Získají údaje ze stanice – jen nemají technologii na přehrávání a placaté obrazovky neboli tablety jsou pro ně novinkou, s kterou se musí naučit zacházet.

Míří nejdříve k dávnému nepříteli, jenž během let se stal významným spojencem a soudruhem při dobývání vesmíru.

Telenomové je přivítají v poněkud pochmurné atmosféře, celá rasa degeneruje a upadá do zapomnění. Od dob, kdy lidstvo zmizelo, převládl u nich jistý pocit zrady/bezradnost a nastává začátek konce.

Společnými silami překonají obranu Země a odhalí pustou planetu, zničenou a postupně jestě upravovanou, tak aby jakákoliv stopa po lidské existenci zmizela.

Nepřítel musel být opravdu mocný a musel mít i spojence, jenž pomohl překonat nelehké obranné překážky. Problém je, že nikdo nic neví a nikdo netuší, kde se momentálně vyskytuje.

Kapitán se svou posádku hledá a nachází drobečky, jenž ho dovedou na pustou stanice, plnou zbraní a dávnou mrtvých emzáků. Cizích bytostí, jenž se zhostily úkolu zničit domovinu homo sapiens.

Různí lidé a různé nápady co bude dál – máme tady dokonce i vzpouru, nakonec tvrdě potlačenou. Další členové vesmírné lodi umírají v mezihvězdných bojích a odhalit pravdu je přetěžký úkol na těžce zkoušené Čechoslováky...

Samozřejmě, že odhalí, kdo stojí za likvidací lidstva a odplata, díky nově probuzeným emzáckým přátelům bude velkolepá a nekompromisní (můžete hádat dvakrát, kdo byl ten podlý nepřítel :) )

Vesmír opět pozná nezdolného duchu pozemšťanů...

Hvězdolet Vltava navazuje na dobrodružné romány Zlatého věku SF (pořád mi naskakoval Troska a jeho příběhy), akční space opera promíchávána hard SF – dávka mimozemšťanů a cestování galaxií s notnou dávkou záhad na každém světelném kroku a do toho technologie a technologie, přístroje a systémy a fyzika, doplněno astrofyzikou.

Žádné letíme rychlostí takovou a takovou na planetu a přistáváme a za chvíli letíme zase jinam.

Tak prostinké to zase není.

Hrdinové mnohovrství s jistým vývojem a růstem – což je třeba rozdíl od výše zmíněného Zlatého věku. A nebavíme se jen o lidech. Vývoj a popis mimozemšťanů je nápaditý a logický a opět, žádní sliznatí obluďáci požírající dvounožce. Jejich chování má jistý smysl, nemusí být pochopitelný či pochopený, ale smysl má.

Autor si nevystačil jen s vnějším nebezpečím, přidává i rozpory a boje vnitřní – viz vzpoura či lidový pseudosoud na kapitánem.

Ano, zasazení děje do socialistické éry přináší klasické prvky dané doby, tak jak ji známe. I zde lidé řeší problémy s centrální ekonomikou či s cenzurou. I zde jsou oddaní komunisté, lidé využívající systém, individua v šedé zóně a pár statečných majíc negativní zkušenosti s ideologií a samotnou socialistickou republikou.

Svět je stále bipolární – to, že Země čelila cizím agresorům neznamená, že se vytvořila jedna rodinka, držící pohromadě. Máme tu kapitalisty a komunisty (kdo je dobrý a kdo je zlý) a pak tu máme celou řadu návštěvníků.

Socialismus v knize připomíná v mnohém poslední roky uvadajícího systému v ČSSR, na druhou stranu je zde pár prvků odkazující na tvrdé časy 50. let – soudy, tábory, tvrdá ruka zákona proti občanům odmítající nej systém.

Jistá nevyrovnanost, která občas skřípe a nesedí.

Tak či onak jako celek daný epos působí vyrovnaně, nenudí a co je důležité umí udržet pozornost náročného čtenáře. Celý dobrodružný balíček, včetně postav, působí věrohodně a uvěřitelně.

Další prvek, který dělá knihu vyjímečnou (dobře, trochu silné slovo), zapamatovatelnou je jakýsi hold lidem mající negativní zkušenost s totalitami, jak naci, tak i komunistickým. Každé jméno posádky Vltava připomíná oběť či účastníka odboje.

Neznámí a zapomenutí stateční jsou zde zvěčnění na věčné časy :)

Tomáš Lipner si za tento čin zaslouží jen slova chvály.